Ptáčková: Stávka učitelů je promarněná šance. Místo fér peněz dostanou leda další sliby | info.cz

Články odjinud

Ptáčková: Stávka učitelů je promarněná šance. Místo fér peněz dostanou leda další sliby

KOMENTÁŘ LENKY PTÁČKOVÉ | Učitelé šli do stávky. Přesněji, někteří učitelé. Chtějí lepší podmínky. Má to ale jeden háček, nebo možná rovnou hák! Nestávkují zdaleka všichni a celá akce je poměrně hektická, nedají se proto očekávat žádné konkrétní výsledky. Žádné lepší podmínky. Že jde o dvě procenta k tarifům? Ale kdeže! Šlo přece o to, že kdyby učitelé bouchli do stolu, už žádný slib by nemohl zůstat pouhým slibem. A že takových slibů už učitelé dostali.

A přitom i hrozba stávky dokázala předsedu vlády Andreje Babiše viditelně znervóznit. Jeho nedělní „Čau lidi“ bylo tentokrát plné útoků a výpadů proti učitelům, odborům či zřizovatelům nestátních škol. Premiérova slova řadu kantorů naštvala a rovněž si přestali brát servítky.

Příkladem je třeba Tomáš Houška z České pedagogické komory, který většinu argumentů předsedy vlády označil za lži a připomněl, že Babiš vzdělání nefinancuje tak, jak slíbil, protože na to jeho schopnosti prostě nestačí. Protože 213 miliard na školství, které vláda schválila pro ministerstvo na příští rok, znamená, že proti závazku, jenž Česko v rámci OECD dalo, chybí ročně do průměru 5,1 % HDP asi 40 miliard. O vyšší metě 6 % HDP, ke kterým se ČR zavázala, nemluvě.

Je skutečností – statistikami OECD doloženou – že čeští učitelé berou ve srovnání s dalšími vysokoškoláky vůbec nejméně peněz ze všech porovnávaných zemí. Dosáhnou tak jen na 64 procent průměrného platu vysokoškolsky vzdělaného člověka. Ve vyspělých zemích jsou přitom odměňováni srovnatelně s ostatním vysokoškoláky.

Česká pedagogická komora se důrazně postavila i za Babišem napadené soukromé a církevní školy: „Rodiče všech dětí jsou daňovými poplatníky a tedy všechny děti mají právo na stejnou finanční podporu ve svém vzdělávání. Když budeme důslední a koukneme, kdo posílá děti do soukromých a církevních škol, troufáme si dokonce říci, že lidé, kteří platí daně nadstandardně. Nehledě k tomu, že ve skutečnosti na jedno dítě v soukromé škole jde zhruba polovina peněz z veřejných prostředků, které získává dítě ve škole obecní nebo zřizované krajem,“ uvádí ve veřejné odpovědi premiérovi Tomáš Houška. A pokračuje: „Jeden z pozůstatků komunismu v přístupu k financování vzdělání je samotný fakt, že stát vůbec přihlíží k osobě zřizovatele. Kdyby ten čerpač dotací uměl trojčlenku, dokázal by spočítat, že děti v soukromých a církevních školách ve skutečnosti ŠETŘÍ veřejné finance. Tvářit se, že je to obráceně je bohapustá lež. Ale cílem těch lží není poskytnutí informací, ale rozeštvávat lidi. Učitele z jedněch škol proti učitelům z jiných škol, veřejnost proti učitelům.“

Po pravdě řečeno trpělivost, s jakou učitelé snášeli (a snášejí) podmínky nehodné jejich stavu, důležitosti a potřebnosti, je až překvapující. Ale učitelé jsou v trpělivosti kovaní! To lékařům došla podstatně dříve. A možná se i proto dočkali zvýšení platu výrazně rychlejším tempem. Zatímco v roce 2012 byl průměrný plat lékaře 58 920 Kč a učitele střední školy 27 900 Kč, v roce 2018 bral lékař v průměru 84 000, zatímco učitel 37 000 Kč. Absolutní čísla ponechme stranou, jde o procenta zvýšení. A lékařům tak rostly platy dvakrát rychleji! Holt umí táhnou za jeden provaz, alespoň pokud jde o jejich peníze.

Srovnání mezi lékaři a učiteli se může zdát zavádějící, ale na otázku, co je v životě nejcennější, téměř každý odpoví bez zaváhání: zdraví a rodina, tedy děti. To, že naše děti svěřujeme učitelům bez jakékoli obavy, bereme za naprostou samozřejmost. Už příliš nepátráme jaké podmínky učitelé mají, aby bezezbytku splnili naše představy o vzdělávání i výchově.

Ale vraťme se k rekapitulaci slibů. Na začátku roku se ministr školství Robert Plaga (ANO) bil v prsa, že navýšení platu učitelů bude o 15 % a radoval se z podpory, kterou má pro toto opatření ve sněmovně. Brzy však změnil rétoriku a z příslibu bylo najednou jen 10 %. Pan ministr proti tomuto snižování neprotestoval, vždyť ve zbývající části rozpočtové sféry se bude navyšovat o pouhá 2 %. A kdyby tomu tak nebylo, no tak to pan ministr rozhodně nenechá a bude žádat zvýšení! A nebylo, a nechal, a nepožádal…

Pak následuje intermezzo, kdy pan ministr přichází z navýšením o pevnou částku 2700 Kč všem. Chce prý podpořit učitelky v mateřských školách a začínající učitele. Bohužel si asi nestačil spočítat, že to není 10 % ani u prvního platového stupně!

A finále! Pan ministr ubezpečuje veřejnost, že v rozpočtu MŠMT pro rok 2020 jsou zajištěny prostředky pro 10% zvýšení platu všech pedagogických pracovníků. Ale vláda navrhla a v pondělí 4. listopadu schválila navýšení tarifů jen o 8 %. Učitelé, ředitelé školské asociace, spolky a odbory ale chtějí navýšit tarifní platy alespoň o naposledy slíbených 10 %. 

Jsme tedy v dnešní situaci, kdy učitelé vyhlásili stávku. Podle odborů se do ní zapojila nadpoloviční část škol, úplně zavřelo asi 1200 z nich a víc než dvakrát tolik omezilo provoz. Ovšem jednotný postup se tomu opravdu říkat nedá a ministr školství už taky s gustem mluví o „debaklu odborů“. Vzhledem k nesolidárnosti některých učitelů jde o promarněnou šanci! Kantoři už ukázali, že jejich trpělivost nezná hranic a jsou tak odsouzeni k věčným slibům i k tomu, že se pro politiky stanou prioritou vždy jen před volbami. Dokud si neuvědomí svoji sílu a nestanou se jednotným a solidárním stavem, budou vládě slibující hory doly k smíchu.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud