Petrášová: Až pandemie skončí, nic nebude jako dřív. Koronavirus ale přináší i pozitiva | info.cz

Články odjinud

Petrášová: Až pandemie skončí, nic nebude jako dřív. Koronavirus ale přináší i pozitiva

Petrášová: Až pandemie skončí, nic nebude jako dřív. Koronavirus ale přináší i pozitiva
 

KOMENTÁŘ LENKY PETRÁŠOVÉ | Vylidněná Praha, žádní turisté, žádné cestování, práce z domova, zavřené obchody a zpocený obličej pod rouškou. Nezbylo, než si rychle zvyknout. A možná, že by bylo dobré si i něco z toho, co nám teď život s virem servíruje, uchovat i do budoucna. To, co teď zažíváme, má totiž i své dobré stránky, byť nám to tak zatím nepřipadá. Takže tady je přehled pozitiv, abychom na chvíli přehlušili smršť těch špatných zpráv.

Četla jsem komentář, že koronavirus atomizuje společnost. Nutí lidi zůstat v izolaci, nesdružovat se, nekamarádit, neobjímat, nepodávat si ruce. Myslím si, že opak je pravdou. Virus nás donutil zůstat doma se svými nejbližšími. Máme tak šanci upevnit pouta, na které jindy nebyl čas. Je to možnost, jak říct: mám Tě rád, jsem ráda, že jsi se mnou. Nebo se omluvit za chyby minulé. Už nejedeme v automatickém módu „ahoj, koupila jsi rohlíky? Proč v lednici nic není? Můžeš si uklidit svoje věci?“ Místo běžných banalit je čas na zajímavější rozhovory. A pravda, asi ne každé manželství a partnerství to unese, nicméně šance na vybudování lepších vztahů tu je.

Díky tomu, že se děti učí doma, což se obvykle bez asistence rodiče neobejde, můžeme vylepšit i naše vztahy s nimi. Možná s překvapením zjistíte, jak chytrý váš potomek je, zatímco vám se ty předbudoucí časy z angličtiny už dávno vykouřily z hlavy. Virus nám dal největší luxus, který za normálních okolností člověk bolestivě postrádá: čas na naše nejbližší. Využijme toho a zapamatujme si to, až pandemie pomine. „Nacházíme se v unikátním okamžiku, kdy můžeme oprášit někdejší černé hodinky, totiž vyprávění různých rodinných historek, zavést nové rituály v rodině a posílit tím vztahy se svými blízkými. Stejně tak máme čas přehodnotit své dávné sny, podívat se na to, kam chci směřovat dál. Každá mince má dvě strany a virus nám nabízí jako pozitivum tento fakt,“ komentuje to psycholožka Lenka Adámková.

Nehledě na to, že cenná komodita „čas“ nás přiměje třeba vyklidit šuplíky, udělat pořádek kolem sebe i v sobě. A zamyslet se nad tím, co je podstatné. Teprve v krizi člověk zjistí, že opravdu nepotřebuje nejnovější iPhone nebo bezdrátová sluchátka za deset tisíc, ale že umět upéct chleba je velké umění. Ve světle nemoci a smrti, která je v případě koronaviru spíš taženým losem, jdou úvahy o nejnovějším SUV a nejluxusnější dovolené prostě stranou. Společnost se uskromňuje a to je pro planetu i pro lidstvo jako celek jedině dobře.

Virus nás donutil k větší ohleduplnosti k ostatním

A roušky jsou toho symbolem. Ty nosíme ne s ohledem na sebe, protože žádný šátek či zdvižený rolák nás před nákazou v podstatě neochrání. Máme je kvůli ohleduplnosti k ostatním. Kvůli tomu, že na nikoho nekýchnu a nebudu šířit případnou nákazu. Je dobře, že je to v ulicích vidět. A lidé se předhánějí, kdo bude mít kreativnější kousek, můj je mimochodem červený s černými lebkami. Není to pokus o černý humor, ale prostá připomínka faktu, co se někomu může stát, když na ni zapomenu.

