Režisér Zelenka účtuje s Ústavou a zákony: Prezident se nesmí chovat jako p*ča | info.cz

Články odjinud

Režisér Zelenka účtuje s Ústavou a zákony: Prezident se nesmí chovat jako p*ča

KOMENTÁŘ JANA JANUŠE | Problémy českého práva už dosáhly takové intenzity, že si jich všimli i tuzemští filmaři. Naše zákony kritizují nejen nedávní vítězové Cen české filmové kritiky Staříci od Martina Duška a Ondřeje Provazníka, ale ještě výrazněji nejnovější počin Petra Zelenky Modelář. Silně angažované snímky sice pojmenovávají současné těžkosti dosti přesně, zároveň jsou ale poměrně nebezpečné. Vytvářejí totiž v divácích dojem, že je vlastně správné vzít spravedlnost do vlastních rukou. A co více, že dnes už jde prakticky o jedinou cestu, jak něčeho dosáhnout.

Zelenkův Modelář je hodný kluk, který věří v pravdu a ve spravedlnost. Postihla ho osobní tragédie, jeho přítelkyně zemřela při teroristickém útoku v Izraeli. Paradoxně se snažila dosáhnout toho, aby byli bývalý americký prezident George W. Bush a jeho nejbližší spolupracovníci souzeni za mezinárodní zločiny související právě s bojem proti terorismu.

Modelář v jejím snažení pokračuje. Chtěl by dosáhnout toho, aby se v kauze angažovala přímo česká justice. Postupně ale zjišťuje, že právo a spravedlnost nejsou to samé a že i když české zákony mohou teoreticky hledat pravdu, v praxi na ni dost často nedochází. A lidé, kteří se právě hodnotami, jako jsou pravda a spravedlnost, nejvíce zaklínají, je často i nejvíce pošlapávají.

Tolik jen obecný rámec příběhu, jehož pokračování je patrně jasné: Modelář se rozhodne vzít spravedlnost do vlastních rukou. Podobně jako to učinili třeba hlavní hrdinové filmu Staříci, kteří se zase rozhodli zabít komunistického prokurátora, na kterého byla justice příliš krátká. Zatímco ale ti zůstali u složitosti trestního procesu, otázek viny a spravedlivého trestu a (ne)vyrovnání se s komunistickou minulostí, Zelenkův Modelář jde ve svých deklaracích prohnilého a nefunkčního právního státu mnohem dál.

Jedna z postav například Modeláře poučuje, že „v Ústavě je napsáno, že se prezident nesmí chovat jako piča“, což prý Miloš Zeman porušuje. Co na tom, že v ní ve skutečnosti nic takového samozřejmě nestojí; Zelenka tím mimo jiné ilustruje, jak běžný člověk o právních předpisech přemýšlí. A možná tím i obrazně nahlíží do budoucnosti. Případné mezinárodní zločiny musí jít stranou, protože slovy hrdinné státní zástupkyně, která mimochodem prokuraturu záhy opouští, „budeme rádi, když udržíme parlamentní demokracii“ a „bojujeme o českou justici“. Kandidát na prezidenta pak hodlá vracet do právního řádu zdravý lidský rozum, kritizuje byrokracii i zdlouhavý proces a navrhuje, aby mohl prezident vstupovat do jednotlivých soudních řízení, která by to vyžadovala. I on ale fakticky jede jen sám na sebe, libuje si v demagogii a populismu, a dokonce se ukáže, že to byl za minulého režimu komunistický prominentní a bezskrupulózní soudce.

Zelenka dochází k tomu, že v Česku, stejně jako všude jinde na světě vládnou spíše než právo peníze a jimi se ve skutečnosti volí. Klíčový je klientelismus, řečeno opakující se hláškou „od pantáty vedou dráty“.

Co tedy člověku, kterému záleží na hodnotách, zbývá? Podle tvůrců postavit se systému, jít proti zákonům a věci, které ho trápí, si vyřídit po vlastní ose. Jenže takové poselství si jako diváci nikdy nemůžeme vzít za své. I když ho Zelenka relativizuje varováním v podobě hrozící ztráty pohody, či dokonce možností občanské války, dělá to prostřednictvím postavy, které jde také jen o hromadění majetku. A diváci se tomu spíše smějí.

Z bezpráví ale právo vzniknout nemůže. To platilo a platí. Vážná debata o nové výstavbě českého práva by tak měla začít dříve, než se v ní místo slov začnou používat jiné prostředky.

 
 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud