Politická mantra „protože koronavirus“ je stále vlezlejší. Pozor na to, aby nás nestála kalhoty

Vojtěch Kristen

26. 06. 2020 • 16:00

KOMENTÁŘ VOJTĚCHA KRISTENA | Přijímat kontroverzní, v některých případech rovnou odmítaná politická rozhodnutí je v dobrých časech ošemetné. Ministři či poslanci se často zaleknou reakce veřejnosti nebo u ní přímo narazí a dané téma raději pohřbí. Političtí matadoři ví, jak důležité je načasování, a čekají na správnou chvíli, kdy své záměry bez většího odporu „protlačí“. Ta doba často přichází s krizí, kdy se jen málokdo odváží pod tlakem okolností a vypjatých emocí cokoliv zpochybňovat. Ostatně, právě jsme toho byli svědky.

 

Za takovou kouřovou clonu některým politikům dobře posloužila i epidemie koronaviru. Třeba poslanci Josefu Kottovi, který chtěl během nouzového stavu prosadit novelu zákona o provozu na pozemních komunikacích. Ta upravuje, kdo má mít vliv na odtahy vozidel havarovaných na dálnicích a jak píše web Kverulant, podle Kottova návrhu by na tom vydělala hlavně „dálniční mafie“. Případu jsme se věnovali i na INFO.CZ, prezident asociace asistenčních společností nám k tomu tehdy řekl o něco kulantněji to samé, co napsal Kverulant: totiž že poslanec svým návrhem zajistí jedné konkrétní firmě exkluzivitu u asistenčních zásahů na dálnicích, a vytvoří tak monopol v neprospěch motoristů.

Kontroverzní body se objevovaly i na vládě. Ta jednala o posilování pravomocí – premiéra, ministra zdravotnictví, nebo Vojenského zpravodajství. Původně měla exekutiva během nouzového stavu řešit i návrh zákona o skutečných vlastnících firem – problematický kvůli obchodně-politickému střetu zájmů Andreje Babiše. Vláda pod tlakem opozice a veřejnosti tento bod vyřadila… Aby jej nakonec schválila o pár týdnů později. 

Pod clonou koronaviru se nyní schvaluje i novela rozpočtu pro letošní rok. Namísto původně odsouhlaseného deficitu 40 miliard (postupně navýšeného na 200 a 300 miliard korun) to má být nakonec půl bilionu. Nechme stranou již důvěrně propraný fakt, že stát selhává v distribuci pomoci, když namísto slíbeného bilionu na podporu ekonomiky zatím reálně přitekly pouze desítky miliard. Odhlédněme i od astronomické výše deficitu, vysokého jako schodky během tří pokrizových let 2009 až 2011 dohromady. 

Jako obyčejně, ďábel se skrývá v detailu. Jednak jde od vlády o malý alibismus: původních 40 miliard schodku by se totiž ministrům nejspíš nepodařilo udržet. Už na konci února, kdy v Česku po epidemii ještě nebylo stopy, vykazoval rozpočet 27miliardový deficit. V současném návrhu vzešlém z koronavirové krize je zase problematické, že vláda počítá s rozpočtovou rezervou ve výši 137 miliard korun. Nevidět v těchto penězích předvolební koblihy pro příští rok, kdy jsou volby do Sněmovny, je obtížné. 

Nejde ale jen o tyto případy. Opozice i veřejnost by si měly dávat pozor na to, aby se mantra „protože koronavirus“ nestala všudypřítomným alibismem, kdykoliv je potřeba rozšířit někomu pravomoci a navýšit něčí rozpočet. Epidemii pochopitelně nelze podceňovat, ale zároveň se nesmí stát všespásným argumentem pro opatření, která by za běžného stavu neprošla. Ty snahy zde byly a nadále budou, například ministryně financí Alena Schillerová už nyní počítá i pro příští rok se schodkem 300 miliard korun. Proč? Protože koronavirus!

Jak si Česko vedlo v koronakrizi? Jaké chyby na podzim neopakovat? Tomu se věnuje i tištěný letní speciál INFO.CZ, který právě vyšel.

Nový magazín I

 

SDÍLET