Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Rovný s rovným? Jak se to vezme… Bruselské peskování Trumpa má své meze. Glosa Igora Záruby

Rovný s rovným? Jak se to vezme… Bruselské peskování Trumpa má své meze. Glosa Igora Záruby

Německo uzurpátor? Brexit bezva věc? NATO přežitek? O autorství těchto výroků není nutno sáhodlouze přemýšlet: pronesl je nový americký prezident Donald Trump. Koho si vzal na paškál, je zřejmé – ono (nejen) ze zámořského pohledu podivné uspořádání zvané Evropská unie. Jenom ta kritika NATO, jehož jsou USA členem, tu poněkud nesedí – ostatně na toto téma se pustila do polemiky s Trumpem jeho první zahraniční návštěva, britská premiérka Theresa Mayová.

Není podstatné, zda si tyto věci myslí Trump nebo jeho poradci. Podstatné je, že tato slova padla. O to zvědavější byli pochopitelně pozorovatelé na to, jakým tónem mu Evropa opáčí.

Stalo se. Předseda Rady EU, jedné ze tří vrcholných institucí společenství, Polák Donald Tusk, do Washingtonu nepřímo vzkázal, že vidí Spojené státy v jedné řadě s podobně agresivními hráči, jako jsou Čína, Rusko, Turecko či – dokonce – Islámský stát. „Nepřímo vzkázal“ znamená, že tak učinil v otevřeném dopisu, která zaslal hlavám států a premiérům členských zemí. Tedy kolegům, s nimiž se schází na summitech. „Nová americká vláda zpochybňuje vlastní zahraniční politiku posledních 70 let,“ přisadil si Tusk.

Chtělo by se říci hurá: někdo našel odvahu a řekl, co si myslí. Někdo, kdo není ani za politickým zenitem, ani za hranicí příčetnosti. Protože EU dosud na Trumpovy jedovaté sliny nereagovala.

Až teď Tusk. Ten se zjevně držel rady psychologů, že s útočným protivníkem je třeba nejprve v klidu promluvit, a až poté se mu postavit na odpor. S touto teorií vyrukoval Der Spiegel. A Tusk se očividně řídil také další, obecnější poučkou – že před výpadem je dobré mít spojence. V daném případě jsou jimi adresáti jeho psaní.

Což ovšem předpokládá krok číslo tři, čili vypovězení války, byť „jen“ slovní. A tady není jásot na místě. Představa, že by se unie vrhla do ringu s USA, je slušně řečeno nerozumná a nerozvážná.

Protože i když jsou věci, o něž by se s Američany stálo za to poprat, namátkou jmenujme dohodu o volném obchodu, není na mapě nikdo, kdo by je mohl coby partnera a protiváhu nahradit. Že by Čína? To asi opravdu ne…

Stejně tak není jisté, zda by se členské státy v Evropě za EU skutečně postavily. Myšleno za onu unii, která má fyzické sídlo v Bruselu, jenže pro mnohé Evropany je něčím jako UFO. Tentokrát by sice opravdu nebylo na škodu, kdyby se unie semkla, ale raději hodnotově a politicky, než jednorázově a protitrumpovsky.

S největší pravděpodobností se tak nestane, schopnost vystupovat v krizových situacích nemá EU dávno. Jisté zato je, že Trump si nedá s odezvou na čas. Jeho Twitter se už musí tetelit nedočkavostí…

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744