Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Ruské tajné služby přitvrdily a opouští etiketu špionážního řemesla. Komentář Jana Jandourka

Ruské tajné služby přitvrdily a opouští etiketu špionážního řemesla. Komentář Jana Jandourka

Zdá se, že ruské tajné služby už nedodržují staré zvyklosti, protože zabíjet špiony a zběhy nebývalo v minulostí obvyklé. Doba se ale mění a Západ na to bude muset reagovat.

 
 
 
 

„Zlaté časy studené války,“ naříká v Bondovi jeho šéfka M. V něčem měla pravdu. Špiony mají všichni a mít je budou. Dělají svou práci, občas přeběhnou, nebo pracují pro obě strany. S tím musí všechny zúčastněné strany nějak žít a vědí, že se potýkají se stejnými problémy jako kolegové. Proto také existují nějaká nepsaná pravidla, aby řemeslo mohlo fungovat. Jenže se zdá, že současnost tomu už nepřeje a zvyklosti pominou, stejně jako na počátku první světové války dlouho netrvalo, že se původně neozbrojení piloti obou znepřátelených stran přestali zdravit a začali po sobě střílet.

Změna přichází z Ruska. Naposledy to připomenul případ Sergeje Skripala, ruského vojenského zpravodajského důstojníka, který byl otráven ve městě Salisbury. Podezření padá na Rusko, protože Skripal pracoval pro Brity. V roce 2006 byl zavražděn poloniem Alexandr Litviněnko a nebyl jediný, koho postihla poněkud tajemná smrt.

Jak připomíná server Moscow Times, zdá se, že to odráží rozpad staré etikety špionáže a je to předzvěst jakési ještě hrozivější „stínové války“. To zřejmě dotlačí Západ, aby přišel s novými způsoby, jak na nový styl reagovat a odradit od něj.

Skripal, plukovník vojenské zpravodajské služby GRU, byl zatčen v Moskvě v roce 2004 a odsouzen jako britský špion. Dostal 13 let za velezradu, ale později byl vyměněn za ruské agenty a usadil se pak ve Velké Británii. Vydělával si tím, že pravidelně poskytoval za odměnu další informace.

720p 360p
Rusko vs. USA

Samo o sobě nejsou bývalí špióni podle starých zvyklostí obvykle považováni za cíle. Předpokládá se, že budou odhaleni, získají se od nich další informace, ale pak zmizí do zapomnění a jejich znalosti postupně zastarávají. Skripal ale nebyl jen špión, ale bývalý důstojník GRU, který údajně odkryl asi 300 ruských agentů. V Moskvě nemají pochopitelně rádi bývalé insidery, kteří zběhli, ale to by samo o sobě ještě nestačilo, aby ho zabili. Že pro Brity dál pracoval, by technicky vzato důvodem bylo, ale byl by to odklon od staré praxe. Pokud byl takový pokus podniknut, byl by to náznak, že se kultura ruské špionáže mění.

Proč se to ale děje? Špionáží se tradičně zabývá GRU a její „civilní“ protějšek Vnější (zahraniční) zpravodajská služba (SVR). GRU má kořeny v sovětských dobách a SVR vznikla v době rozpuštění Sovětského svazu přejmenováním části KGB. Tyto služby zřejmě hrají podle starých pravidel rozvědky. Federální bezpečnostní služba (FSB), hlavní domácí bezpečnostní agentura, také působí v zahraničí. Jedná se o velmi odlišnou službu, politickou policii, která vždy fungovala bez řádných pravidel, beztrestně a pod ochranou Kremlu.

Starou „etiketu“ tito lidé neznají a nestarají se o ni. Je jim jedno, jestli nezpůsobí problémy Ministerstvu zahraničí, a jejich sítě působí (agresivně i amatérsky) i mimo zastupitelské úřady. Protože si ale bezpečnostní služby konkurují, může zde vznikat tlak na druhé, aby se začaly chovat stejně, aby se neřeklo, že jsou příliš konzervativní.

Je otázka, jak na to mohou západní země reagovat. Staré postupy, jako stížnosti velvyslancům, vyhoštění diplomatů a dotazy v parlamentu nevypadají účinně. Jak soudí třeba britský historik Mark Galeotti, který se zabývá Ruskem, měla by přijít nová strategie, která bude nečekaná a po nepřátelském činu bude následovat odplata. K tomu by mohlo patřit zabavit majetek osob, které jsou nějak spojeny s Kremlem, a to bez ohledu na to, jestli mají s nějakým konkrétním případem něco společného. Bylo by možné pohrozit mimořádnou vojenskou pomocí Ukrajině nebo únikem informací, které by mohly být pro Kreml nepříjemné.

Pokud by se ukázalo, že za otrávením Skripala je skutečně Kreml, bylo by třeba tlačit na to, aby se druhá strana vrátila ke starým zvyklostem špionážní hry. Nic není samozřejmé, ne za každým záhadným úmrtím Rusa v cizině musí být tajné služby. Je tu také ještě celá oblast organizovaného zločinu, byť se obojí někdy může prolínat.

Zatím jsme se dozvěděli z úst ruského propagandisty Dmitrije Kisejlova v ruské televizi, že Skripala mohli otrávit sami Britové. Poté, co ho informačně vyždímali, se jim jeho smrt hodí k rozpoutání rusofobie, tvrdí. Zrádci na britské půdě si prý mají dávat pozor. V tom posledním má nepochybně pravdu.

Další komentáře čtěte na webu Reflex.cz ZDE >>>

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744