Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Privatizace, nebo kouřová clona? Komentář Lukáše Kovandy

Privatizace, nebo kouřová clona? Komentář Lukáše Kovandy

Českou republiku zřejmě další vlna privatizace hned tak nečeká. Vláda zamítla strategii ministerstva financí, která usiluje o prodej podílů v podnicích a firmách, kde stát drží méně než deset procent. Přitom se to nezdá jako špatný nápad. Zvláště ve státě, kde – jeden bizarní příklad za všechny – ministerstvo vnitra provozuje svou vlastní cukrárnu.

Stát je neefektivní vlastník. Alespoň tedy v zemích střední a východní Evropy. A česká vláda kontroluje zhruba 15 procent kapitálu podnikové sféry, což ji v rámci EU řadí spíše mezi větší vlastníky. Nepřekvapí, že dalšími většími vlastníky jsou v rámci EU prakticky výlučně státy bývalého východního bloku – vedle Česka také Pobaltí, Maďarsko a Slovinsko.

V nových členských zemích unie je přitom profitabilita podniků se státní účastí citelně nižší než ziskovost soukromých firem, zvláště pak v průmyslových odvětvích. Zaměříme-li se na Bulharsko, Českou republiku, Chorvatsko, Maďarsko, Polsko, Rumunsko, Slovinsko a Slovensko, bylo v letech 2004 až 2013 jedinou výjimkou z tohoto pravidla Slovensko v roce 2009.

Tehdy se u našich východních sousedů ziskovost ve státní i soukromé sféře vzácně srovnala kvůli propadu zisků soukromé sféry během vrcholící finanční krize. Mimochodem nůžky v profitabilitě mezi státními a soukromými podniky se v regionu střední a východní Evropy pod tíhou krize a jejích důsledků v uplynulých letech celkově přivřely a zůstává otázkou, zda je slovenský případ naprostou anomálií, nebo předznamenáním určitého trendu stírání rozdílu ve výkonnosti státní a soukromé sféry. To ukáže čas.

I tak je však nápad ministerstva financí na privatizaci menšinových státních podílů dobrý. Potenciálně může vynést desítky miliard korun. Veřejným financím by to svědčilo. Ačkoli výnosy z privatizace nemohou samy o sobě přispívat k fiskální konsolidaci, související redukce celkového zadlužení snižuje náklady na obsluhu dluhu, a tím přispívá k fiskální udržitelnosti.

Privatizace menšinových státních podílů v rozličných společnostech by ale měla opravdový smysl jen tehdy, nebude-li falešným liberalizačním gestem. Jakousi kouřovou clonou, jíž se ministerstvo financí bude snažit jen překrýt skutečnost, že v oblasti svých zásadních majetkových účastí chystá naopak centralizaci a utužení poměrů. Ani takovými úvahami se úřad Andreje Babiše netají. Mohou být kontraproduktivní.

Jak totiž shledává například empirický výzkum zaměřující se na společnosti poskytující veřejné služby, podniky s menšinovým vlastnictvím státu dosahují lepších výsledků v oblasti nákladové hospodárnosti než podniky s většinovou státní účastí. Potvrzuje se, že celospolečensky žádoucí může být přechod z většinového na menšinové státní vlastnictví, nikoli další utužování státní moci v podnikové sféře. Méně je zkrátka opět více. Kéž tak uvažují i v Letenské ulici.

DALŠÍ EKONOMICKÉ KOMENTÁŘE NAJDETE NA E15.CZ

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744