Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Politické zemětřesení: 15 volebních důsledků, které zásadně promění Česko. Komentář V. Dostála

Politické zemětřesení: 15 volebních důsledků, které zásadně promění Česko. Komentář V. Dostála

Ekonomka Zuzana Havránková založila nový web KdoVyhrajeVolby.cz, kde se každý den aktualizuje předvolební graf. Prognóza výsledků sněmovního klání kombinuje průzkumy veřejného mínění s proměnlivými kurzy sázkových kanceláří. S vědomím toho, že do voleb zbývá sedm týdnů, během kterých se může trend podpory s ohledem na rozličné kauzy klíčových aktérů a také s přihlednutím k poměrně vysokému počtu nerozhodnutých a váhavých voličů podstatně změnit, zveřejňujeme výčet základních závěrů, která z aktuálních čísel pro budoucnost české politiky vyplývají.  

1. Pokud volby dopadnou tak, jak k dnešnímu dni ukazuje projekt Zuzany Havránkové, do Poslanecké sněmovny se dostane sedm, možná osm subjektů. Pokud by jich bylo osm, bylo by to nejvíc od roku 1992.

2. Tak jako prakticky ve všech sněmovních volbách se i letos může do sněmovny dostat nová strana, letos mají největší šanci na překročení pětiprocentní klauzule nutné pro zisk mandátů SPD Tomia Okamury a Piráti.

3. Poprvé budeme po dlouhých pětadvaceti letech v situaci, kdy ve sněmovně bude jedna dominantní strana, od voleb v roce 1996 bylo pro českou stranickou soustavu typické, že měla dva hlavní póly.

4. Vítěz obdrží přibližně tolik hlasů, jako druhá a třetí strana dohromady. Ani to tu s výjimkou voleb v roce 1992 ještě nebylo.

5. Konzervativní levice (ČSSD a KSČM) obdrží v součtu nejméně hlasů od roku 1992: v tuto chvíli to podle těchto odhadů vypadá na zisk okolo 25 procent hlasů.

6. Vůbec poprvé od roku 1992 se může dokonce stát, že komunisté porazí sociální demokraty a budou druhou nejsilnější stranou v dolní komoře.

7. Ještě hůře na tom bude osmadvacet let po listopadu pravice: pokud jsou čísla v grafu ukotvená v realitě, ODS a TOP 09 získají v součtu kolo osmnácti procent hlasů. Pokud bychom k ním připočítali zisk lidovců, bude na tom pravice podobně jako levice.

8. Ve volbách propadne deset až patnáct procent hlasů. Tito voliči tedy nebudou mít v dolní komoře své zastoupení. Půjde o jedno z nejvyšších čísel po roce 1992.

9. Základní závěr je pak tento: Protestní, populistické – případně, jakkoli jde o dneska krajně sporný termín – antisystémové formace, tedy hnutí ANO, KSČM a SPD, obdrží vůbec poprvé od roku 1992 více než polovinu hlasů.

10. S tím souvisí toto: v letošních volbách se hlavní konflikt neodehraje na ose pravice vs. levice. Letos se hraje o víc. Jak by řekl Babiš, půjde o systém samotný, který on hodlá zničit. Volby rozhodnou o charakteru politiky.

11. Pro interpretaci a celkový výsledek voleb přitom bude klíčový přepočet hlasů na mandáty a s tím související možné koalice. Připomeňme, že český volební systém v tomto ohledu nahrává velkým stranám.

12. V zásadě se rýsují dvě možnosti: tou první je vláda, jejíž dominantní silou bude hnutí ANO. Babišovi bude k většině nejspíš stačit jeden partner. Důsledky nechť si čtenář domyslí sám. V každém případě jsme tu dvoukoalici, natož složenou z jedné silné a druhé slabé strany (hybridní koalici, respektive tzv. opoziční smlouvou, ponecháváme stranou), od vzniku samostatné České republiky neměli.

13. Druhým základním povolebním scénářem je vláda bez Babiše. Obejít vítěze po volbách půjde, avšak pravděpodobně pouze za předpokladu, že širokou koalici všech proti Babišovi nějakým způsobem podpoří komunisté.

14. Celkový závěr je evidentní a přelomový zároveň: pluralitní politicko-stranický systém, který se tu po roce 1992 postupně etabloval a který jsme si zvykli označovat za demokratický, se po letošních volbách zásadně promění.

15. Avšak zároveň platí, že politika nezná definitivní řešení. Otázkou tedy nyní je, za jak dlouho se nová etapa české politiky zdiskredituje a zda se do té doby podaří demokratickým stranám politiku v jejich pojetí rehabilitovat. Jinak řečeno: v příštím volebním období půjde hlavně o to, kdo přijde po Babišovi.

 

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744