Zavádění a rušení povinného nošení roušek, kterého jsme v uplynulých dnech byli svědky, má dvě roviny: politickou a zdravotní. Platí přitom, že pro politický establishment je covid-19 už téměř výhradně nástroj k posílení moci. A to jednak před letošními říjnovými volbami, ale i před těmi sněmovními v příštím roce.
Také proto obě vládní strany (ANO, ČSSD) i ta tolerující (KSČM) trvají například na prodlužování programu Antivirus. Ten fakticky udržuje ekonomiku na steroidech. Ekonomové se shodují, že většina z oněch 715 tisíc míst sponzorovaných státem už ve skutečnosti neexistuje. V důsledku omezování poptávky prostě zmizela, majitelé firem je škrtli, neexistují. Jsou už jen virtuální právě díky programu Antivirus.
Původně měl program končit během pár měsíců, ale v jedné variantě (tzv. kurzarbeit) se uvažuje o jeho prodloužení do konce tohoto a možná i příštího roku. Česko tak má v podstatě třičtvrtě milionu nových státních zaměstnanců a tedy i voličů, jejichž pracovní osud závisí na rozhodnutí státu, tedy vlády, tedy Babiše.
Takřka mimo zájem médií pak před časem proběhla informace o setkání ANO a KSČM. Obě stany hodnotily dosavadní spolupráci a shodly se na následujících programových cílech: sloučení zdravotních pojišťoven, vytvoření státní banky na bázi České pošty a zestátnění vodáren. V obou případech platí, že nemoc covid-19 se stala záminkou pro centralizaci politické moci v zemi.
