Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Proč by měl Trump zaútočit v Sýrii a proč je opak znakem slabosti? Komentář Michala Půra

Proč by měl Trump zaútočit v Sýrii a proč je opak znakem slabosti? Komentář Michala Půra

Nejčastějším argumentem odpůrců vojenského zásahu USA v Sýrii je tvrzení, že by bombardování či ostřelování odstartovalo válku v zemi nanovo a prohloubilo utrpení běžných Syřanů. Zastánci takového názoru si zjevně nevšimli, že tamní ozbrojený konflikt trvá víceméně se stejnou intenzitou již sedm let a o jeho restartu tedy nemůže být řeč. Navíc je tu skutečnost, že Američané a jejich spojenci nebudou nepochybně primárně útočit na civilní cíle. Jsou to ostatně Rusové a syrské vládní síly, kdo vytrvale shazuje bomby na hlavy Syřanů, aniž by se nad tím někdo ze současných alarmistů byť jen pozastavil.

Zpochybňovat útoky chemickými zbraněmi s odkazem na propagandu je výsměch všem, kdo během několika desítek takových incidentů provedených syrskými vládními silami pod dohledem ruské armády zemřeli. Není pochyb, že propaganda funguje na obou stranách. Holý fakt ovšem také je, že většinu ze zabitých (odhady se pohybují od 300.000 do 500.000 mrtvých) v krvavém konfliktu mají na svědomí syrské vládní síly a jejich spojenci, tedy Rusové a Íránci.

Na vině je z velké části také neschopnost administrativy bývalého amerického prezidenta Baracka Obamy. Ten nedokázal do konfliktu dostatečně rozhodně vstoupit a místo toho vyzbrojoval pochybné víceméně teroristické skupiny, které stejně ve válce tahají za kratší konec. Co tato strategie přinesla? Rusové se na Blízkém východě pevně usadili, vybudovali dvě velké vojenské základny a ovlivňují vývoj v regionu, kde si v minulosti ani neškrtli. Írán posílen dohodou s Obamovou administrativou získává strategický koridor vedoucí ke Středozemnímu moři a jeho role rovněž zásadně vzrostla. To vše vedlo jen k vytvoření dalšího nebezpečí pro našeho klíčového spojence v oblasti, kterým je Izrael.

Výše zmíněné vytváří dojem, že už je pozdě věci zvrátit. Nemusí to tak ovšem být. Američané mají v oblasti pořád silné spojence, kteří jsou schopni vývoj obrátit, protože Rusové a Íránci mají navrch spíše kvůli liknavosti protistrany, nikoliv kvůli vlastní vojenské převaze. Trump se může nepochybně spolehnout zejména na Izrael a Saúdskou Arábii. Britská premiérka Theresa Mayová se rovněž nehodlá držet zpět, podobně jako francouzský prezident Emmanuel Macron. Nezapomínejme také na vliv a zájmy člena NATO Turecka, které sice za jeden provaz s aliancí úplně netáhne a v Sýrii si spíše rozumí s Rusy, ale závazky v rámci NATO stále má. Rýsuje se tak koalice, která je sice postrachem všech defétistů, neomarxistů a ruských přisluhovačů, ale zároveň jasně říká, kdo je v oblasti pánem.

To, že k útoku zatím nedošlo, je dobře. Nejhorší by byla bezhlavá akce, která by skončila zničením pár syrských základen a „stažením ocasu“. Je jedno, kdy Američané a jejich spojenci zaútočí, ale v regionu musí dojít ke znovuobnovení rovnováhy, která je klíčová i pro budoucí vývoj v Evropě. Rovnováha v tomto případě rozhodně neznamená, že budeme přihlížet s rukama v klíně ruským rejdům a posilování Íránu, jehož jediným cílem je zlikvidovat našeho historického spojence. Vývoj v Saúdské Arábii s nástupem Mohameda bin Salmána, který šokoval, když uznal právo Izraele na národní stát, je rovněž zajímavým příslibem pro budoucnost regionu, který je třeba podpořit. Je totiž příslibem pokroku. Rusko a Írán všude, kam vkročí, přináší pouze tmářství a úpadek.

Defétisté namítnou, že ve válce v Sýrii jde pouze o zájmy velmocí. Ano, jde o ně především, a kdyby se podle toho Obamova administrativa chovala, nemusel konflikt zajít tak daleko. Trump má šanci „Waterloo“ americké zahraniční a bezpečnostní politiky napravit. Musí ukázat, že mu záleží nejenom na osudu Syřanů, ale musí také ukázat, že je schopen chápat geopolitický rozměr konfliktů. Vývoj v případě Severní Koreje je příslibem, že to chápe. Na Blízkém východě to může potvrdit.

 

Volby 2018

Senátní volby 2018

Termín senátních voleb Kandidáti do Senátu Voličský průkaz

Komunální volby 2018

Termín komunálních voleb Jak volit do zastupitelstva

Praha Brno Ostrava

V rámci voleb do Senátu není třeba volební lístek nijak upravovat, stačí lístek s vybraným kandidátem vložit do příslušné obálky a vhodit do volební urny. Volby do zastupitelstev fungují jinak, je možné udílet preferenční hlasy. Všechny kandidující subjekty jsou na jednom velkém hlasovacím lístku.

Základní shrnutí informací pro VOLBY 2018 -  Senátní i komunální >>>

Zoufalec týdne: Piráti. Komentář Petra Holce

Ani topení počítačem nebo neschopnost pozvat elektronicky někoho na poslanecký výslech vám o Pirátech neřekne tolik jako projev jejich šéfa Ivana Bartoše na nedělním pirátském happeningu k internetu, jak jinak. Evropský parlament bude 12. září hlasovat o směrnici k autorskému právu, která má mimo jiné omezit internetové pirátství velkých firem jako Google na účet tradičních médií. A Pirátům se to nelíbí.

Jako správní piráti chtějí pirátství se vším všudy, něco jako v Somálsku. „Připravovaná legislativa a zejména její články 11 a 13 představují skutečnou hrozbu. A já bych skutečně nerad sledoval to, jak příběh George Orwella začíná nabírat reálné obrysy, kdy se historie a realita nebude přepisovat, ale z internetu mohou pod různými záminkami mizet informace, které prostě už nikdy běžný člověk nedohledá a o jejichž existenci nebude ani vědět,” řekl Bartoš na akci.

Fakt? Piráti, samozvaní guruové „digitálu“, se hlásí o státní funkce ohledně e-governmentu, zatímco sami shání odborníky na e-government. Prostě Piráti, i když teď kluci oblékli saka. Nejen Bartoš jako by spal v idylických 90. letech, kdy nás web měl osvobodit od všeho zlého. Pamatujete? Informace zdarma potečou jak voda a svět bude najednou lepší, svobodnější a demokratičtější.

Link

Ještě tehdy neexistoval Facebook, Twitter ani Instagram a málokdo tušil, že z nás právě internet vytáhne to nejhorší. Dejte někomu prostor pustit svou fantazii a uděláte Donalda Trumpa prezidentem. Většina z nás předtím pořád žila v reálném světě a virtuální realita patřila do sci-fi. Internet to ale i s pomocí sociálních sítí, z nichž se mezitím stala spíš antisociální černá díra plná falše a narcisismu, dokázal rychle otočit: ze sci-fi dělá stále sofistikovaněji realitu ohrožující nejen naši příčetnost, ale i demokracii.

Osvobozuje nás od svobody a sám se mění v Orwella. Přiznal si to dokonce už i Facebook, cynický pionýr toho všeho, a začal proto sám sebe radši cenzurovat. Což vám mimochodem o závažnosti problému řekne vše, co jste (ne)chtěli vědět. Evropská směrnice samozřejmě internet neomezuje ani necenzuruje, ostatně i v Bruselu se v pracovní době rádi věnují vlastnímu Facebooku, Twitteru nebo Instagramu.

Například Bartošem zmiňovaný článek 11 má tradiční media chránit před pirátstvím firem typu Google, které na webu zobrazují linky na mediální články a umožňují náhled obsahu. Je to obchodní model á la Somálsko: zadarmo si „vypůjčíme“ váš obsah, za který jste zaplatili, a za to shrábneme většinu peněz z reklamy. A vy si přežívejte, jak chcete.

Link

Evropská směrnice chce proto tradiční vydavatele chránit před tímto pirátstvím aspoň tím, že jim umožní účtovat za odkazy nebo náhledy jejich vlastního obsahu poplatek. Vlastně to není nic moc revolučního – nebo aspoň v nepirátské části světa: směrnice v podstatě jen říká, že za zboží někoho jiného máte zaplatit. Všechno všech totiž nakonec nebylo ani v komunismu, což si ovšem většina kluků z Pirátů nepamatuje.

Korunu všemu ale nasadil pirátský kandidát na pražského primátora Zdeněk Hřib. Ten se zasnil a řekl, že nás právě neregulovaný internet „chrání před autoritativními tendencemi ve společnosti”. A sakra! To nikdy neslyšel o Putinových trollech? Nebo o guruovi falešného strachu jménem Tomio Okamura, který se i díky vlastním webovým fake news teď s Piráty pere o titul třetí nejsilnější politické strany?

Ale dost zoufalství. Piráti a zvlášť jejich šéf Bartoš umí rozdat i naději a optimismus. Třeba když se ho server Novinky.cz zeptal, jestli už jsou Piráti zralí na to vést Prahu, kde si čtyři roky trénují politické pirátství. „Taková otázka mi připadá dost vtipná. Když si vzpomenu, s jakými zkušenostmi do vedení města nastoupila Adriana Krnáčová… I tady v poslaneckém klubu, i v rámci strany máme lidi vzdělané a bystré a méně vzdělané a méně bystré. To je normální. Myslím, že jsme kompetentní. Rozumíme financování města,“ odpověděl Bartoš. A jejda!

-1