Paradox ČSSD: jak najít věrohodnou pozici v čase vznikající levicové vlády? Komentář V. Dostála

Není to nic překvapivého: pokud jsme po volbách psali, že se hnutí ANO podařilo na svou stranu přetáhnout velkou část tradičních voličů levicových stran, jen po letmém přečtení programového prohlášení vznikající vlády můžeme směle říct, že si Babišova formace osvojila také velkou část jejich programu. Sociální demokraté se tak ocitají v paradoxní situaci: pokud v referendu – a je dost dobře možné, že tak skutečně učiní – z principiálních důvodů vstup do vlády odmítnou, budou muset najít způsob, jak být viditelnou opoziční stranou vůči vládě, jejíž program lze z velké části označit za sociálně-demokratický.

Nehledě na to, že to budou za takové situace oni, kdo bude označován za případného viníka krachu vyjednávání o vládě. A tudíž jim bude také vyčítáno, že Babišovi otevřeli cestu k vládě závislé nejen na komunistech, ale také na rasistické a xenofobní SPD. Tedy pokud se hnutí ANO nerozhodne pro scénář počítající s vypsáním předčasných voleb, jejichž termín si lze představit někdy příští rok na jaře. Způsob, jakým Babiš vládne, prokazatelně svědčí o tom, že s takovou variantou nejsilnější politická strana v zemi pracuje.

Zpět ale k dilematu sociálních demokratů. Předseda ČSSD Jan Hamáček má do velké míry pravdu. Jeho strana do programového prohlášení prosadila značnou část svých priorit, předseda hnutí ANO navíc ustoupil a přenechal jí ministerstvo vnitra. Celkem by sociální demokraté mohli obsadit pět z patnácti resortů, což je s ohledem na volební výprask, který utrpěli loni na podzim, vskutku slušné zastoupení. Kromě vnitra by měli navíc také klíčový resort práce a sociálních věcí nebo ministerstvo zahraničí.

Odsouzený politik ve vládě není téma. A koaliční smlouva je cár papíru. Komentář V. Dostála

sinfin.digital