Politický extremismus je v krizi. Teda až na to, že se vplížil do parlamentu

KOMENTÁŘ VRATISLAVA DOSTÁLA | BIS zveřejnila výroční zprávu za loňský rok, takže si můžeme přečíst, že minulý rok nijak zásadně nevybočil z trendů: čelíme dezinformačním a destabilizačním kampaním, jejichž cílem je dostat protizápadní postoje z okraje do mediálního středu. Totéž lze říct o politickém extremismu, především o tom pravicovém.

„Tradiční extremistická uskupení ani v roce 2019 nenašla žádná témata, kolem kterých by mobilizovala své příznivce a veřejnost. Pravicoví a levicoví extremisté proto vzhledem ke své nevýznamnosti nepředstavovali hrozbu ústavnosti České republiky.“ Tyto věty shrnují pasáž týkající se politického extremismu v aktuálně zveřejněné zprávě Bezpečnostní informační služby. Závěr zní jasně: tradiční pravicově i levicově extremistická scéna je už několik let v krizi.

Ostrý podcast Maxim Radka Vondráčka: legendární biker Gasperotti ztratil litry krve a zlomil si všechno, co jde

„Aktivity extremistických uskupení stagnují nebo upadají i proto, že extremistům dlouhodobě chybí témata, která by scénu aktivizovala a mobilizovala její příznivce,“ píše se o kus dál s tím, že je daný stav důsledkem postupné proměny veřejné debaty a zvýšené tolerance veřejnosti k projevům nenávisti. Ta umožnila dalším politickým subjektům opanovat prostor, v němž se extremisté dříve realizovali. Jde o naprosto klíčovou větu a je škoda, že s ní materiál dále nepracuje. A je škoda, že oficiální dokumenty typu výročních zpráv nebyly schopné dlouhé roky tento trend zachytit.

Přitom se to ví už dlouho: postoje, které byly ještě před deseti nebo patnácti lety vytlačovány na okraj politické debaty s tím, že jsou extrémní, se postupem času staly součástí standardního politického provozu. V politologii se tomu říká extremizace středu. „Pokud jsou střední vrstvy vyděšené, pokud cítí nějakým způsobem ohrožení svých pozic, tak se hodnoty, které byly v umírněné proporci historicky zárukou stability demokracie, včetně umírněného nacionalismu nebo měšťácké úzkoprsosti, stanou excesem. Tehdy ve své vyděšené podobě mohou být zdrojem totalitárních hnutí nebo politického extremismu,“ řekl mi k tomu před časem v rozhovoru pro INFO.CZ politolog Ondřej Slačálek.

Otázka dne: Proč Rusko nezasáhne v Náhorním Karabachu?

Podle něj zní sice extremismus středu šokantně, ale zdůvodňuje to naším sklonem „exotizovat“ zkušenost s nacismem. „Nejgeniálněji byla předvedena, když si někteří lidé na film Pád třetí říše stěžovali s tím, že tam Hitler vypadá jako člověk. On ale přece nebyl UFO! A jediné smysluplné poučení z nacismu spočívá právě v tom, že si uvědomíme, že se tohle všechno stalo lidem. Lidem, od kterých nejsme v čase ani prostoru zase tak moc vzdáleni. S touto exotizací souvisí, že máme tendenci si extremismus umisťovat kamsi vně, někam do bezpečných okrajů. Namísto toho, abychom si přiznali, že je to zesílená verze toho, co dobře známe, toho, co běžně žijeme.“

Slačálek má jasno, podle jeho slov bychom měli zapomenout, že máme co do činění s bezproblémovou společností, proti níž kují pikle nějaké skupinky zákeřných extremistů. „Nemluvme o extremismu, ale o rasismu. Tato společnost se z dobrých důvodů rozhodla, že bude potírat rasismus v různých jeho podobách a bez ohledu na to, zda se objevuje v mainstreamu nebo na okrajích,“ zdůrazňuje. Je to vcelku užitečná rada. Prakticky by to ovšem znamenalo, že se namísto okrajových až obskurních uskupení začne BIS věnovat třeba i agendě stran, případně jednotlivých politiků, kteří jsou v parlamentu. Případně sedí na Hradě.

Komentář: Osud hospod je nejistý. Nejen těch vesnických

SDÍLET
sinfin.digital