KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Koronavirus ukázal Čechy v zajímavých úhlech pohledu. Jak moc jsme vyrostli za třicet let od slavného skandování „Nejsme děti“? Jak moc už je pro nás samozřejmostí svoboda i odpovědnost? Jak moc jsme pokročili k občanské společnosti, kterou tak snadno nesloží ani virus, ani autoritářství?
Ještě před „karanténou“ a dva týdny před vyhlášením nouzového stavu jsem psal, že nejhorší smrt je z leknutí a nesmíme podlehnout panice. Že je lepší odpovědně se postavit hrozbě, až přijde. Někteří nás za to později kritizovali, že na INFO.CZ zlehčujeme ohrožení. My si naopak za tímto textem stojíme a dnes, po zkušenosti s první vlnou epidemie, trváme na tom, že poddat se strachu je stejně nezodpovědné jako chovat se ignorantsky.
Ano, zodpovědnost opravdu není jen protikladem nezodpovědnosti, ale i paniky. A to nejlepší, co lze říct o české společnosti a státu za uplynulé dva měsíce je, že jsme to prostě zvládli. Lidé se chovali spořádaně a solidárně, záchranáři věděli, co dělají. „Systém“ se ukázal být tak robustní, že přežil chaotické a populistické řízení premiéra i „caudillovské“ výstřelky plukovníka Prymuly. Dokonce – a to je velký úspěch – v podstatě ztroskotaly i snahy trollů a dezinformátorů nás vyděsit, jako se jim to dařilo s migrací.
Tím se dostáváme k druhé důležité hodnotě vyspělé (či dospělé) společnosti, kterou je svoboda. Těsně po vyhlášení nouzového stavu jsme na INFO.CZ varovali, že krize omezí naše občanské svobody a my musíme být připraveni vzít si je zpět, jakmile to bude možné. I na tom po zkušenostech z uplynulých osmi týdnů trváme. Určité náběhy k totalitě tu byly, většina společnosti ale ukázala, že se umí chovat rozumně sama a dobrovolně – neboť svoboda jistě není anarchie.
