KOMENTÁŘ BOHUMILA PEČINKY | Zkušenost 20. století je následující: ve velkých společenských krizích (první a druhá světová válka, první desetiletí studené války) dramaticky vzrůstá moc státu. Když krize odezní, stát se jí jen obtížně vzdává. Jednou ze sil, která moc státu udržuje, je strach lidí a jejich vzpomínky na krizovou dobu.
Česká republika v uplynulých třech měsících prožila krizi v malém. Poprvé v moderní historii byla „vypnuta“ ekonomika, statisíce lidí dostaly zákaz činnosti a stát se stylizoval do role velkého otce, který nás ochrání před viry.
Tento přetrvávající strach dal nyní vykvést řadě politických návrhů a iniciativ. Jejich společným jmenovatelem je snaha omezit mezinárodní obchod, zavést pevné hranice a vést zemi do zdánlivě spokojené izolace, jakou jsme zažili v době koronakrize. Využívá se při tom konceptů jako opsaných z knih komunistických teoretiků.
