Půr: S moderní železnicí z Prahy na letiště se rozlučte. Projekt paralyzují mýty a strach

HalfPageAd-1

Michal Půr

20. 01. 2020 • 20:00

KOMENTÁŘ MICHALA PŮRA | Kdy se dočkáme železničního spojení mezi centrem Prahy a Letištěm Václava Havla? Pravděpodobně nikdy. V roce 2030 se z letiště po modernizované trati dostanete nejspíš jen na Veleslavín a budete rádi, pokud tam po letech zase nebude stát portýr, aby vám pomohl se zavazadly do metra. S jedním dalším přestupem budete po krásných 50 minutách strastiplné cesty na Masarykově nebo hlavním nádraží. Právě takto to dopadne, pokud Správa železnic ustoupí námitkám některých lidí ze Střešovic, kteří bojují proti stavbě nejhlubšího železničního tunelu v Česku.

Mobile-rectangle-3

Jsou situace, kdy člověk může mít dva různé názory na jedno téma. V případu, který aktuálně popisuji, to je na jednu stranu obecný postoj k veřejným stavbám: Schválně se zkuste kohokoliv zeptat, jestli má stát při rozvoji dopravní infrastruktury brát v potaz veřejný zájem. Každý s tím pochopitelně bude souhlasit. A pak se stejného člověka zeptejte, jestli by souhlasil s tím, že obchvat nebo dálnice povede těsně vedle jeho domu. Nebo, jestli by se kvůli tomu dokonce vzdal části své zahrady. „Tak to v žádném případě!“  

Železnice, dálnice, obchvaty, trasy vysokého vedení. Všichni je potřebujeme, ale nikdo je nechce na svém dvorku. Ve světě se pro tento fenomén už před 40 lety vžil pojem NIMBY (zkratka Not In My Back Yard – ne na mém dvorku). Jenomže i tady by mělo platit, že nic se nesmí přehánět.

Zatímco v příbězích typu farmářka vs. dálnice, Horní Jiřetín vs. uhlí nebo Nové Heřminovy vs. přehrada vnímá běžný čtenář celkem jednoznačně, kdo je oběť, hrdina či padouch, současná zpovykaná Praha generuje pohádky s úplně jiným obsazením i pointou. Výmluvným příkladem je právě plánovaná železnice na letiště. Věčný projekt, který po mnoha letech konečně dostává konkrétní obrysy. A právě v tuto chvíli začíná být problematický.

Průchod hustě zastavěným územím Dejvice-Veleslavín chtěla Správa železnic původně vyřešit prostou modernizací stávající jednokolejky. Dejvice se proti tomu vzbouřily a nebylo se čemu divit. Projekt počítal nejen s vysokými protihlukovými stěnami, ale také s demolicí domů. Proto investor na přání městské části Praha 6 rozpracoval tunelové varianty mimo současnou trať. A světe div se, i ty se ukázaly jako neprůchodné – kvůli vilám na Ořechovce, geologii, podzemním pramenům, Fyzikálnímu ústavu a podobně.

Inženýři proto hledali dál, až objevily tzv. Jižní variantu, která umisťuje tunely pod Střešovice, a to tak hluboko, že to snad může vadit jen někomu, kdo má v lokalitě nelegální hlubinný vrt. Je smutné, ale nikterak překvapivé, že jen pár měsíců po zveřejnění vznikl Spolek za ochranu Střešovic a Břevnova a také petice proti tunelu.

Jižní varianta je objektivně vzato nejbezpečnější ze zvažovaných tunelových řešení – první dům podchází v hloubce přes 50 metrů a například v lokalitě na Bateriích či pod střešovickou nemocnicí vede až přes 80 metrů pod zemí. Pro srovnání: nejhlubší stanice metra Náměstí Míru je uložena v hloubce 52 metrů, tunel Blanka se nachází v hloubce 25 metrů. Tunely se budou razit technologií, která nedávno bez jakéhokoliv problému prodloužila metro linky A do Motola. Obyvatelé Střešovic se přesto bojí. Čeho? Že kvůli tunelům zmizí podzemní voda. Že při stavbě budou praskat domy. Že spadne nemocnice ve Střešovicích. Že vibrace z průjezdů vlaku rozlijí odpolední kávu…

Ochrana soukromého majetku je bezpochyby jedna z nejvyšších hodnot. Ale pokud začínáme protestovat proti tunelu, který je skutečně tak hluboko, že jeho stavbu podle všech odborných posudků ani neucítíte, jak chceme dohnat ztrátu na zbytek světa, kterou Česko bezpochyby má? Hromady projektů pak skutečně mají jen cenu papíru, na němž jsou napsány.

SDÍLET

Billboard-bottom-1