Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Paradox ČSSD: jak najít věrohodnou pozici v čase vznikající levicové vlády? Komentář V. Dostála

Paradox ČSSD: jak najít věrohodnou pozici v čase vznikající levicové vlády? Komentář V. Dostála

Není to nic překvapivého: pokud jsme po volbách psali, že se hnutí ANO podařilo na svou stranu přetáhnout velkou část tradičních voličů levicových stran, jen po letmém přečtení programového prohlášení vznikající vlády můžeme směle říct, že si Babišova formace osvojila také velkou část jejich programu. Sociální demokraté se tak ocitají v paradoxní situaci: pokud v referendu – a je dost dobře možné, že tak skutečně učiní – z principiálních důvodů vstup do vlády odmítnou, budou muset najít způsob, jak být viditelnou opoziční stranou vůči vládě, jejíž program lze z velké části označit za sociálně-demokratický.

Nehledě na to, že to budou za takové situace oni, kdo bude označován za případného viníka krachu vyjednávání o vládě. A tudíž jim bude také vyčítáno, že Babišovi otevřeli cestu k vládě závislé nejen na komunistech, ale také na rasistické a xenofobní SPD. Tedy pokud se hnutí ANO nerozhodne pro scénář počítající s vypsáním předčasných voleb, jejichž termín si lze představit někdy příští rok na jaře. Způsob, jakým Babiš vládne, prokazatelně svědčí o tom, že s takovou variantou nejsilnější politická strana v zemi pracuje.

Zpět ale k dilematu sociálních demokratů. Předseda ČSSD Jan Hamáček má do velké míry pravdu. Jeho strana do programového prohlášení prosadila značnou část svých priorit, předseda hnutí ANO navíc ustoupil a přenechal jí ministerstvo vnitra. Celkem by sociální demokraté mohli obsadit pět z patnácti resortů, což je s ohledem na volební výprask, který utrpěli loni na podzim, vskutku slušné zastoupení. Kromě vnitra by měli navíc také klíčový resort práce a sociálních věcí nebo ministerstvo zahraničí.

Principy koaliční spolupráce navíc obě strany zavazují ke koordinovanému postupu ve věcech týkajících se státního rozpočtu, daní a poplatků, ústavních a volebních zákonů, zahraniční a obranné politiky nebo médií veřejné služby. Jenomže pak je tady prostě několik momentů, které pozici sociálních demokratů ve vládě značně problematizují. Předně: ČSSD šla do voleb s tím, že si neumí představit účast ve vládě, jejíž součástí bude trestně stíhaný politik, navíc únorový sjezd přijal usnesení, dle kterého je účast trestně stíhaných osob ve vládě zásadní problém. Nyní z tohoto kategorického požadavku vedení ČSSD ustupuje.

Navíc se Janu Hamáčkovi a Jiřímu Zimolovi nepodařilo prosadit ani to, že ve vládě nebude prvoinstančně odsouzený politik. V posledním sedmnáctém bodě koaliční smlouvy se totiž píše toto: „V případě prvoinstančního odsouzení jakéhokoliv člena vlády, pokud ten v přiměřeném čase od vynesení rozsudku neodstoupí, pozbývá tato koaliční smlouva platnosti.“ Co je přiměřený čas, nevíme a je skoro jisté, že v tom nebude mezi zástupci obou stran panovat shoda. Ostatně je znakem úpadku politické kultury a obecně toho, co považujeme za přiměřené a tedy akceptovatelné, pokud nám nevadí ještě nedávno zhola nemyslitelná věc: trestně stíhaný premiér.  

Už to samo o sobě nemluví ve prospěch sociální demokracie. Zmíněný úpadek politické kultury půjde v případě, že kývne na vládní angažmá, také na její vrub. K tomu ještě musíme připočíst další zcela zásadní okolnost: koaliční smlouva není právní, nýbrž politický dokument. Její plnění je tak nevynutitelné. Babiš si navíc schopnost konsenzuálního řešení sporů doposud neosvojil a bylo by bláhové si myslet, že se v tomto punktu změní. Z byznysu je zvyklý na hierarchickou strukturu, která mu ve všem podléhá. Ostatní aktéry považuje buď za své podřízené, případně za konkurenty, které je třeba zlikvidovat.

Tím se dostáváme k dalšímu zásadnímu bodu, který pozici ČSSD problematizuje. Andrej Babiš disponuje ve sněmovně záložní většinou 115 hlasů s KSČM a SPD. Z pohledu sociálních demokratů proto bylo klíčové nalézt záruky, že je nebude koaliční partner obcházet. Hamáček proto mimo jiné požadoval odvolání Tomia Okamury z vedení sněmovny, na což ale Babiš nepřistoupil. V koaliční smlouvě se pouze píše, že smluvní strany budou v dolní komoře podporovat takové personální a početní složení orgánů, které bude vyplývat z dohody předsedů stran a předsedů jejich poslaneckých klubů.

Trestně stíhaný premiér v demisi se navíc podle ČTK nechal slyšet, že sociální demokracie z požadavku, aby byli na základě koaliční smlouvy byli z funkcí ve sněmovně odvoláni představitelé SPD, ustoupili. Sám k tomu nevidí důvod. „Já v tom nevidím souvislost mezi ustanovením sněmovny a vládou,“ pravil. Pravda je ale opačná, ustavení sněmovny v minulosti vždycky vznikalo v situaci, kdy bylo jasné, kdo tvoří vládu a kdo je v opozici. Nyní to směřuje k tomu, že bude jedna koalice v exekutivě, a jiná v Poslanecké sněmovně. A s tím souvisí poslední moment, ve kterém bude ČSSD tahat za kratší konec.

Co se bude dít, pokud z jakéhokoli důvodu přestane koaliční smlouva platit? Jinak řečeno, co když ČSSD zjistí, že s ní Babiš zametá a většinu z toho, k čemu se v koaliční smlouvě zavázal, nedodržuje? Naznačuje to tato podivná pasáž koaliční smlouvy: „Dojde-li v koalici i po dohadovacím řízení k situaci, kdy nedojde k dohodě o řešení koaličního sporu, v případě, kdy pět ministrů jmenovaných za koaliční stranu ČSSD podá demisi do rukou prezidenta, podá do sedmi dnů demisi předseda vlády a spolu s ním, jeho prostřednictvím, všichni ministři navržení hnutím ANO 2011.“

A opět: jak si v momentě, co pět ministrů sociální demokracie podá demisi, ČSSD vynutí, aby rezignovali také zástupci hnutí ANO? Není pravděpodobnější scénář, že si na jejich místa Babiš prostě dosadí svoje lidi, oznámí, že koaliční smlouva pozbyla platnosti a pojede se vesele dál? Což je přesně také důvod, proč odmítá přistoupit na odvolání Tomia Okamury z vedení sněmovny. ČSSD zkrátka nedocílila toho, aby Babiš tak jako doposud nepracoval s oběma většinami, které se mu v dolní komoře nabízejí. Pokud tedy do vlády vstoupí, může záhy zjistit, že jí Babiš pouze zneužil k tomu, aby neměl vládu s důvěrou opírající se o rasistickou SPD.

 

Vláda stopla utajovaný program, na kterém závisí životy českých vojáků v Afghánistánu

Ministr vnitra Milan Chovanec loni zastavil utajovaný program přesídlování místních tlumočníků, kteří pomáhají českým vojákům na misi v Afghánistánu. Podle zdrojů serveru INFO.cz toto rozhodnutí způsobilo nedostatek klíčových spolupracovníků české jednotky na neklidném bojišti. Vláda tak ohrozila nejen životy afghánských překladatelů a jejich rodin, ale zřejmě i bezpečnost českých vojáků, kteří se bez tlumočníků obejdou jen stěží. Konec programu podle všeho způsobil incident v pražské nemocnici na Bulovce, po kterém byl syn již přemístěného afghánského spolupracovníka obviněn ze znásilnění.

Čeští vojáci jsou zoufalí, tvrdí zdroje serveru INFO.cz. Nedaří se jim do svých služeb získat afghánské tlumočníky, které jsou pro fungování jednotky nepostradatelní. Ti se k Čechům nehrnou, Praha jim totiž počínaje loňskem odmítá po skončení nebezpečné služby pomoci na cestě do Evropy. Zahraniční armády působící v kulturně cizím prostředí místním spolupracovníkům i jejich rodinám běžně nabízejí přesídlení, a to z velmi dobrých důvodů. Tlumočníci i jejich blízcí jsou logickým cílem radikálů, kteří na jejich hlavy nezřídka vypisují i finanční odměny – jsou si totiž dobře vědomi jejich důležitosti.

Link

Kupříkladu Američané odvážejí lokální tlumočníky po skončení mise prý nejen z Afghánistánu, ale třeba i z Iráku. Autor tohoto textu pobýval v roce 2009 u české jednotky na základně v Lógaru, kde se s místními překladateli setkal. Na jejich výslovné přání je nefotografoval a dříve pořízené snímky z aparátu vymazal. Kvůli jejich utajení. Radikální povstalci z hnutí Tálibán totiž za jejich smrt nabídli slušný obnos.

Na tuto situaci ve své interpelaci ze dne 11. září upozornila poslankyně ODS a předsedkyně výboru pro obranu Jana Černochová. Místopředseda vlády a ministr vnitra Jan Hamáček na její dotaz ohledně programu pro afghánské spolupracovníky odpověděl 8. října. „V současnosti žádný program pomáhající afghánským tlumočníkům a spolupracovníkům Armády ČR s přesídlením do České republiky neprobíhá,“ konstatuje předseda české sociální demokracie. „Pokud jde o aktivity realizované v nedávné minulosti, ty jsou předmětem utajení ve stupni vyhrazené,“ dodal Jan Hamáček.

5033675:article:true:true:true

Může za konec programu konflikt z pražské Bulovky? 

A proč byl program – v armádách jiných zemí zcela obvyklý – v Česku zastaven? Zdroje oslovené serverem INFO.cz se shodují v tom, že tehdejší sociálnědemokratický ministr vnitra Milan Chovanec tímto způsobem reagoval na kauzu údajného znásilnění v nemocnici na pražské Bulovce. Tam se syn již do Česka přesídleného afghánského tlumočníka dostal do nejasného konfliktu se zdravotní sestrou, která mladíka obvinila ze znásilnění. Soud nakonec rozhodl, že se dvacetiletý Afghánec Sabawoon Davizi trestného činu nedopustil.

Případu se ale chytla média, která v době uprchlické krize zveřejňovala nejen údajné podrobnosti nepotvrzeného útoku, ale i jména přesídlených Afghánců. Detaily utajovaného programu se dostaly na veřejnost a ministerstvo vnitra se tehdy zřejmě z politických důvodů rozhodlo v přesídlování tlumočníků nepokračovat, aby prý nebylo konkurenčními politiky obviněno z podpory migrace.

Čeští vojáci se v Afghánistánu dostávají do střetů s islamistickými povstalci stále častěji. Letos v srpnu zahynuli při sebevražedném útoku tři vojáci, tuto středu bylo na hlídce zraněno pět českých vojáků, jeden z nich těžce. Zvýšená aktivita Tálibánu zřejmě souvisí se snahou získat před možnými mírovými jednáními se Spojenými státy pod kontrolu co nejvíce území.

Link

37232