Proč dali miliardáři od Mladé fronty ruce pryč? Dali si lépe dvě a dvě dohromady

Vojtěch Kristen

08. 09. 2020 • 08:47
Očistec víc než půlročního insolvenčního řízení vydavatelství Mladá fronta je téměř u konce. Dnes, nejpozději zítra, bude jasné, kdo tuzemské vydavatelství s pětasedmdesátiletou tradicí získá. A přestože uplynulá šestiměsíční jízda byla plná karambolů, k největším překvapením dochází právě nyní před cílovou rovinkou. Mimo jiné i proto, že miliardáři jako Ivan Zach, Radovan Vítek či Jaromír Soukup dávají od mediálního domu, o který původně měli zájem, ruce pryč. Víme proč.

Majitel televize Prima Ivan Zach, průmyslník Michal Strnad, mediální magnát Jaromír Soukup nebo druhý nejbohatší Čech Radovan Vítek. Nejen tito hegemoni tuzemského byznysu původně dali najevo zájem o koupi Mladé fronty a navzájem si před nosem šermovali devítimístnými ciframi. Realita prodeje kdysi modřanského vydavatelství je nakonec odlišná. O dost skromnější. V aukci se utkali dva hráči, nakonec vítězný majitel PR agentury Andrej Čírtek se zakladatelem vydavatelství A11 Alešem Zavoralem. Prodejní částka tak překročila 50 milionů korun, což byl pro oba podnikatele limit. „Jsem si naprosto jistý, že to byla maximální možná hodnota společnosti Mladá fronta, která ještě dávala ekonomický smysl,“ uvedl po konci aukce Aleš Zavoral.

Proč ještě není hotovo? Slovenská investiční skupina Crane (CCI) se proti aukci ohradila; mimo jiné proto, že nebyla do online souboje o mediální dům explicitně pozvána. Tříčlenný věřitelský výbor, kde má – paradoxně – nejsilnější hlas právě CCI, následně rozhodl, že pokud někdo do dnešního poledne přeplatí vítěznou nabídku 50,1 milionu alespoň o čtvrtinu, vydavatelství získá. Crane si tím v podstatě umetla cestičku k ovládnutí vydavatelství, ovšem je otázka, jestli nejde jen o další průtahy, kterých bylo insolvenční řízení plné. Jak to je, bude jasné už za pár hodin.

Podle dokumentů zveřejňovaných v insolvenčním rejstříku se totiž přístup CCI v průběhu insolvence výrazně proměnil. Když firma na konci února přebírala od Artesy zajištěnou pohledávku v ceně 55 milionů korun, trh to bral jako dobrou zprávu. „To, že největší pohledávku drží společnost Crane Constancy Investments, považuji pro naše vydavatelství za jednoznačně příznivou zprávu. Její vlastníky znám, právě s touto společností jsme v uplynulých týdnech jednali o možnosti kapitálového vstupu do Mladé fronty,“ komentoval situaci tehdejší ředitel Mladé fronty Jan Mašek. Ostatně, zprávu vítali i malí věřitele, kteří najednou měli o něco větší naději alespoň na částečné uspokojení pohledávek.

Jenže to bylo v době před covidem. A když se od začátku března v Česku začínají objevovat první nakažení, situace se rapidně mění. Pokud totiž Mladá fronta i v době ekonomické konjunktury produkovala každým rokem ztrátu za ztrátou, tak se její hospodaření v prvním pololetí letošního roku dostalo mezi dva obří mlýnské kameny insolvence a covidu, což znamenalo naprostou finanční tragédii. To podle všeho poměrně rychle zjistila i společnost Crane, které se kompletně rozplynula její vize, že, jak už to investiční společnosti dělávají, mediální dům levně a rychle ovládne, během několika měsíců restrukturalizuje do funkčního a ziskového byznysu a následně rychle prodá s přiměřenou marží některému z českých miliardářů s neukojeným apetitem po vlastním atomovém kufříku.

Společnosti Crane se ale kvůli covidu začala česká realita hroutit pod rukama. Aby toho nebylo málo, ukázalo se, že její největší zajištěná pohledávka je zajištěná o dost méně, než se původně zdálo; stojí za ní vlastně pouze už jen jeden z knižních skladů, což rozhodně víru v návratnost původní investice příliš nedává. A návdavkem se nevyvedl ani předpoklad zájmu tuzemských miliardářů, kteří si dokáží dát dvě a dvě dohromady mnohem lépe;  navíc většina z nich své mediální atomové kufříky už vlastní. Společnost Crane proto dělá to jediné, co může – zdržuje a snaží se dát dohromady plán, jak z celého mediálního dobrodružství vyjít s co nejmenší ztrátou.

A proč vlastně velcí hráči tuzemského byznysu dali tak ostentativně najevo nezájem o Mladou frontu? Primárně kvůli číslům. Skutečné nabídky miliardářů totiž byly posazené o dost níže, než nezávazné devíticiferné ego-šermování potenciálních zájemců, jako byli Jaromír Soukup či Česká revitalizační. Je v tom ostatně jednoduchá matematika. Znalecký posudek ocenil Mladou frontu asi na 30 milionů korun. Vyvolávací cena aukce začínala na 36 milionech, na 120 procentech ceny odhadní. Prodejní cena se nakonec vyšplhala přes 160 procent odhadu, navíc bude muset nový majitel sanovat jednotkami milionů provoz vydavatelství, o nákladech na zásoby aspirinů pro následující roky bolehlavů ani nemluvě. Přitom kdy se dlouhodobě ztrátové vydavatelství přehoupne do zisku je nejisté, návratnost původní investice je až daleko za horizontem. 

Další důvod nezájmu je pak v tom, že nikdo z miliardářů si rozhodně nepřeje, aby mu Crane po případné koupi začal před nosem šermovat zajištěnou pohledávkou a domáhal se jejího proplacení. Podnik se nyní sice formálně prodává jako tabula rasa, bez jakýchkoliv závazků, ale… kde je vůle, tam je cesta. 

Původní majitel vydavatelství František Savov nyní z exilu glosuje, že „jediným cílem bylo přivést Mladou frontu do konkurzu a následně ji převzít za zlomek hodnoty.“ Pokud ano, tak plán, který přisuzuje zločinecké skupině snad všech stakeholderů, selhal. Mladá fronta se do insolvence poslala sama, vydražila se v transparentním řízení za více než 160 procent odhadní ceny. Kdokoliv má nyní do poledne šanci tuto cenu přeplatit. Nyní jsme v nejtransparentnějším bodě insolvence. Nicolas Taleb to ostatně popisuje ve své knize Nasadit vlastní kůži: kdokoliv si nyní myslí, že Mladá fronta má vyšší cenu, může začít vypisovat šeky. Fakt, že to neudělal nikdo z velkých hráčů, kteří si nejlépe dokáží spočítat potenciál byznysové příležitosti, naznačuje, že tomu tak úplně není.

SDÍLET