Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Patříme mezi nejšťastnější národy. Proč nás tedy vytáčí Babiš, Zeman či televizní seriál? Komentář V. Bucherta

Patříme mezi nejšťastnější národy. Proč nás tedy vytáčí Babiš, Zeman či televizní seriál? Komentář V. Bucherta

Když se podíváte na internetové diskuse, sociální sítě a některé weby, tak můžete nabýt dojmu, že Českem se žene podivná smršť. Lidé i na prkotiny reagují emotivně, prostor vyplňují nadávky, napadání a neschopnost se na čemkoli domluvit. Jeden Zeman, jeden Babiš, jeden Jágr či jeden televizní seriál dokážou rozpumpovat k reakci statisíce lidí. Jako kdyby šlo o život. Co je za tím? Vždyť Češi jsou národ, který je vtipný a pohodový. Proč si neužíváme štěstí, kterého na rozdíl od jiných máme více než dost.

Instituce Organizace spojených národů vydávají od roku 2012 takzvaný World Happiness Report, tedy subjektivní žebříček založený na objektivních faktech. Odráží se v něm, jak který národ vnímá, zda je šťastný či nikoli. V březnu byly zveřejněny poslední výsledky a hodnotila se fakta za léta 2014 až 2016. Česká republika skončila ze 155 hodnocených zemí na krásném 26. místě.

Proč tedy tolik nadáváme? Proč se necháme tak rychle vyprudit?

Ve World Happiness Report se hodnotí podmínky ekonomické a sociální, otázky svobody, přístupu ke zdravotnictví a další věci. Například Izrael, který je sužován napětím, terorismem a je obklopen miliony arabských nepřátel, je v žebříčku na 11. místě. Brazílie, kde je korupce v politice oproti Česku skutečně gigantická, kde se mají desítky milionů lidí daleko hůř než Češi a kde v průměru nemůžete dostat tak kvalitní zdravotní péči jako u nás, je v žebříčku štěstí o místo před námi. Jak je to možné?

Pocit štěstí je velmi subjektivní, jednotlivé národy jsou jinak ustrojeny k tomu, jak hodnotí a cítí svůj život. Mám ale pocit, že Češi, tradičně jeden z nejklidnějších a nejvtipnějších národů světa, se v poslední době naprosto zbytečně u mnoha věcí bičují.

Napsal jsem nedávno na tomto webu text o tom, že se mi nelíbí, že legendární hokejista Jaromír Jágr navštívil Babišovo Čapí hnízdo, jehož výstavbu provází podezření se zneužitím dotací. Místo věcné diskuse se strhla přestřelka a dostal jsem i mnoho mailů, že jsem „debil“, protože jsem si dovolil „sáhnout“ na náš poklad jménem Jágr. Nemám nic proti Jaromíru Jágrovi, za jeho hokejovou kariéru se mu mají stavět pomníky. Ale nelíbí se mi, že byl právě v této době v Čapím hnízdě, protože za tím vidím určitý úmysl, jak podpořit pana Babiše právě v této kontroverzní kauze.

Když jsem kritizoval nový televizní seriál „Trapný padesátky“, který běží na ČT (je podle mě skutečně hrozný), tak se ozvala spisovatelka Irena Obermannová, jež k němu dělala scénář. Ta mi chce za má slova rovnou nafackovat. Je mi to sice jedno, ale jí to drží na jejím Facebooku dlouho.

Kolega Karel Steigerwald to zase před pár dny schytal za to, že si dovolil napsat, že písničkář Jaromír Nohavica nemá dostat od prezidenta Miloše Zemana státní vyznamenání, protože kdysi spolupracoval s komunistickou státní bezpečností. Je to jen názor, nic jiného. Někdo s ním souhlasí, další ne. Přesto se strhla další bouře. A další se už rychtují podobně jako hurikány v Atlantiku.

Přitom by stačilo ubrat na sociálních sítích a v internetových diskusích trochu plynu. Očekávaný a vyhlížený pocit štěstí by se více rozšířil a mohli bychom poskočit v žebříčku World Happiness Report výš.

Podle všeho je to ale naprosto nesplnitelné přání, protože obyčejnou kritiku a vyjádření názoru si někdo plete s nenávistí a osobní záští. 

Historik, politik a spisovatel František Palacký (1798 – 1865), někdejší nezpochybnitelná morální autorita české společnosti, ve svém díle „Idea státu rakouského“ napsal slavnou větu „Byli jsme před Rakouskem, budeme i po něm!“ Když ho budu parafrázovat, tak je jasné, že bude také platit „Byli jsme před Babišem, budeme i po něm!“ či „Byli jsme před Zemanem, budeme i po něm!“.

Nejde v tomto případě o život, i když to veřejnosti kdekdo podsouvá. V říjnu jsou volby do Poslanecké sněmovny a příští leden hlasování o novém prezidentovi. Lepší než nadávat a proplouvat bažinami internetových diskusí, je jít k volbám. Třeba si už za pár měsíců potvrdíme, že patříme k ještě šťastnějším národům, než si myslíme.

Další komentáře autora na webu Reflex.cz.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1