ANALÝZA MARTINA SCHMARCZE | Vzkaz z víkendového sjezdu sociální demokracie je jasný: experiment s novou levicí končí. Straně přinesl jen masivní úprk voličů k Babišovi. Jan Hamáček teď zavelel k ostrému obratu směrem k „tradičním socanům“. Správné a vlastně jediné možné rozhodnutí. Otázka zní – nepřichází pozdě? Volby jsou za půl roku a v cestě pořád překáží mohutný tanker ANO.
Mnohé komentátory úspěch Hamáčka už v prvním kole volby překvapil. Mě tolik ne. Dlouho si myslím, že skutečným problémem ČSSD není to, že je ve vládě se „zlým“ Babišem a dělá vše možné, aby měla dobré vztahy se Zemanem, ale něco úplně jiného: vyhraněně levicoví voliči ji mají za příliš podobnou další stranám, třeba i Pirátům nebo TOP 09. Pro prozápadní liberály to je možná obtížně pochopitelné. Jenže oni sice tleskali Petříčkovi, jak hrdinně bojoval s proruským prezidentem, ale sociální demokraty nikdy volit nebudou. Ani kdyby je vedl dnes odcházející ministr zahraničí. Mimochodem, hezky to ilustruje i aktuální zpráva, že Zelení ukončili vyjednávání o předvolební spolupráci s ČSSD, protože po sjezdu ztratili naději, že by s hamáčkovskou sociální demokracií mohli přispět „k zásadní změně politické kultury v Česku“. Jinými slovy potom, co na sjezdu převážila „stará“ ČSSD na úkor progresivnějších tváří, jejich zájem opadl a vycouvali.
Petříček je typickým představitelem „nové levice“. Ta s tou starou sdílí hodnoty jako solidarita, spravedlnost a rovnost, ale poněkud jinak je interpretuje a identifikuje se s jinými třídami či generacemi voličů s odlišnou životní zkušeností a světonázorem. Háček je v tom, že pro onen zhruba milion voličů, kteří emigrovali od ČSSD k ANO, jsou její reprezentanti příliš zelení, příliš multikulturní, příliš proevropští, příliš genderově a politicky korektní, příliš inkluzivní… zkrátka podezřele liberální.
Mezi „starou“ a „novou“ levicí zeje stejně hluboký příkop jako mezi socialisty a konzervativci. Na to narazil už Sobotka, když se po éře Zemana a Paroubka snažil ze sociální demokracie vybudovat moderní evropskou levici. Liberály nezískal a ztratil jádro elektorátu. Obecně se soudí, že ho Babiš převálcoval agresivním marketingem, jenomže tehdejší premiér mu nepochybně nahrál, když znejistil starší levicové voliče, kteří se cítí být poraženi sametovou revolucí a nevěří Němcům nebo Bruselu. Třeba tím, jak vystupoval v otázce migrace, což je téma, které se v té době hodně emotivně řešilo takřka každý den.
Dnes je silná skupina tradičních voličů sociální demokracie – levicoví senioři – zaparkovaná u ANO. Se sedmi procenty, patnácti poslanci a pod hrozbou, že jí oligarchické vládní hnutí vykrade program ČSSD nezbylo než vstoupit s ním do koalice. Tentokrát jako juniorní partner a bez lidovců, kteří jí v minulém období pomáhali držet Babiše na uzdě. Nicméně její preference na tento krok reagovaly růstem. Až úder koronaviru, zhoršený chaotickým a neschopným Babišovým vedením, přinesl oběma vládním stranám propad.
Řada sociálních demokratů a značná část médií a politologů tvrdí, že strana si teď měla dát do čela Petříčka a tvářit se, že u vlády ANO vlastně nikdy nebyla. Nebo se alespoň kát a snažit se sebrat hlasy opozici, kde se ale voliči sociální demokracie ve skutečnosti neschovávají. Vidím v tom projev kolektivního šílenství, které často postihuje chytré lidi, když jsou věci jinak, než by oni chtěli. Komu že by měla ČSSD dle těchto „dobrých“ rad vypálit rybník? Pirátům? Nebo snad TOP 09? Opravdu? Ministr zahraničí sice sklízel potlesk liberálních médií a voličů, ne však jejich hlasy.
