KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Vláda se chystá provést malou zemědělskou revoluci. Po dvou dekádách debat, že agrokombináty jsou u nás neúměrně zvýhodňovány na úkor sedláků, konečně přijde alespoň částečná změna. Farmy do velikosti stopadesáti hektarů dostanou větší podporu. Dědici tradic JZD zuří, ale je to správně. Spíše se ptejme, proč to trvalo tak dlouho.
Základní odpověď není složitá. Česká republika má zdaleka největší průměrnou rozlohu zemědělských podniků z celé Evropské unie. Pohybuje se právě kolem hranice 150 hektarů, i když poslední dobou poněkud klesá. Na druhém místě jsou Slováci s 80 hektary. Jde samozřejmě o neblahé dědictví komunismu a násilné kolektivizace, která u nás byla důslednější než třeba v Polsku nebo Maďarsku, kde sedláci v zásadě přežili. A i v rámci Československa hrály české země v „rozkulačování“ prim.
Dokonce i ve Velké Británii, zemi s historicky velkými rozdíly mezi vlastníky půdy, která se feudálně „scelovala“, se průměrná velikost farem drží pod sto hektary. Ale ta už není v Evropské unii, takže další v žebříčku jsou Dánové s výměrou přes 60 ha. Francouzi, kteří si na svém zemědělství velmi zakládají, mají ještě o něco méně a zmínění Poláci a Maďaři jsou někde kolem deseti hektarů. Jsme tedy naprostou výjimkou, a proto také u nás agrobaroni mají výjimečnou moc, nesrovnatelnou se situací v dalších zemích sedmadvacítky.
Silné postavení agrokombinátů
Velká čísla jasně říkají, proč je prosazování změn tak těžké. Malí mají dostat více. Avšak podle údajů ministerstva zemědělství zabírají téměř tři miliony hektarů zemědělské půdy (z celkových 3,5 milionů ha) podniky nad oním průměrem sto padesát hektarů. Jinými slovy, chystaná změna naštve agrokombináty, které ovládají 85 % produkce. To je velká vydírací síla. Nemylme se, agrokombináty u nás vítězně lobbovaly dávno před tím, než se majitel jednoho z nich stal napřed ministrem financí a poté premiérem. Problém se „jen“ více zviditelnil.
