Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Prezidentský týden: Co spojuje Zemana a Masaryky? Komentář B. Pečinky

Prezidentský týden: Co spojuje Zemana a Masaryky? Komentář B. Pečinky

Je to takový prezidentský týden: v úterý uplynulo 167 let od narození TGM, včera měl veřejnou premiéru film Masaryk o exministru zahraničí a dnes oficiálně ohlásil svou opětovnou kandidaturu na prezidenta Miloš Zeman. Co je spojuje?

TGM byl fascinující postavou českých dějin. Prvních 64 let svého života univerzitní profesor a tvůrce mnoha knih, z nichž většina nepřežila svého autora. TGM byl pro českou společnost v letech 1882, kdy přišel do Prahy na univerzitu, až do začátku první světové války v roce 1914 hodně netradiční postava – trochu sektář, ohromný bojovník a polemik, rozhodně solitérní postava mimo hlavní proudy.

Současně dvakrát zasedl v rakouském parlamentu za marginální realistickou stranu, jíž byl jediným poslancem i programem. Jeho životní finále (rozbití monarchie, vznik republiky, prezidentský úřad) jakoby dalo finální smysl jeho životu.

To, jak odešel do emigrace ve věku, kdy většina odchází do důchodu, a začal vytvářet politický a vojenský odpor proti Rakousku-Uhersku, je ukázkou politické akce velkého formátu, srovnatelnou s úsilím vládců typu Karla IV. povznést české země.

Občasné stesky, že zničil nadnárodní habsburskou monarchii, neobstojí. Monarchie měla tisíc a jeden důvod se reformovat a více vyjít vstříc politickým zájmům většinových neněmeckých národů. Neudělala to a proti těmto zájmům se dlouhodobě nedá jít.

TGM nezabil mocnářství, to se zabilo samo svou proněmeckou politikou, která vyústila v první světovou válku, kde všechno berou vítězové.

Tragický typ

To jeho syn Jan, miláček části prvorepublikové společnosti a po druhé světové válce i symbol demokracie, byl úplně jiný případ. Slaboch průměrného intelektu, který však měl charisma, uměl si získávat obyčejné lidi a hlavně se jmenoval Masaryk.

Jak se odvážil vzít si na sebe tolik politické odpovědnosti, když musel vědět, že jeho duševní problémy ho tak neuvěřitelně limitují? Nakonec skončil na pár dní ve vládě s komunistou Gottwaldem, který právě popravoval demokratickou republiku, kterou instaloval jeho otec. Z prací mnoha historiků vyplývá, že jak komunisté, tak demokraté „našemu Honzovi“ slibovali, že ho po odchodu Beneše udělají prezidentem.

Magie Pražského hradu zřejmě byla tak silná, že Jan Masaryk řekl to slavné „s touto vládou si rád zavládnu“, aby o pár dní byl jinou klikou komunistického režimu povystrčen z okna Černínského paláce. Tragická postava i bez ohledu na svou smrt.

Tah k moci

Na hodnocení Miloše Zemana je trochu brzy. Jeho příznivci by zde napsali, že je to jeden z mála evropských politiků, kterého přijímají prezidenti tří velmocí (USA, Rusko, Čína), což zde od dob Masaryka a Havla nebylo. Jeho odpůrci budou mluvit o zlu v červených trenýrkách a budou v tom hodně vynalézaví a vtipní. Většinou se v tom budou odrážet rozdílné preference a vkus než pokus Zemana popsat.

Politický osud Zemana je psychologicky příběhem člověka, kterého baví hra s mocí a o moc a v téhle kategorii nemá sobě rovného. Má v sobě kus odvahy jít proti hlavnímu mediálnímu proudu. Dá se říct, že proti vůli většiny mediálního světa dosáhl tří nejvyšších ústavních funkcí (předseda parlamentu, premiér, prezident). Dodejme, že v době, kdy ještě nehrály větší roli sociální sítě, které do značné míry rozbily kartelové dohody vycházející ze skupinového myšlení novinářů jako sociální skupiny. Zeman rozhodně není ustrašenec typu Bohuslava Sobotky a v době krize se dokáže zmobilizovat k výkonu. To není málo. Politika je zčásti reaktivní obor, kdy nemáte agendu ve svých rukou a musíte reagovat na věci kolem sebe. Často není čas na přípravu a rozhoduje to, stručně řečeno, jestli jste nebo nejste přizdisráč. Zeman není. Jeho problém je v něčem jiném. 

Problém se Zemanem je v tom, čemu se v angličtině říká policy, tedy obsah politiky. Říká, že měl svůj sen, ale v tom snu figuroval především on sám. Jeho politické vize jsou příliš obecné a někdy se zdají jen jako povinné prostocviky, aby zakryl svůj primární tah k moci. Dál už nic není. 

A tam, kde nejsou silné ideje, může politik sklouznout k intelektuální domýšlivosti, která se projevuje například tím, že koketujete s nejvyššími představiteli dvou autoritářských mocností (Rusko a Čína) a propadáte představě, že oni vás berou jako sobě rovného a vy jste schopen s nimi něco uhrát. Těžko.

Oni vás většinou k ničemu nepotřebují a rádi vás využívají jako „užitečného idiota“, kterému dají líznout své velikosti, popostrčí nějaký drobný byznys „vašemu“ podnikatelskému světu, čímž si vás získají a zavážou. V tom jsou velká rizika Zemanovy politiky. Tím, že intelektuální ješitnost může dovést ho i politiku, kterou dělá, na scestí. 

V tom smyslu má Zeman blíž k Janu Masarykovi než k TGM.

Text vyšel na serveru Reflex.cz. Další komentáře zde.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744