Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Patří politici na občanské demonstrace? Ano, ale pod pódium a bez selfíček. Komentář M. Žižkové

Patří politici na občanské demonstrace? Ano, ale pod pódium a bez selfíček. Komentář M. Žižkové

Po celém Česku se v úterý sešli lidé, aby demonstrovali proti Andreji Babišovi, kterého dnes prezident podruhé jmenuje premiérem, a proti vládě podporované komunisty. V Praze zaplnili polovinu Václavského náměstí. Jednalo se o nepřehlédnutelný protest a absolutně nelze souhlasit s hlasy z Hradu případně z centrály ANO na Chodově, které podobné akce shazují jako počínání několika málo nespokojenců. Ve společnosti mají podobné události nezpochybnitelné místo. Velkou otázkou ale rovněž je, do jaké míry je mají ke svým proslovům využívat aktivní politici, jako tomu včera v centru Prahy bylo.

Organizátor demonstrace Mikuláš Minář zahájil sérii projevů pozvaných řečníků prohlášením: „Neprotestujeme proti výsledku voleb, ale svévolnému chování obou vítězů voleb. Demokracie neznamená hodit jednou za čtyři roky lístek do urny a pak držet hubu a krok. Je potřeba politiky kontrolovat“. Názor, jemuž lze jasně přikývnout. Ač to není v českých poměrech příliš zvykem, vyjádřit svůj postoj i mimo volební místnost je naprosto legitimním krokem a součástí zdravé občanské společnosti. O to více v případě, kdy má část veřejnosti pocit, že se události ubírají nebezpečným směrem.

Proč se tedy ale nedržet právě občanského pojetí protestu? A proč naopak zařadit mezi první řečníky celou šňůru politiků počínaje jasně vyhraněným neúspěšným prezidentským kandidátem Markem Hilšerem? Ten sice má historii občanského aktivity, v současnosti je to ale především kandidát na senátora. Stejně tak následující řečník Pavel Fischer nebo Jiří Drahoš, který se z akce omluvil kvůli jiným povinnostem.

Ti všichni měli v nedávných měsících mimořádný prostor k oslovení veřejnosti, kterým byla prezidentská kampaň – k tomu aby přesvědčili voliče a vyjádřili své postoje. To udělali, jak nejlépe mohli, a neuspěli. O důvodech proč už se toho napsalo více než dost a je teď jen na nich, aby se z nedávné minulosti poučili. Zůstávají ale aktivními politiky, kteří své bitvy mají primárně bojovat na jiném poli než před davem potenciálních voličů na „občanské“ demonstraci.

Poslanci Vít Rakušan, Miroslava Němcová nebo Mikuláš Ferjenčík zase mají k vyjádření názorů – projevem i hlasováním – půdu Poslanecké sněmovny. Tam můžou kroky hnutí ANO, případně i KSČM, SPD, ČSSD nebo kohokoliv dalšího kritizovat a konfrontovat s vlastními postoji a je to dokonce žádoucí.

Analogicky k tomu má senátor Václav Láska Senát, předseda TOP 09 a europoslanec Jiří Pospíšil kromě všeho dalšího i volby na pražský magistrát a marketér Martin Jaroš, který dává v poslední době najevo politické ambice, případnou vlastní kampaň.

Nesuďme motivaci politiků: jejich úmysly mohly být čisté. Odmítnout v době, kdy potřebujete oslovit potenciální voliče, promluvu před davem několika tisíců lidí také není jistě jednoduché. Proč ale nedat na demonstraci prostor občanům? Těm, kteří se veřejně angažují, i když to v Česku není nic jednoduchého. Proč před ně předřadit právě politiky?

Je to nahrávka na smeč protistraně, která právě tuto skutečnost používá jako argument pro zlehčování a diskreditaci podobných protestů a mnohdy po nich až jedovatě plive. Není nutno jmenovat.

Nikdo nebere politikům šanci vyjádřit jejich občanský postoj a obavy z toho, jakým směrem se situace v Česku ubírá. Mohou ale stát dole pod pódiem. Bez proslovů a bez selfíček.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

-1