Články odjinud

Patří politici na občanské demonstrace? Ano, ale pod pódium a bez selfíček. Komentář M. Žižkové

Patří politici na občanské demonstrace? Ano, ale pod pódium a bez selfíček. Komentář M. Žižkové

Po celém Česku se v úterý sešli lidé, aby demonstrovali proti Andreji Babišovi, kterého dnes prezident podruhé jmenuje premiérem, a proti vládě podporované komunisty. V Praze zaplnili polovinu Václavského náměstí. Jednalo se o nepřehlédnutelný protest a absolutně nelze souhlasit s hlasy z Hradu případně z centrály ANO na Chodově, které podobné akce shazují jako počínání několika málo nespokojenců. Ve společnosti mají podobné události nezpochybnitelné místo. Velkou otázkou ale rovněž je, do jaké míry je mají ke svým proslovům využívat aktivní politici, jako tomu včera v centru Prahy bylo.

Organizátor demonstrace Mikuláš Minář zahájil sérii projevů pozvaných řečníků prohlášením: „Neprotestujeme proti výsledku voleb, ale svévolnému chování obou vítězů voleb. Demokracie neznamená hodit jednou za čtyři roky lístek do urny a pak držet hubu a krok. Je potřeba politiky kontrolovat“. Názor, jemuž lze jasně přikývnout. Ač to není v českých poměrech příliš zvykem, vyjádřit svůj postoj i mimo volební místnost je naprosto legitimním krokem a součástí zdravé občanské společnosti. O to více v případě, kdy má část veřejnosti pocit, že se události ubírají nebezpečným směrem.

Proč se tedy ale nedržet právě občanského pojetí protestu? A proč naopak zařadit mezi první řečníky celou šňůru politiků počínaje jasně vyhraněným neúspěšným prezidentským kandidátem Markem Hilšerem? Ten sice má historii občanského aktivity, v současnosti je to ale především kandidát na senátora. Stejně tak následující řečník Pavel Fischer nebo Jiří Drahoš, který se z akce omluvil kvůli jiným povinnostem.

Ti všichni měli v nedávných měsících mimořádný prostor k oslovení veřejnosti, kterým byla prezidentská kampaň – k tomu aby přesvědčili voliče a vyjádřili své postoje. To udělali, jak nejlépe mohli, a neuspěli. O důvodech proč už se toho napsalo více než dost a je teď jen na nich, aby se z nedávné minulosti poučili. Zůstávají ale aktivními politiky, kteří své bitvy mají primárně bojovat na jiném poli než před davem potenciálních voličů na „občanské“ demonstraci.

Poslanci Vít Rakušan, Miroslava Němcová nebo Mikuláš Ferjenčík zase mají k vyjádření názorů – projevem i hlasováním – půdu Poslanecké sněmovny. Tam můžou kroky hnutí ANO, případně i KSČM, SPD, ČSSD nebo kohokoliv dalšího kritizovat a konfrontovat s vlastními postoji a je to dokonce žádoucí.

Analogicky k tomu má senátor Václav Láska Senát, předseda TOP 09 a europoslanec Jiří Pospíšil kromě všeho dalšího i volby na pražský magistrát a marketér Martin Jaroš, který dává v poslední době najevo politické ambice, případnou vlastní kampaň.

Nesuďme motivaci politiků: jejich úmysly mohly být čisté. Odmítnout v době, kdy potřebujete oslovit potenciální voliče, promluvu před davem několika tisíců lidí také není jistě jednoduché. Proč ale nedat na demonstraci prostor občanům? Těm, kteří se veřejně angažují, i když to v Česku není nic jednoduchého. Proč před ně předřadit právě politiky?

Je to nahrávka na smeč protistraně, která právě tuto skutečnost používá jako argument pro zlehčování a diskreditaci podobných protestů a mnohdy po nich až jedovatě plive. Není nutno jmenovat.

Nikdo nebere politikům šanci vyjádřit jejich občanský postoj a obavy z toho, jakým směrem se situace v Česku ubírá. Mohou ale stát dole pod pódiem. Bez proslovů a bez selfíček.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud