Články odjinud

Piráty čeká zlomové období. Už brzo uvidíme, zda obstojí. Komentář V. Dostála

Piráty čeká zlomové období. Už brzo uvidíme, zda obstojí. Komentář V. Dostála

Pirátská strana se poprvé ucházela o hlasy voličů v roce 2010. Tehdy ji volilo něco přes padesát tisíc lidí. V mezičase se z ní stal jeden z pilířů české politiky a podle dlouhodobých šetření sociologických agentur se ve sněmovně přetahuje o druhé místo s ODS. Střet s reálnou „velkou“ politikou ale také odhalil, že Piráti mají rezervy a až nadcházející roky ukážou, zda obstojí. Teprve jejich postupné pronikání do exekutivy odhalí, zda se dokáží trvale uhnízdit v české politice. Anebo zda jde o ojedinělý fenomén čerpající pouze ze ztráty důvěry voličů v tradiční politické formace.

Také proto budeme bedlivě sledovat víkendový sněm Pirátů v Táboře, i když se na něm rozhodne jen o čele kandidátky pro volby do Evropského parlamentu. Piráti se ale budou věnovat nejenom tomu.

Jak řekl jejich předseda Ivan Bartoš v obsáhlém rozhovoru pro INFO.CZ, celostátní fórum bude i o hledání strategie pro nadcházející roky. Je skutečně o čem přemýšlet. A to přesto, že za sebou strana má úctyhodné období. Ostatně je tomu něco málo přes rok, co se jí podařilo velkolepě proniknout do Poslanecké sněmovny.

Oproti roku 2010 Piráty předloni na podzim volilo téměř 550 tisíc voličů, což pro ně znamenalo zisk 10,79 procent hlasů. Bartoš a spol. se tak postupem času vyhoupli mezi nejsilnější parlamentní strany. Bez velkých sponzorů, bez oligarchy v čele, bez pomoci zvenčí. Příčin to má několik, jsou vnější i vnitřní povahy. Do soboty se tématu budeme na INFO.CZ ještě obšírně věnovat, teď tedy postačí několik málo vstupních poznámek.

Za prvé: Piráti byli původně stranou dvou, možná tří témat, postupně si ale začínají osvojovat program týkající se dalších resortů a stále větší skupiny veřejných témat. Dneska jsou schopni vést polemiku o sociálních otázkách stejně jako o politice zahraniční nebo kulturní. Za další: je prakticky neoddiskutovatelné, že za svou expanzi vděčí mimo jiné také talentu svých lídrů. Nemusíte s nimi prakticky v ničem souhlasit, jen těžko ale zpochybníte, s jakou dravostí se v politice pohybují. Ano, dělají i chyby a přešlapy, netvrdíme opak. Ostatně i tom je zmiňovaný rozhovor.

Nicméně to, jak se Ivan Bartoš, Jakub Michálek nebo třeba Olga Richterová, dokážou chopit svých témat a předložit je voličům tak, aby se viditelně odlišili nejen od koalice, ale také od tradičních opozičních stran, je svým způsobem mimořádné. Bartoš a spol. totiž minimálně intuitivně vycítili, že pokud mají přežít, musí se efektivně, důvěryhodně a zřetelně vymezit nejen vůči Andreji Babišovi, což dneska děla prakticky kompletní opozice až na Tomia Okamuru, a je jí to mimochodem – pokud jde o voliče – k ničemu, ale také právě vůči zdiskreditovaným pilířům polistopadového režimu. Typickým příkladem budiž Miroslav Kalousek a jeho TOP 09.

Nikoli náhodou totiž Piráti začali expandovat po roce 2010, tedy v čase, pro který je charakteristická dezintegrace stranicko-politického uspořádání, jež se tady postupně formovalo po listopadu 1989. Což Piráti moc dobře musí vědět. Další věc, která jim nepochybně pomohla k růstu, je fakt, že jde o jedinou novou stranu u nás budovanou zdola, tedy na principu hnutí. Na rozdíl od „hnutí“ ANO, které to má v názvu, to jsou Piráti, kdo se tady jako jediný může pochlubit aspoň jakous takous spontánně vzniklou členskou základnou.

Piráti tak do politiky vtahují – a je třeba vnímat to pozitivně bez ohledu na to, zda s nimi zrovna souhlasíte – idealisty, tedy lidi, které zatuchlé a korupcí prolezlé struktury tradičních stran nejsou (až na výjimky) dlouhodobě schopné oslovovat. A v neposlední řadě: za vzestupem Pirátů, jak jsme již naznačili, nejsou pouze příčiny vnitřní, ale také ty vnější, systémové: jednak těží z výše zmíněné diskreditace tradičních stran, zároveň se ale situace jeví tak, že profitují z úpadku Zelených a příklonu parlamentní levice ke konzervativní a zpátečnické politice. Piráti navíc podle všeho dokážou oslovit také liberální voliče pravice.

Zkrátka a dobře: Pirátům se daří oslovovat ty segmenty, které bychom mohli označit za pravé i levé městské liberály. To vše ale nemusí znamenat, že se jim podaří dlouhodobě etablovat v české politice. Teprve čas ukáže, a i o tom se zcela jistě bude v Táboře o víkendu mluvit, zda se dokážou přetransformovat z protestní formace v subjekt, který bude standardní součástí politiky v tom smyslu, že obstojí v testu exekutivy. Po loňských komunálních volbách Piráti vládnou nejenom v malých, ale také v některých velkých městech (Praha, Brno, Ostrava). V Praze mají dokonce primátora. A to je post, na kterém si v minulosti zuby vylámalo několik nepoměrně zkušenějších politiků.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud