KOMENTÁŘ BOHUMILA PEČINKY | Příští neděli se sejde sněm ANO. Nepůjde o žádnou revoluci, spíš jen o formální hlasování o obsazení funkcí ve vedení hnutí. Výsledek bude kopírovat posuny v přízni Andreje Babiše („méně Faltýnka“) a současně zohlední některé mimořádné volební výsledky v komunálních volbách (32 procent pro Tomáše Macuru v Ostravě). Na víc čas – a zřejmě ani vůle – nebude.
Zajímavější jsou mimosjezdové pohyby uvnitř ANO, které by ještě včera mohly být vydávány za „intrikování“ a projev „frakcionářství“ a jejichž nositelé by byli z ANO vyloučeni. To se ostatně stalo první garnituře hnutí, která si zvolila svou reprezentaci v rozporu s názorem Andreje Babiše a ve většině byla mezi lety 2012-2013 z ANO vytlačena.
Současné debaty o politickém směřování hnutí ANO vycházejí ze dvou motivů. První jsou osobní důvody, řekněme reputační povahy. Pražská centrála hnutí ANO byla od samého počátku nástrojem Andreje Babiše. Nicméně ve chvíli, kdy se rozhodl udělat z hnutí celostátní projekt, chopily se na řadě míst zakládání hnutí alternativní elity, které vesměs zajímal jen osobní vzestup ve městech a obcích. Řada z nich pak uzavřela s Babišem nepsanou společenskou smlouvu, které zněla: my vás necháme v klidu přesměrovávat penězovody a dotace od státu do vašich firem. Na oplátku vy nám dáte autonomii při správě našich krajů a měst.
Tento model úspěšně fungoval několik let.
