KOMENTÁŘ Jana Paličky | Směrem k Německu se aktuálně stáčí pozornost hlavně kvůli parlamentním volbám, které jsou bez ohledu na výsledek zásadní tím, že symbolicky ukončují éru Angely Merkelové. Stranou by ale nemělo zůstat ani dění v Berlíně, kde se spolu s volbami konalo i referendum, jehož výsledkem je podpora masivního vyvlastňování. Zatímco otázky důsledků nového složení Bundestagu můžeme přenechat analytikům a prognostikům, u dopadů berlínské vyvlastňovací mašinerie se stačí ohlédnout do minulosti, v níž podobné levicové experimenty z dlouhodobého hlediska vždy skončily jen fiaskem.
Když se Albert Einstein pokoušel definovat šílenství, prohlásil, že šílenstvím je to, když někdo opakuje stejné chyby a očekává od nich jiný výsledek. Přidejme k onomu šílenství ideologickou zaslepenost a dostaneme to, co se právě odehrává v Berlíně. Německá metropole, stejně jako valná většina velkých měst všude na světě, řeší bytovou krizi. Poptávka výrazně převyšuje nabídku, ve městě by chtěl bydlet každý, přičemž bytů je méně než jejich potenciálních obyvatel, tudíž logicky ceny za bydlení vyletí raketovým tempem a dostupnost se významně sníží.
To není žádná velká ekonomická věda, ale něco, co chápe i žákyně prvního ročníku obchodní akademie. Kdo to ale zjevně nechápe, jsou různí levicoví idealisté, aktivisté a další z pestré škály bojovníků proti kapitalismu, pro které je univerzálním řešením v podobné situaci „znárodni a přerozděl“. Co na tom, že to zatím nikdy nefungovalo.
