Pečinka: Opozice chce změnit volby. Nový zákon jí ale k vítězství nepomůže | info.cz

Články odjinud

Pečinka: Opozice chce změnit volby. Nový zákon jí ale k vítězství nepomůže

KOMENTÁŘ BOHUMILA PEČINKY | Na poslední pražské demonstraci Milionu chvilek pro demokracii padal ze strany opozičních politiků názor, že volební zákon do Poslanecké sněmovny porušuje zásadu rovnosti, a proto musí být zrušen. Malé strany v čele s KDU-ČSL si s tím dokonce spojovaly naděje na změnu rozložení sil v české politice. Ve skutečnosti je to jen malá zkratka na dlouhé cestě ke změně parlamentní většiny.

Senátní návrh na zrušení některých částí volebního zákona leží už dva roky u Ústavního soudu. Podstatou stížnosti je, že zákon znevýhodňuje menší strany. Příklad: základem volebních obvodů je kraj. Problém je, že v Česku jsou kraje nestejně velké. Jeden má 250 tisíc obyvatel, jiný o milion více. V každém se pak rozdělují nestejné počty poslaneckých křesel. Pro menší strany v malém kraji to znamená, že aby získaly mandát, musí se pro ně vyslovit přes 12 procent voličů. Odtud jejich tvrzení, že hlasy nemají stejnou váhu.

Dalším kritizovaným bodem je omezující klauzule pro předvolební koalice, která se zvyšuje vždy o pět procent pro každou stranu. Čtyři strany by tak musely přeskočit dvacet procent hlasů. Poslední stížností je, že systém přepočtu hlasů na mandáty mírně bonifikuje větší strany.

Obecně viděno, neexistuje žádný závazný model volebního systému. Každá země má jiný systém v závislosti na demografickém složení státu a tradicích. Česko dlouhá léta trápily poměrné efekty volebního zákona. Stručně řečeno, příliš často se vládlo s většinou jednoho mandátu a vítěz voleb nemohl splnit své volební sliby. I proto byl přijat model, který mírně zvýhodňuje vítěze.

Proti tomu se už v roce 2006 ohradila Strana zelených a její stížnost projednával Nejvyšší správní soud. Výsledkem byl závěr, že volební zákon nenarušuje volnou soutěž politických stran, ani nejde proti ústavě.

V následujících měsících má o tomtéž po letech rozhodnout Ústavní soud. Vzhledem k tomu, že ústavní soudnictví není striktní disciplína, lze si dnes klidně představit odlišný verdikt. Ústavní soud například může konstatovat, že každé z omezení (velikost krajů, uzavírací klauzule, metoda přepočtu) je ústavně-právně v pořádku, ale v souhrnu to narušuje rovnost voleb.

Celý systém nemusí být vyhozen do povětří, ale například mohou být – jen pro potřeby voleb – sloučeny dva kraje, nebo zavedeno tzv. druhé skrutinium, kde budou propadlé hlasy přerozdělovány tak, že zmírní jiné nerovnosti.

Klíčovou figurou v rozhodování ústavních soudců bude předseda Pavel Rychetský, s nímž stabilně hlasuje zhruba pět jiných soudců. Podle našich zjištění se minimálně dva soudci staví k zákonu odmítavě. Celkově by pro jeho revizi bylo potřeba devět hlasů z patnácti.

Vyjděme z toho, že některé části volebního zákona budou zrušeny a později nahrazeny jinými, které malým stranám přerozdělí pár mandátů navíc oproti dnešnímu stavu. Ale co dál?

Obecně platí: žádný zákon nikomu volby ještě nevyhrál. I tak se budou muset menší strany nějakým způsobem dohodnout na společném postupu. Pokud ne, budou po prohraných volbách už definitivně smeteny a vytlačeny z politické hry. Volební zákon není samospásná věc a už dnes se jeho účinkům jde vyhnout, když například vznikne volební strana složená z několika subjektů. To ovšem znamená mnoho práce s nejistým výsledkem. A tak část opozice raději sází na dobrodiní ústavních soudců.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud