Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Podle Ústavního soudu mají přednost práva grázlů. Komentář Jiřího X. Doležala

Podle Ústavního soudu mají přednost práva grázlů. Komentář Jiřího X. Doležala

Rozsudek se v demokratické společnosti nekritizuje, ale respektuje. Ani já nechci nález Ústavního soudu ve věci zveřejnění fotek zloděje kritizovat — jenom jej naprosto nechápu, nerozumím lidským a právním principům, podle nichž dostala práva grázla na ochranu soukromí přednost před právy okradené oběti.

Náš příběh je jednoduchý. V listopadu 2011 ukradl z pražské prodejny bicyklů zloděj jízdní kolo. Měl ale smůlu — nevšiml si, že jej při krádeži zabírá bezpečnostní kamera. Když majitel druhý den krádež zjistil, vytáhl si z videozáznamu kamery záběr zloděje a dal ho na svůj Facebook. Díky tomu byl zloděj brzy dopaden — a když se podíváme na čísla objasněnosti takové drobné kriminality, můžeme snadno předpokládat, že bez zveřejnění zlodějovy fotky by pachatel nebyl nikdy dopaden a původní majitel by svůj stroj nedostal nazpět.

Když se tohle celé odehrálo, byli všichni v prodejně spokojeni, dokud jim nepřišla pokuta od Úřadu na ochranu osobních údajů. Majitel obchodu se u městského soudu proti pokutě ohradil a soud zkonstatoval to, co člověk tak nějak cítí instinktivně, svým přirozeným smyslem pro spravedlnost: Zájmy okradeného majitele kola byly důležitější než ochrana soukromí zloděje, jehož fotky se dostaly na síť. ÚOOÚ podal stížnost, u Nejvyššího správního soudu rozhodli, že takové záběry měl majitel předat pouze policii a neměl právo je zveřejnit. Takže pokuta platí. Majitel obchodu proto neváhal věc hnát až k Ústavnímu soudu, a ten včera také rozhodl, že pokuta platí.

Ano, samozřejmě, je to dobrá zpráva pro všechny grázly a zloděje. Ale pro normálního občana, který žije v úctě k cizímu majetku, je rozhodnutí Ústavního soudu doslova políčkem. Jeho rozhodnutí totiž zcela popírá přirozenou spravedlnost, a když začnou soudy rozhodovat proti přirozené spravedlnosti, je třeba bít na poplach.

A já se na ten poplach pokouším tímto textem bít, protože rozsudku vůbec nerozumím. Jak to, že člověk dopouštějící se trestného činu má nárok na ochranu soukromí při svém konání? Není tedy náhodou také trestné zavolat na zloděje policii, a tím ho pomluvit? A smí si člověk bránit proti zloději svůj majetek třeba fyzicky, nebo má zloděj prostě právo si nerušeně a v bezpečí ukrást cizí věc? A proč má přednost zájem toho, jenž aktivně a z vlastního rozhodnutí porušil zákon i přirozené právo držby majetku a kradl, před zájmem někoho, kdo neudělal vůbec nic špatného, jen si natáčel ve svém objektu svůj majetek. Že mu do toho záběru omylem vlezl zloděj, by měl být problém toho zloděje — a ne majitele ukradeného kola a bezpečnostní kamery.

Rozsudek prostě říká, že je celospolečensky přijatelné chránit zloděje a zároveň trestat někoho, kdo učiní nějaké — nekrvavé — opatření k ochraně svého majetku. Takže prosím mluvčího Ústavního soudu, aby rozhodnutí nějak vysvětlil, neboť to působí dojmem, že soud nadržuje grázlům.

Další texty autora čtěte zde.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1