KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Za sto dní se bude rozhodovat o nové vládě. V jaké kondici jsou strany při nástupu do finálního kola? Co ještě ovlivní výsledek? Můžeme najisto čekat, že hned po hlasování bude jasno? Nebo budeme svědky úmorných povolebních tanečků? A hlavně: má Česko naději, že příští kabinet zachrání zemi před pádem do dluhové pasti, provede druhou transformaci a spojí společnost?
Normálnímu povolebnímu vývoji v cestě překáží prezident. Naposledy v neděli zopakoval, že pověří sestavením vlády nikoli vítěze voleb (s ohledem na koalice), ale předsedu nejsilnější strany. Předokládá tedy, že i kdyby hnutí ANO prohrálo souboj o prvenství s koalicemi Piráti-STAN a SPOLU, nebo možná oběma naráz, pořád zůstane subjektem s nejsilnějším poslaneckým klubem. To teď nechme stranou; když bude politická vůle, tak si parlament poradí i s tímhle šutrem.
Kdyby se hlasovalo dnes, máme zítra vládu s premiérem Bartošem a vicepremiérem Fialou (nebo obráceně). Za tři měsíce se ale preference voličů i stranické zájmy mohou posunout. Pro teď jsou ovšem karty rozdány jasně: Hnutí ANO bojuje spíše ústupovou válku, snaží se udržet věrné a doufá, že Šlachtova Přísaha – díky premiérem zapůjčenému PR týmu – zachytí co nejvíc „odpadlíků“. Komunisté a SPD se od Babiše distancují. Sociální demokraté se distancují od liberálních levičáků. Koalice SPOLU a Piráti-STAN nejspíš soupeří o pozici opoziční jedničky…
Výsledek voleb nemůžeme znát, vidíme ale tendence. A i když se hodně lidí rozhoduje až těsně před hlasováním, nebudou se chovat úplně překvapivě. Kromě těch pevně přesvědčených, kteří už stranu nezmění, má drtivá většina jasno aspoň v tom, z jakých subjektů budou vybírat a z jakých určitě ne.
Proto jsem si k analýze stavu a trendu vybral březnový a květnový průzkum Ipsos. Ne, že bych ostatním nevěřil, ale tato agentura uvádí krom preferencí i volební potenciál, což právě ukazuje míru neurčitosti a šancí jednotlivých stran.
