Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Podle Ústavního soudu mají přednost práva grázlů. Komentář Jiřího X. Doležala

Podle Ústavního soudu mají přednost práva grázlů. Komentář Jiřího X. Doležala

Rozsudek se v demokratické společnosti nekritizuje, ale respektuje. Ani já nechci nález Ústavního soudu ve věci zveřejnění fotek zloděje kritizovat — jenom jej naprosto nechápu, nerozumím lidským a právním principům, podle nichž dostala práva grázla na ochranu soukromí přednost před právy okradené oběti.

Náš příběh je jednoduchý. V listopadu 2011 ukradl z pražské prodejny bicyklů zloděj jízdní kolo. Měl ale smůlu — nevšiml si, že jej při krádeži zabírá bezpečnostní kamera. Když majitel druhý den krádež zjistil, vytáhl si z videozáznamu kamery záběr zloděje a dal ho na svůj Facebook. Díky tomu byl zloděj brzy dopaden — a když se podíváme na čísla objasněnosti takové drobné kriminality, můžeme snadno předpokládat, že bez zveřejnění zlodějovy fotky by pachatel nebyl nikdy dopaden a původní majitel by svůj stroj nedostal nazpět.

Když se tohle celé odehrálo, byli všichni v prodejně spokojeni, dokud jim nepřišla pokuta od Úřadu na ochranu osobních údajů. Majitel obchodu se u městského soudu proti pokutě ohradil a soud zkonstatoval to, co člověk tak nějak cítí instinktivně, svým přirozeným smyslem pro spravedlnost: Zájmy okradeného majitele kola byly důležitější než ochrana soukromí zloděje, jehož fotky se dostaly na síť. ÚOOÚ podal stížnost, u Nejvyššího správního soudu rozhodli, že takové záběry měl majitel předat pouze policii a neměl právo je zveřejnit. Takže pokuta platí. Majitel obchodu proto neváhal věc hnát až k Ústavnímu soudu, a ten včera také rozhodl, že pokuta platí.

Ano, samozřejmě, je to dobrá zpráva pro všechny grázly a zloděje. Ale pro normálního občana, který žije v úctě k cizímu majetku, je rozhodnutí Ústavního soudu doslova políčkem. Jeho rozhodnutí totiž zcela popírá přirozenou spravedlnost, a když začnou soudy rozhodovat proti přirozené spravedlnosti, je třeba bít na poplach.

A já se na ten poplach pokouším tímto textem bít, protože rozsudku vůbec nerozumím. Jak to, že člověk dopouštějící se trestného činu má nárok na ochranu soukromí při svém konání? Není tedy náhodou také trestné zavolat na zloděje policii, a tím ho pomluvit? A smí si člověk bránit proti zloději svůj majetek třeba fyzicky, nebo má zloděj prostě právo si nerušeně a v bezpečí ukrást cizí věc? A proč má přednost zájem toho, jenž aktivně a z vlastního rozhodnutí porušil zákon i přirozené právo držby majetku a kradl, před zájmem někoho, kdo neudělal vůbec nic špatného, jen si natáčel ve svém objektu svůj majetek. Že mu do toho záběru omylem vlezl zloděj, by měl být problém toho zloděje — a ne majitele ukradeného kola a bezpečnostní kamery.

Rozsudek prostě říká, že je celospolečensky přijatelné chránit zloděje a zároveň trestat někoho, kdo učiní nějaké — nekrvavé — opatření k ochraně svého majetku. Takže prosím mluvčího Ústavního soudu, aby rozhodnutí nějak vysvětlil, neboť to působí dojmem, že soud nadržuje grázlům.

Další texty autora čtěte zde.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744