Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Rozhodnutí Trumpa zastavit muslimskou migraci vyvolá ještě větší tlak uprchlíků na EU. Komentář Viliama Bucherta

Rozhodnutí Trumpa zastavit muslimskou migraci vyvolá ještě větší tlak uprchlíků na EU. Komentář Viliama Bucherta

Diplomacie v některých evropských zemích vyhlásily o víkendu poplach. Některá páteční rozhodnutí amerického prezidenta Donalda Trumpa mohou mít vážný dopad na země Evropské unie. Jedná se o Trumpovu stopku pro migranty z některých muslimských zemí a paradoxně také rozkaz vydaný americké armádě, aby do 30 dní připravila plán na definitivní a rychlou porážku zločinného Islámského státu v Iráku a Sýrii.

Když se podíváme na země, kterým Trump zatím dočasně (v případě Sýrie se hovoří o úplném přerušení) zastavil vydávání víz a příjezd do USA, vidíme, že se hodně kryje se státy, které „exportují“ nejvíce migrantů do Evropy. Amerika zakázala na 120 dní příjezd lidí ze Sýrie, Iráku, Íránu, Somálska, Jemenu, Súdánu a Libye. A z prvních pěti vyjmenovaných zemí přichází v posledních třech letech velká část migrantů hlavně do Evropské unie. Tento tlak se logicky po amerických restrikcích může ještě zvýšit, protože Kanada, která bude nadále uprchlíky z rozvrácených zemí přijímat, všechny pobrat nemůže a ani nechce.

Naopak skoro všechny evropské státy (dnes už i Německo, Rakousko a Švédsko) chtějí migraci více regulovat. K tomu v daleko větší míře přikročí rychle i Velká Británie, která EU opouští, a Brusel už na ni nemůže v tomto směru tlačit. Jenže v Africe a Asii jsou v pohybu miliony lidí, kteří míří do ciziny. A jinam než do Evropy jejich cesty vést v podstatě nemohou. Navíc se dá předpokládat, že Trumpova administrativa s omezováním migrace z muslimských států i Mexika neskončila pátečními výnosy. Podle dostupných informací se zákazy a omezení mají celkem týkat 35 států světa. I to vytvoří v případě asijských a afrických zemí větší tlak na Evropu.

Paradoxně se Evropa může obávat i toho, po čem hlasitě léta volá. Politici, včetně těch českých, neustále opakují, že problém migrace je nutné primárně řešit v zemích původu. To je pravda. Povede to ale kvůli koordinaci vojenských úderů nutně k větší spolupráci USA a Ruska v Sýrii. Evropa totiž nemá kromě Británie a Francie žádné vojenské schopnosti a kapacity, aby situaci na Blízkém východě sama řešila. Opětovné sbližování Ruska a Ameriky ale mnoha Evropanům vadí, bojí se, že v rámci toho bude odložena stranou otázka Ukrajiny a Washington zatlačí na zrušení sankcí proti Rusku.

Donald Trump také v pátek podepsal rozkaz, který ukládá velení americké armády připravit do 30 dnů plán na rozhodný úder proti Islámskému státu v Sýrii a Iráku. Trump o tom hovoří už rok, a jak vidíme z jeho prvních kroků, nebude v tomto případě váhat s nasazením větší síly, jak to nesmyslně dělal Barack Obama. Je to zcela správný a logický krok, ale ve válečných muslimských zemích se dnes pohybují tisíce džihádistů, kteří mají evropské pasy.

Podle tajných služeb pád sídel Islámského státu (irácký Mosul a syrská Rakka) přinutí některé radikální islamisty k přesunu do jiných zemí (hovoří se třeba o Libyi), nebo k dočasnému či trvalému návratu do Evropy. To je z bezpečnostního hlediska velmi nebezpečné, protože podobně zradikalizovaní lidé se mohou dopouštět teroristických činů. Zcela jim zabránit v návratu domů zákony v EU neumožňují. Přitom o některých z džihádistů se vůbec neví, kde a za koho bojují. Mohou se proto vrátit bez pozornosti a dohledu policie a tajných služeb.

Jednou z možností, jak se dalším budoucím problémům vyhnout, je zcela změnit celoevropské zákony o migraci i předpisy v jednotlivých zemích EU. Jenže to může být dlouhý proces.

DALŠÍ AUTOROVY KOMENTÁŘE NAJDETE NA REFLEX.CZ

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744