Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Politika v Česku se musí rychle vrátit k pravo-levému ideovému střetu. Jinak to mohou tradiční strany zabalit

Politika v Česku se musí rychle vrátit k pravo-levému ideovému střetu. Jinak to mohou tradiční strany zabalit

Podle všech nedávných i současných průzkumů volebních preferencí se stane vítězem letošních voleb do Poslanecké sněmovny hnutí ANO 2011. Ostatní strany zatím zůstávají poněkud v klidu, anebo se zmohou jen na otřepané klišé, že to jsou jen průzkumy a volby pak dopadnou jinak (pochopitelně pro ně lépe). Jenže nedopadnou.

Voliči jsou znechuceni, moc nevědí, podle čeho se rozhodovat, a k volbám jich chodí čím dál méně. Ke své jasné volební orientaci totiž potřebují vzájemné jasné pravo-levé vymezení se jednotlivých stran. Pokud se k tomuto tradičnímu modelu nejsou schopny vrátit, mohou to zabalit anebo budou v příští sněmovně jen živořit.

Stačí se přitom podívat jen pár let zpátky. V roce 2006 ve volbách do Poslanecké sněmovny získala ODS 81 mandátů, ČSSD o sedm méně. O dva roky později ve volbách do Senátu získala ČSSD 23 křesel a ODS tři křesla. Jinými slovy, tyto dvě hlavní strany takřka vyluxovaly politické spektrum, ostatní jen živořily. Proč? Strany se jasně programově vymezily, jedna vlevo, jedna vpravo. V čele měly silné lídry a ostře kontrastní program.

Pro středové strany zůstalo minimum hlasů (protože je v rámci agresivní volební rétoriky velké strany takřka udusily a vybrakovaly jim voliče), jen KSČM zůstalo věrné voličské jádro, které však nikdy nepřevýšilo 10–12 procent. Nejen mezi politology se pomalu začalo hovořit, že český stranický systém směřuje k modelu tří či maximálně čtyř stran.

Jenže přišel rok 2010, ve kterém vstoupily do velké politiky Věci veřejné. ODS byla oslabena po pádu Mirka Topolánka, kdežto buldozerský styl Jiřího Paroubka už nezabíral. Stranický systém se rázem rozmělnil a rozbil a toto drolení vyvrcholilo v předčasných volbách.

Pravici šlo o záchranu a volby stály spíš na sloganu o skoncování se starými neschopnými politiky. Do sněmovny se vrátili lidovci, zabodovali i okamurovci a především nastoupilo Babišovo hnutí ANO 2011. Sněmovna byla rázem rozbita na sedm uskupení a vládu mohly utvořit nejméně tři strany. Totéž hrozí nejspíš i nyní.

Řada lidí si možná pokládá otázku, co stojí za úspěchem Babišovy strany, ačkoliv má na kontě mnoho nezdarů či nelichotivých kauz – pomalu budovaná dálniční síť, zpackaný tendr na mýto, EET se svým (aktuálně již zaniklým) udavačským webem či spekulace kolem dotace na Čapí hnízdo. Možná je to už apatie lidí, kteří si myslí, že už nikdo nemůže být horší než minulé garnitury. Osobně se domnívám, že za tím stojí něco jiného.

ANO se šikovně snaží vyhnout svému zařazení na klasickou pravo-levou politickou osu. Nikdy o sobě neřekla, že je pravicová nebo levicová strana. Od každého si vezme něco. Slíbí zvýšit sociální dávky a důchody, ale i snížit daně. Po krajských volbách loni na podzim byla dokonce v Ústeckém kraji připravena utvořit koalici s komunisty. Chce se tím dostat do pozice strany, která by byla přitažlivá pro všechny. Volič si pak logicky řekne, když je tu tato strana, tak proč ještě koukat po jiné. Je to velice chytrá taktika.

Jedna možnost, jak tomu zabránit, tu je. Všechny „staré“ strany se musí okamžitě vrátit ke klasické programově ostré pravo-levé politice. Levice k sociálnímu státu, vyšším daním a vyšším dávkám, pravice k přesnému opaku. Pro lidovce tu je prostor pro tradiční rodinné hodnoty a víru, pro zelené tu jsou ekologická témata. Každá z těchto stran sice nemůže aspirovat na 35 procent, ale ČSSD, ODS či TOP 09 (v případě pravice alespoň jedna z těchto stran) má přirozený potenciál alespoň na 20–25 procent.

Ale jen a pouze v případě, že se vymezí proti konkurenci a nabídne tváře a program, který však tři čtvrtiny voličů odmítnou. Tady jde o jejich přirozené voliče! V situaci, kdy bude ANO 2011 donucena definovat svoji pozici na pravo-levé ose, bude muset zaujmout svůj postoj k návrhům konkurenčních stran anebo nabídnout svou vlastní a jasnou alternativu, pro řadu voličů ztratí étos spasitelské strany a mnozí ji nebudou volit z jediného prostého důvodu, a to že jsou opačného politického přesvědčení.

Andrej Babiš si zatím může gratulovat. Jeho konkurence se utápí ve vlastních problémech nebo nemá téma, anebo ji vede slabý lídr (v krajním případě je to mix všeho), a proto zatím dominuje. V minulosti vždy platilo, že Češi neradi dopustili kumulaci takové moci v rukou jedné strany či jejího lídra a ve volbách vyvažovali. Pokud se však politika nevrátí k ostrému ideovému souboji, může padnout i tato jedna z posledních konstant polistopadového vývoje. Štěpných ekonomických či společenských témat tu je přitom více než dost, stačí jich jen pár zvednout...

DALŠÍ KOMENTÁŘE AUTORA NAJDETE NA REFLEX.CZ

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744