Proč si myslím, že v rámci Jom ha-šoa se mají číst jen židovská jména obětí nacismu

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Mají se v rámci izraelské tradice čtení jmen obětí holocaustu číst kromě židovských jmen i romská? Už deset let se tak u nás děje a zároveň se o to několik roků vedou spory. Jména zavražděných Romů se předčítají i na začátku srpna, kdy je památný den romského holocaustu, takže je připomínáme dvakrát. Podle mého názoru je současný stav nespravedlivý a relativizuje utrpení židovského národa.

Jde zajisté o velmi citlivou otázku a není na mně, abych ji řešil. To mohou jen Židé sami. Přičemž v rozporu s četnými předsudky není pravda, že tvoří nějaké kompaktní společenství, které vždy a ve všem hájí jeden společný „židovský“ názor. Naopak platí, že i v otázkách historie, víry a národního zájmu mezi hebrejci panuje neuvěřitelná pluralita. Navíc je tisíce let často pohnuté historie naučily snažit se s ostatními vyjít a zbytečně nepopouzet většinu proti sobě. Jistě se to promítá i do debaty o čtení jmen.

Připomínku Romů původně navrhly židovské organizace a uznávám, že jde čistě o záležitost obce. Nicméně k veřejným záležitostem může mluvit každý. Jako osoba, která není ve sporu o Jom ha-šoa angažována, si dovoluji vyslovit názor, že nemá logiku, aby se v rámci izraelské tradice četla jména Romů, kteří mají své vlastní předčítání v srpnu. To vůbec není neúcta k některým obětem. Někdo může říci: a co se vlastně děje, tak si prostě připomene i Romy, to je přece bez debat a ukazuje se tím tolerance, nebo ne?

Obávám se, že tak jednoduché to není. Možná bychom mohli toto vysvětlení přijmout, kdybychom neznali kontext. Výlučná památka šesti milionu Židů zavražděných nacisty je dlouhé roky cílem útoků a zpochybňovaní dvou extremistických skupin: neonacistů a krajní levice. Popírači holocaustu a relativizátoři hrůz, jež postihly právě a jmenovitě Židy, se rekrutují z ultrapravicových i ultralevicových kruhů. Buď roznášejí tzv. Osvětimskou lež a tvrdí, že se vlastně „nic moc nestalo“, nebo sice židovské utrpení uznávají, ale snaží se ho umenšit a rozmazat tím, že k němu přidávají další a další skupiny, které také trpěly. V každém případě jim všem je trnem v oku samostatný a silný stát Izrael a výpady vůči výlučnosti šóa se snaží oslabit jeho ideovou základnu.

Jak správně pochopil T. G. Masaryk, „státy se udržují těmi ideály, na kterých vznikly“. Izrael se kromě jiných důvodů zrodil především jako útočiště všech Židů, aby už se holocaust nemohl nikdy opakovat. V jeho samotném základu je pevně ukotven závazek a slib uchovat tento národ, vyjádřený sloganem: „Už nikdy jako ovce“. Tuto vůli nahlodat nelze, ale co možné je – a co se také často děje – je oslabení mezinárodní akceptace Izraele, jež stojí na uznání jeho práva na existenci, které vychází právě z reakce na peklo šóa.

Nepodezírám ty, kdo prosazují dvojí čtení jmen židovských i romských obětí v den izraelské tradice, ze zlých úmyslů. Ale podezírám z nich mnohé jiné. Těm bychom neměli dávat jakoukoli šanci. Příštím krokem by také mohlo být, že se budou připomínat nejen nacisty zavraždění Židé a Romové, ale političtí odpůrci, homosexuálové, tělesně a duševně postižení… Což sice vše půjde nějak vysvětlit a obhájit, ale památka šóa se tím zcela rozmaže. Odmítnutí číst 8. dubna jména Romů není nic proti nim, ale je to něco pro ochranu Židů.

Každý národ, který postihla genocida, má právo na svůj den, kdy se bude na tuto hrůzu vzpomínat: Židé, Romové, Poláci, Arméni… Je ovšem podivné, že právě jen Židům se vnucuje, aby kromě vlastní památky uctili památku jiných. Což se jaksi špatně odmítá, pokud nechcete být označení za rasistu a xenofoba. Myslím, že minimum co můžeme udělat, abychom Židům pomohli bránit se radikálům, je vzkázat jim: Jom ha-šoa je vaše tradice nikdo na vás nesmí tlačit a ať s ní naložíte jakkoli, bude to dobře.

sinfin.digital