KOMENTÁŘ MICHALA PŮRA | Vláda se rozhodla, že armádě v lednu místo slíbených 10 miliard korun vrátí pouhých pět a dalších pět údajně až příští měsíc. Připomeňme, že původně mělo k vracení peněz, které kabinet vojákům škrtl z rozpočtu kvůli nátlaku komunistů, dojít už 4. ledna. To se nestalo, což premiér Andrej Babiš omlouval onemocněním ministra obrany Lubomíra Metnara. Ten se sice skutečně nakazil covidem, ale pokud přistoupíme na tuto hru, tváříme se, že vůbec neexistují náměstci či další úřednický aparát.
Nemoc je samozřejmě jen záminka. Komunisté dlouhodobě sledují jediný cíl. Tím je oslabení obranyschopnosti Česka a přeneseně i celé Severoatlantické aliance. Členové KSČM vždy vzhlíželi spíš k Moskvě než k Praze, což není žádné překvapení. Každé zdržení přesunu peněz tak představuje zdržení armádních nákupů, tedy modernizace vojska.
Je odsouzeníhodné, že vláda s komunisty tuto hru hraje. Ta se přitom neprojevuje zdaleka jen přesunem 10 miliard tam a zase zpátky. Dobře to ilustruje dění v Poslanecké sněmovně, kde se pár dní zpátky odehrál těžko uvěřitelný příběh. Opoziční poslankyně Jana Černochová (ODS) navrhla zařadit na jednání jako pevný bod 2. čtení novelu zákona o Vojenském zpravodajství.
To je úprava, která je obecně vnímána jako nezbytný předpoklad ke zvýšení kyberbezpečnosti Česka a její dojednání zabralo roky. Je to navíc vládní návrh, tudíž by s ním kabinet neměl mít problém. Omyl. Vládní strany návrh Černochové pohřbily a bylo by dobré znát motivace, proč tak učinily. Dopad je minimálně podobný jako u škrtnutí výše zmiňovaných 10 miliard, tedy oslabování českých národních zájmů a obranyschopnosti státu.
Zajímavé by také bylo vědět, co se vlastně stalo s nákupem bojových vozidel pěchoty, což je opět jeden z hlavních pilířů armádní modernizace. Za normálních okolností by ministerstvo obrany mělo předkládat průběžně informace, jak to s takto důležitým projektem vypadá. Mimo jiné by tak resort Lubomíra Metnara měl činit i s tím, že by zvyšoval tlak na vrácení 10 miliard. Říká se tomu taktika a politika. Nic z toho se ovšem neděje. Současná situace je naprosto bezprecedentní. Ministr přestal existovat a s ním přestalo existovat i celé ministerstvo.