Novinkou je také to, že jsme v sobě objevili víc dobrého, než by se jindy zdálo. Nezištně nabízíme nákupy a obstarání léků těm nejslabším, pomáháme sousedům (u nás se například celé patro střídáme v tom, kdo jde nakoupit čerstvé potraviny a bere je podle rozpisu i pro ostatní, abychom minimalizovali riziko nákazy), šijeme roušky pro ty, co to potřebují nebo sami nemohou, a pomáhají i miliardáři – viz dar PPF či Daniela Křetínského. Koneckonců zmátořily se i jindy nepříliš přátelské banky a umožňují odklady splátek.

Menší soukromé firmy a jejich pracovníci ovšem rozhodně nezůstávají pozadu. Někdo zprovozňuje infolinku 1212, další tiskne na 3D tiskárně ochranné štíty pro zdravotníky a záchranáře, další nezištně vaří jídlo pro osamělé seniory... A tak bych mohla pokračovat ještě dlouho. Seznam těch, co pomáhají, se každým dnem rozrůstá, i když někteří dobře vědí, že za to mohou zaplatit vlastním zdravím. Mimochodem: mezi hrdiny dnešních dnů patří lékárníci. Na seznamu těch, jež by měli dostat roušky, jsou až číslo šest, pracují přitom třináct hodin denně a jsou obvykle ti první, za nimiž nakažení pacienti přijdou.

Koronavirus změní vnímání vietnamské komunity

Jako bychom si mnozí až teď, celou jednu generaci po sametové revoluci, uvědomili, že s námi žijí také Vietnamci. S námi, ne vedle nás, jak je mnozí z nás léta brali. Ostatně i takzvané banánové děti dost nahlas a veřejně mluvily o tom, že jejich rodiče a prarodiče, kteří se obvykle ještě před revolucí usadili v bývalém Československu, jsou uzavření do sebe a komunikují nejraději jen se svými lidmi a svou rodinou. Získat přátelství s vietnamskou rodinou bylo prakticky nemožné. A my Češi, jsme jim to vraceli pohrdavým tykáním prodavačům. Jenže teď se objevuje jedna zpráva za druhou o tom, jak se vietnamská komunita zmobilizovala a nezištně pomáhá zemi, v níž žije. Své zemi. 

Například majitelé večerek udělali něco, co do té doby nikoho nenapadlo: vietnamská komunita se rozhodla poděkovat těm, kteří pomáhají. Stovky večerek po celé zemi nabízejí lékařům, sestřičkám, vojákům a pracovníkům IZS zdarma kávu, čaj a další nealkoholické nápoje. Zapojené prodejny jsou označeny symbolem srdce. A další podobná komunita, která čítá už přes pět set šiček, jede na plné obrátky a vyrábí roušky. To je energie, která je nakažlivá stejně jako koronavirus a díkybohu za to.

Vyjmenovat všechna pozitiva současného stavu, by dalo zabrat. Nezmínila jsem například větší možnosti dálkového řešení úředních záležitostí, ale i nákupů nebo třeba lékařských vyšetření za pomocí videokamer a podobně. Je tu také prostor pro zcela nové profese. Také pro to, naučit se vážit si jídla, nevyhazovat jej zbytečně a umět vše zužitkovat do posledního dílku. Mnozí se díky izolaci v době koronaviru konečně naučí vařit nebo péct a nebudou spoléhat na polotovary a pizzu v mikrovlnce, za což nám organismus jen poděkuje. To vše zcela jistě po koronaviru nezmizí.  

Pravda, na hodnocení toho, co nám koronavirus vzal a co naopak dal, je ještě brzy. Ale pokud nám něco z těchto pozitiv vydrží a přečká do časů povirových, bude to jen dobře. Vypůjčím si tady citaci z výborného rozhovoru mého kolegy s teologem Danielem Novotným, protože je důležité si tu větu zapamatovat: „Snad tedy současná krize přispěje k tomu, že si začneme uvědomovat křehkost lidského života a budeme problémům věnovat pozornost z hlediska reálné rizikovosti, efektivity a altruismu, nikoli z hlediska arogantního podceňování, politických her a egoismu.“

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud