ANALÝZA MIRKA TOPOLÁNKA | Stát se garantem rubriky Politika v tištěném měsíčníku I je velká výzva. Budou mě čtenáři číst? Toxického, prostořekého, příliš vyhraněného? Nedělá dnes analýzy kdejaký trouba? A jak konkurovat obdivovaným kolegům z vlastní redakce i odjinud? Moc otázek. Nakonec od Topola očekávatelná odpověď. Dají-li ti čtverečkovaný papír, piš napříč! Kdo nevsadí, nevyhraje. Kdo nic nedělá, nic nezkazí. A když nejde o život... Teď by možná byla na místě Filipika doktora Vlacha proti příslovím.
Dnešní premiérový text tak nebude klasickou analýzou. Na pár glosách se pokusím vymezit žánr, styl a prostor hodný konfrontace a zájmu. Mou výhodou může být, že jsem byl vnitropolitickým, evropským i zahraničněpolitickým insiderem, navíc po deseti letech mimo s potřebným odstupem a nadhledem. Handicapem může být naopak desetiletá absence validních informací, každodenního kontaktu s reálpolitikou a nezbytnost dobývat v potu tváře chléb náš vezdejší.
