Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Proč feministkám nevadí islám, ale Trump? Komentář Michala Semína

Proč feministkám nevadí islám, ale Trump? Komentář Michala Semína

Události prvních dnů vlády Donalda Trumpa hovoří jasnou řečí: „Střídáním stráží“ v Bílém domě nedošlo k pouhé výměně republikána za demokrata. Vítězství Trumpa nad Clintonovou a tím, co ona reprezentovala, je v mnoha ohledech vítězstvím kontrarevoluce zdravého rozumu nad destruktivní revolucí pokrokářského liberalismu.

Předně, Trumpova inaugurační řeč obsahuje příslib stahování USA z pozice globálního hegemona, spolupůsobícího ozbrojené konflikty na mnoha místech světa. A z prvních prezidentských činů se zdá, že jím proklamovaný úmysl bránit nadnárodnímu kapitálu (TPP, TTIP, NAFTA apod.) měnit svět v jednu globální korporaci byl míněn vážně. Bravo!

Sklon předchozích amerických administrativ k jistému typu politického mesianismu se však vyznačoval ještě jedním negativním aspektem – USA se v posledních dekádách staly vývozcem ideologií, jejichž revoluční potenciál je mnohem silnější, než byl byrokratický socialismus sovětské éry. Boj za práva menšin, zvláště těch „sexuálních“, genderová ideologie, multikulturalismus, to není jen agenda současné politické a intelektuální třídy v „integrované Evropě“, ale i velké části elit v USA, jež se svého výsadního postavení na univerzitách, v médiích, filmovém průmyslu a showbyznysu vůbec, a tedy i v politice, nebudou chtít rozhodně vzdát bez boje.

Ostatně viděli jsme to na vlastní oči již druhý den po nástupu Donalda Trumpa do úřadu, kdy se do ulic amerických měst vyrojily statisíce pokrokových žen a jim podřízených mužů, aby s růžovými vagínami na hlavě demonstrovaly svoji odhodlanost uhájit výdobytky kulturní revoluce druhé poloviny 20. století. Pro ně je Trump ztělesněním bílého, heterosexuálního zla, odmítajícího vidět život jako boj za práva uměle vytvářených identit.

Přestože je Trump do značné míry také dítětem sexuální revolty, jeho neřesti nikdy nepřerostly v ideologický emancipační program. Také proto neprotestoval proti tomu, když byly staženy odkazy na organizace LGBT z internetových stránek Bílého domu.

Americké feministky, jež jsou vůči reálnému utrpení žen v muslimském světě, ať už ze strany islámu, či Obamových válečníků, zcela netečné, mají hned zkraje Trumpovy éry další důvod k zuřivosti. Jeden z prvních tří prezidentských dekretů odnímá prostředky z federálního rozpočtu těm organizacím, které za hranicemi USA propagují „právo na potrat“. A Trump je připraven podepsat čerstvě schválený zákon ve Sněmovně reprezentantů, jenž totéž pravidlo zavádí i na území USA.

Ve svém inauguračním projevu Trump mj. prohlásil: „Nechceme vnucovat náš způsob života nikomu jinému, ale spíše nás nechat zářit jako příklad.“ Pokud Donald Trump prosadí i tuto část svého kontrarevolučního programu, pak to bude znamenat, že americký velvyslanec již nebude kráčet v čele Prague Pride a že se i jiné sociálně inženýrské projekty „neziskového“ sektoru budou muset poohlédnout po jiných mecenáších.

Dnes je populární říkat, že jsme ve válce. Pro „pražskou kavárnu“ s Ruskem, pro jiné, a mnohem oprávněněji, s islámským terorismem. Obranná válka, kterou nyní vede Donald Trump, je však pro budoucnost naší civilizace ta nejdůležitější. Čelíme v ní těm, kteří ve jménu všeobecného humanismu ničí vše tradiční a přirozené. Právo na život, rodinu, národ, státní suverenitu, mravní hodnoty korespondující s křesťanstvím. V této kulturní válce byl zdravý rozum již téměř na lopatkách. Zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem dává naději i tolik potřebný impulz všem, kteří to ještě nevzdali.

DALŠÍ AKTUÁLNÍ KOMENTÁŘE NAJDETE NA REFLEX.CZ

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744