„Prostě si místo auta na benzín koupíte elektromobil...“ Možná by nebylo od věci říct lidem, že život, na jaký byli zvyklí, končí

Tento článek patří do placené sekce.
Pro vás jej odemknul někdo, kdo má předplatné.

Koupit předplatné od 99 KčKoupit předplatné od 99 Kč

KOMENTÁŘ MARTINA MALÉHO | Když se kácí les, létají třísky, a když se vede boj za lepší zítřek, padají včerejší vymoženosti.

Hans Rosling ve své knize Faktomluva popisuje scénku s Alem Gorem, která ukazuje, že přístup některých čelných politiků zůstal věrný heslu „vystrašit, a pak nabídnout řešení“. Zkrátka že prezentování těch horších scénářů z výzkumů není náhoda, ale záměr.

Povedlo se, západní civilizace je dnes vystrašená dostatečně. Až tak, že jakýkoli racionální přístup naráží na hysterický odpor: „Už je pozdě, už je pozdě, nechápete to!? Musí se všechno udělat jinak!” Hysterie samozřejmě likviduje racionalitu; stačí se tvářit, že cokoli jiného než hysterické volání ve stylu „Akce! Teď! Ihned!“ je zločin popíračství, Klausovství a boomerství, a je po debatách.

Zkuste si někde na příhodném místě napsat, že věda říká, co se děje a co by pomohlo, ale neříká, že se to má tak udělat. Věda neřekla „zdaňte toto, zakažte tamto, podporujte ono“, to všechno jsou politická rozhodnutí. Ale o tom jsme se už bavili… Diskuse je marná, dokázali to vědci, a když narazíte na obzvlášť vyvinutý exemplář, tak vám ještě vyčte, že otravujete diskusi.

A víte co? Pojďme ji otrávit! Pojďme tedy vzít pár důsledků toho, když se ideologická rozhodnutí berou jako vědecky dokázaná nutnost, a ukažme si, kam povedou. Tedy přesněji „kam by mohly vést“, protože naštěstí politika v demokracii vyžaduje velkou míru pragmatismu. Ano, mít ideály je krásná věc, ale ideály jsou vám nanic, když se rozloží společnost, která je měla naplňovat. Pragmatik to nedopustí - verbálně se bude hlásit k ideálům, ale v činech zůstane opatrný, protože si většinou spočítá, že spíš riskne půl stupně globálního oteplení, než starou známou občanskou válku.

Klimatická změna má podle řady vědců fatálně zhoršit obyvatelnost rozsáhlých oblastí po celé planetě. Pokud se tomu nepřizpůsobíme, což je ve skutečnosti jediná možná cesta pro další desetiletí, i když vám proponenti boje s oteplením budou tvrdit opak, tak nastane velmi pravděpodobně něco, co dějiny popisují jako stěhování národů. Už se to párkrát v historii stalo, a myslet si, že tomu zabráníte uzavřením hranic a nenávistí k migrantům, je naivní: v případě podobného přesunu mas obyvatelstva vás neochrání ani lidský řetěz vlastenců, zezadu podporovaný chorálem v podání Tomáše Ortela a Ilony Csákové. Ostatně Kelty z našeho území vytlačili germánští imigranti, a ty pak následně vytlačili slovanští imigranti odněkud z východních stepí, takže v případě nějaké větší vlny nezůstane kámen na kameni.

Ale nechme fatalismus stranou. Mrkněme se třeba na aktuální téma: Škoda přestane vyrábět Fabii Combi. A už ani nezastírá, že to je proto, že nové normy pro emise jsou na hranici současných technologických možností, a ty už jsou na hranici fyzikálních možností. Pokud nepřijde nějaký průlomový objev, tak to spalovací motory v autech mají spočítané.

Elektromobilita není a nemůže být jediným řešením budoucnosti dopravy, říká docent Vítek

Důsledky popisuje Michal Půr ve svém komentáři, tak jen stručně: automobilky jsou tlačené do vývoje a prodeje elektromobilů, jenže u nich se už možná dvacet let očekává nikoli evoluční, ale revoluční změna v technologii ukládání elektrické energie. Pokrok je obrovský, samozřejmě, ale stále nenastal výrazný skok. Roste kapacita, klesá hmotnost a objem, ale výsledek stále není zázračný. Elektromobily jsou proto pořád drahé - nejen pro zákazníky, ale i pro výrobce. 

Právě proto výrobci hledají způsob, jak pokrýt ztráty, a to se nejlépe dělá prodejem velkých drahých aut, nikoli prodejem malých levných. Takže zákazníku, vyber si: Chceš drahý elektromobil, nebo drahé velké auto, které ti za pár let možná ještě dodaní…? Výběr jak mezi drátem do levého, nebo do pravého oka - tak kam to bude? Jestli do levého, tak s ním ještě zakroutíme a rozžhavíme ho letlampou. Svobodně si vyber!

Auto se zkrátka za pár let stane drahou záležitostí. Jenže jsme si u nás, i po čtyřiceti letech levicových halucinací, už zvykli na to, že auto není ani statusový symbol, ani rozmařilost, ale prostě věc, kterou má skoro každý. Stejně jako televizní přijímač nebo mobilní telefon.

Cena ojetých elektromobilů neklesne tak rychle jako u klasického auta (ojetá šest let stará Tesla v bazaru stojí stále milion). S tím, jak bude klesat výroba nových aut se spalovacím motorem, logicky vzroste cena ojetin.

Takže lidé s nižšími příjmy nedosáhnou ani na ojeté auto, natož na nové. Co budou dělat?

Mimochodem: už jste jim to řekli? Už jste jim řekli, že jejich současná ojetá Felicie je jejich poslední auto, a až jim „klekne“, tak nové mít nebudou? Ne, vážně: Už jste jim to řekli?

Spíš ne, co? Jen tak kradmo a potichu. Zato nadšeně líčíte cesty do Chorvatska elektromobilem ve stylu „Podívejte se, žádný rozdíl v tom přece není“.

Naštěstí tu máme po ruce magický šém, který vyřeší cenové problémy: sdílená ekonomika. Podívejte se, praví sociální inženýr a v ruce drží statistiku, průměrné rodinné auto je v provozu tak čtyři hodiny denně. To znamená, že by mělo stačit pro šest rodin. Složí se, koupí si jedno, a domluví se, kdy ho kdo bude používat.

Skvělá myšlenka, jenže to zase bojkotuje (otravuje) realita. V realitě se ukazuje, že lidé cestují tehdy, kdy potřebují, nikoli tehdy, když mohou. Sebelepší rozpisy nefungují, a nakonec se šest spolumajitelů na smrt rozhádá, protože každý má pocit, že ti ostatní auto využívají víc a v lepších časech, že když oni zrovna potřebují, tak je s autem někdo jiný jinde, takže proč by měli dávat na opravy stejně jako ostatní, když s ním skoro nejezdí, a vůbec! Takže sdílené auto poměrně brzo přestane fungovat.

MAXIM PAVLA VONDRÁČKA — Rejlek: Boom elektromobilů nepohání ekologie, ale byznys

Autor je idiot, protože ignoruje systémy sdílených aut, co skvěle fungují, že? Ve skutečnosti se transformovaly na dockless autopůjčovny, které provozují flotilu aut, jen nemají tu kamennou pobočku, a místo toho parkují všude možně po městě.

Jasně, kdyby se snažili, tak by si to zařídili, naplánovali, stejně jako když bydlíte na vesnici, kam jezdí autobus dvakrát denně v pracovní dny… Jenže právě na takové vesnici mají všichni auta, kromě opravdu starých důchodkyň a invalidů. A nemají je proto, že jsou petrolheadi a musí si něco dokazovat, ale proto, že je potřebují.

Zavedete carsharing i v Zapadlém Brodě uprostřed Sudet, nebo zdejším navrhnete, ať se přestěhují? Nebo se postaráte o dotace na hromadnou dopravu? Anebo jim půjdete vysvětlit, že planeta pláče a oni se musí uskromnit? Však auto, fuj... vaše prababičky auto neměly, a jak krásně žily!

Ale znovu se ptám: Už jste to těm lidem řekli? Ne? Vy jste jim ještě neřekli, že doby, kdy auto mohl mít každý, končí, a že to tak prostě bude? Že bude normální, že na něj mít nebudou? Že si ho budou půjčovat v rodině? Jako to bylo v šedesátých letech, a bylo to běžné!

Než jim to ale půjdete říct, tak si zkuste takový pokus sami na sobě: vzdejte se mobilu. Však to bude mnohem snazší. Na auto jsou lidé zvyklí třicet, čtyřicet let, na mobily mnohem kratší dobu. Představte si to: na vesnici bude mít mobil starosta, předseda družstva, místní podnikatel, a ostatním stačí telefonní budka na návsi. Sdílená telekomunikace v praxi, před čtyřiceti lety to tu tak bylo a taky to šlo. To samé s televizním přijímačem…

Něco mi říká, že to neklapne. Že auto a televize v každé domácnosti není rozmařilost, ale jedna z pojistek sociálního smíru. A pokud tato pojistka padne, tak následky budou velmi nepříjemné a radikální.

Co tomu zabrání?

Na obzoru se objevila hrozba pro českou ekonomiku a společnost, kterou politici zcela opomíjejí. Pokud se s ní nevypořádáme, čekají nás obrovské problémy

Líbil se vám tento článek?
Předplaťte si INFO…

Koupit předplatné od 99 KčKoupit předplatné od 99 Kč

Může Orbán po dvanácti vítězných letech prohrát? Sjednocenou opozici povede do voleb konzervativec z malého města

Karel Barták

Předsedu maďarské vlády Viktora Orbána musí politický vývoj posledních dnů překvapovat, a to spíš nemile. Jeho český spojenec Andrej Babiš ve volbách neuspěl, visegrádská spolupráce proto už nebude tím, čím bývala. A navíc jde spojená maďarská opozice do voleb v příštím roce s jednotnou kandidátkou, do jejíhož čela si o víkendu zcela nečekaně zvolila málo známého, ale o to nadějnějšího politika. Konzervativního starostu menšího jihomaďarského města Pétera Márki-Zayho. Ten některými svými postoji a vystupováním připomíná mladší verzi samotného Orbána, je ale jednoznačně proevropský. Jeho úspěch do předvolební situace vnáší zcela novou dynamiku a jisté je jen jedno – stratégové vládní strany na to zatím nejsou připraveni. Průzkumy veřejného mínění přitom dlouhodobě naznačují, že podpora vládní strany Fidesz a sjednocené opozice je vyrovnaná, obě chce volit okolo padesáti procent respondentů.

Přečíst celý článek
sinfin.digital