Půr: Proč chce ČT pravidla pro sociální sítě a proč bychom to měli podpořit? | info.cz

Články odjinud

Půr: Proč chce ČT pravidla pro sociální sítě a proč bychom to měli podpořit?

Půr: Proč chce ČT pravidla pro sociální sítě a proč bychom to měli podpořit?
 

KOMENTÁŘ MICHALA PŮRA | Možná jste zaznamenali debatu o chystaných pravidlech pro chování veřejnoprávních novinářů na sociálních sítích. Odstartovalo ji zjištění Mediáře, že si poslanec ANO Aleš Juchelka nechal na jaře zpracovat analýzu, jak v podobných případech postupují další země Evropské unie. To samo o sobě není nijak skandální a přiznám se, že mě uklidňuje, když se poslanci rozhodují na základě analýz Parlamentního institutu, než aby tak činili podle hospodských řečí. Přesto se ozývají hlasy, že jde o sofistikovaný způsob, jak lidem ve veřejnoprávním zpravodajství zavřít ústa. Osobně si myslím, že tato teorie je zatraceně daleko od pravdy.

Celkem deset let jsem pracoval v ČTK a odcházel jsem z ní, když sociální sítě téměř ovládly mediální prostor. Vždy platil úzus, že redaktoři agentury nesmí na Facebooku či kdekoliv jinde publikovat své politické názory. Dokonce si pamatuji případ, kdy se jeden ze zaměstnanců pohoršoval na této síti nad chováním prezidenta Václava Klause a byl důrazně upozorněn, že takový příspěvek není v souladu s pravidly agentury a měl by jej co nejdřív smazat. A tak se i stalo a bylo to dobře.

Podobně striktní pravidlo je jedním z důvodů, proč ČTK nečelí prakticky žádné kritice, že její zpravodajství je jakkoliv „ohnuté“ či motivované vlastními názory. Zpravodajové ČTK v sobě mají toto pravidlo tak zažité, že bych se u 90 procent tehdejších kolegů neodvážil tipnout, koho volí. V případě České televize, o kterou jde v této debatě především, to tak úplně neplatí. Stačí si na sociálních sítích projet profily některých redaktorů či publicistů (je jich výrazná menšina) a můžete si udělat poměrně jasnou představu, jak dotyčný uvažuje, která ideologie má jeho sympatie nebo dokážete odhadnout, jakou stranu volí. To je samozřejmě recept na průšvih, protože takový novinář se stane cílem kritiky zastánců opačného názoru a vzápětí je terč z celé televize. Její ideologičtí odpůrci mají okamžitě důvod proč volat po nápravě, což se v praxi rovná snaze zkrotit ČT tak, aby sloužila jejich zájmům.

Někteří z dotyčných novinářů se nepochybně budou bránit, že jejich komentáře na sociálních sítích přeci nevyjadřují stanovisko média, v němž pracují. Na sociálních sítích neexistuje větší pokrytectví. Už dávno to totiž není nevinný prostor. Tím, jak Facebook či Twitter v současnosti fungují, jsou de facto mediálními společnostmi. To je ostatně také důvod, proč veřejnoprávní média v jiných zemích chování redaktorů na sociálních sítích regulují. A vyplývá to i z analýzy, kterou si nechal zpracovat Juchelka a je dobré si ji nejdříve přečíst, než se člověk pustí do boje za bezmeznou svobodu vyjadřování jednotlivých redaktorů.

Velmi obsáhlá pravidla pro chování svých redaktorů má třeba BBC, která je v Česku dávána dlouhodobě jako vzor veřejnoprávnosti. Nic výrazně nezakazuje, ale opakovaně upozorňuje, že vyjádření novináře BBC může být prostě vnímáno jako vyjádření BBC, ať se nám to líbí, nebo nelíbí. V Rakousku je tento předpis ještě tvrdší, a dokonce vyvolal debaty o cenzuře. I tak ovšem platí a není mi znám žádný problém, k němuž by vedl.

Druhým omylem v této debatě je, že politici ČT něco nařizují a že chtějí redaktorům zakázat publikování na sociálních sítích. Opět zcela mimo. Je třeba si uvědomit, že jde o interní předpis ČT, který se teprve připravuje a na nějž nemají vliv nejen politici, ale dokonce ani radní. Je to zkrátka další zaměstnanecký předpis a ty jsou běžné. Management se zjevně snaží ochránit ČT před kritikou, která je úplně zbytečná, a myslím, že mu v tom můžeme důvěřovat. Nepamatuji si nějaký výrazný exces současného vedení, který by ukazoval, že nadbíhá politikům nebo „ohýbá“ zpravodajské vysílání.

Protesty proti snahám vedení televize jsou tak protesty proti něčemu, co je na západ od českých hranic standardem a výrazně to přispívá k úrovni a nezávislosti veřejnoprávních médií. To, že některé redaktory považujeme za názorově spřízněné, neznamená, že bychom jejich osobní zájmy měli nadřadit zájmům veřejnoprávní televize.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud