Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Paradox ČSSD: jak najít věrohodnou pozici v čase vznikající levicové vlády? Komentář V. Dostála

Paradox ČSSD: jak najít věrohodnou pozici v čase vznikající levicové vlády? Komentář V. Dostála

Není to nic překvapivého: pokud jsme po volbách psali, že se hnutí ANO podařilo na svou stranu přetáhnout velkou část tradičních voličů levicových stran, jen po letmém přečtení programového prohlášení vznikající vlády můžeme směle říct, že si Babišova formace osvojila také velkou část jejich programu. Sociální demokraté se tak ocitají v paradoxní situaci: pokud v referendu – a je dost dobře možné, že tak skutečně učiní – z principiálních důvodů vstup do vlády odmítnou, budou muset najít způsob, jak být viditelnou opoziční stranou vůči vládě, jejíž program lze z velké části označit za sociálně-demokratický.

Nehledě na to, že to budou za takové situace oni, kdo bude označován za případného viníka krachu vyjednávání o vládě. A tudíž jim bude také vyčítáno, že Babišovi otevřeli cestu k vládě závislé nejen na komunistech, ale také na rasistické a xenofobní SPD. Tedy pokud se hnutí ANO nerozhodne pro scénář počítající s vypsáním předčasných voleb, jejichž termín si lze představit někdy příští rok na jaře. Způsob, jakým Babiš vládne, prokazatelně svědčí o tom, že s takovou variantou nejsilnější politická strana v zemi pracuje.

Zpět ale k dilematu sociálních demokratů. Předseda ČSSD Jan Hamáček má do velké míry pravdu. Jeho strana do programového prohlášení prosadila značnou část svých priorit, předseda hnutí ANO navíc ustoupil a přenechal jí ministerstvo vnitra. Celkem by sociální demokraté mohli obsadit pět z patnácti resortů, což je s ohledem na volební výprask, který utrpěli loni na podzim, vskutku slušné zastoupení. Kromě vnitra by měli navíc také klíčový resort práce a sociálních věcí nebo ministerstvo zahraničí.

Principy koaliční spolupráce navíc obě strany zavazují ke koordinovanému postupu ve věcech týkajících se státního rozpočtu, daní a poplatků, ústavních a volebních zákonů, zahraniční a obranné politiky nebo médií veřejné služby. Jenomže pak je tady prostě několik momentů, které pozici sociálních demokratů ve vládě značně problematizují. Předně: ČSSD šla do voleb s tím, že si neumí představit účast ve vládě, jejíž součástí bude trestně stíhaný politik, navíc únorový sjezd přijal usnesení, dle kterého je účast trestně stíhaných osob ve vládě zásadní problém. Nyní z tohoto kategorického požadavku vedení ČSSD ustupuje.

Navíc se Janu Hamáčkovi a Jiřímu Zimolovi nepodařilo prosadit ani to, že ve vládě nebude prvoinstančně odsouzený politik. V posledním sedmnáctém bodě koaliční smlouvy se totiž píše toto: „V případě prvoinstančního odsouzení jakéhokoliv člena vlády, pokud ten v přiměřeném čase od vynesení rozsudku neodstoupí, pozbývá tato koaliční smlouva platnosti.“ Co je přiměřený čas, nevíme a je skoro jisté, že v tom nebude mezi zástupci obou stran panovat shoda. Ostatně je znakem úpadku politické kultury a obecně toho, co považujeme za přiměřené a tedy akceptovatelné, pokud nám nevadí ještě nedávno zhola nemyslitelná věc: trestně stíhaný premiér.  

Už to samo o sobě nemluví ve prospěch sociální demokracie. Zmíněný úpadek politické kultury půjde v případě, že kývne na vládní angažmá, také na její vrub. K tomu ještě musíme připočíst další zcela zásadní okolnost: koaliční smlouva není právní, nýbrž politický dokument. Její plnění je tak nevynutitelné. Babiš si navíc schopnost konsenzuálního řešení sporů doposud neosvojil a bylo by bláhové si myslet, že se v tomto punktu změní. Z byznysu je zvyklý na hierarchickou strukturu, která mu ve všem podléhá. Ostatní aktéry považuje buď za své podřízené, případně za konkurenty, které je třeba zlikvidovat.

Tím se dostáváme k dalšímu zásadnímu bodu, který pozici ČSSD problematizuje. Andrej Babiš disponuje ve sněmovně záložní většinou 115 hlasů s KSČM a SPD. Z pohledu sociálních demokratů proto bylo klíčové nalézt záruky, že je nebude koaliční partner obcházet. Hamáček proto mimo jiné požadoval odvolání Tomia Okamury z vedení sněmovny, na což ale Babiš nepřistoupil. V koaliční smlouvě se pouze píše, že smluvní strany budou v dolní komoře podporovat takové personální a početní složení orgánů, které bude vyplývat z dohody předsedů stran a předsedů jejich poslaneckých klubů.

Trestně stíhaný premiér v demisi se navíc podle ČTK nechal slyšet, že sociální demokracie z požadavku, aby byli na základě koaliční smlouvy byli z funkcí ve sněmovně odvoláni představitelé SPD, ustoupili. Sám k tomu nevidí důvod. „Já v tom nevidím souvislost mezi ustanovením sněmovny a vládou,“ pravil. Pravda je ale opačná, ustavení sněmovny v minulosti vždycky vznikalo v situaci, kdy bylo jasné, kdo tvoří vládu a kdo je v opozici. Nyní to směřuje k tomu, že bude jedna koalice v exekutivě, a jiná v Poslanecké sněmovně. A s tím souvisí poslední moment, ve kterém bude ČSSD tahat za kratší konec.

Co se bude dít, pokud z jakéhokoli důvodu přestane koaliční smlouva platit? Jinak řečeno, co když ČSSD zjistí, že s ní Babiš zametá a většinu z toho, k čemu se v koaliční smlouvě zavázal, nedodržuje? Naznačuje to tato podivná pasáž koaliční smlouvy: „Dojde-li v koalici i po dohadovacím řízení k situaci, kdy nedojde k dohodě o řešení koaličního sporu, v případě, kdy pět ministrů jmenovaných za koaliční stranu ČSSD podá demisi do rukou prezidenta, podá do sedmi dnů demisi předseda vlády a spolu s ním, jeho prostřednictvím, všichni ministři navržení hnutím ANO 2011.“

A opět: jak si v momentě, co pět ministrů sociální demokracie podá demisi, ČSSD vynutí, aby rezignovali také zástupci hnutí ANO? Není pravděpodobnější scénář, že si na jejich místa Babiš prostě dosadí svoje lidi, oznámí, že koaliční smlouva pozbyla platnosti a pojede se vesele dál? Což je přesně také důvod, proč odmítá přistoupit na odvolání Tomia Okamury z vedení sněmovny. ČSSD zkrátka nedocílila toho, aby Babiš tak jako doposud nepracoval s oběma většinami, které se mu v dolní komoře nabízejí. Pokud tedy do vlády vstoupí, může záhy zjistit, že jí Babiš pouze zneužil k tomu, aby neměl vládu s důvěrou opírající se o rasistickou SPD.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744