Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

S nemocemi mocných se má zacházet vkusně. Platí to pro lid i ty mocné. Komentář Karla Steigerwalda

S nemocemi mocných se má zacházet vkusně. Platí to pro lid i ty mocné. Komentář Karla Steigerwalda

Místní politik pan Bartík z Brna vydal o zdraví prezidenta Zemana podrobnou zprávu. Opakovat ji tu nebudu, pan Bartík není lékař a přístup ke zdraví pana prezidenta nepochybně nemá. Má argumenty, že o zdraví hlavy státu máme vše vědět, zejména v době tak demokracii zatěžující, jaká je teď.

Co se zdraví předáků týče, jsou tři přístupy. Orientální, demokratický a něco mezi tím. K Orientu patří, že zdraví velmože je nejvyšším státním tajemstvím. Kdo by něco prozradil, bývá popraven. Velmož se drží zdraví jak štěnice hostitele. Má pocit, že je k vládnutí povolán a že by bez něj, kdyby, nedej bůh něco, nastala katastrofa.

Nemoc je státní tajemství. V lidu se šíří fantastické představy a zaručené informace. Dovedli to k dokonalosti v Rusku, když jeden z carů zesnul náhle a nečekaně. Aby se lid nepoplašil, začali bojaři vydávat postupně stále horší zdravotní zprávy a po půl roce nechali dávno zesnulého cara konečně umřít. I na Brežněvovi každý viděl, že už nežije, ačkoliv chodil a cosi ještě nesrozumitelně mluvil.

Demokracie volí jiný postup. Nemoc je intimní věcí osoby, ať státníka, či člověka z lidu. Ale když začíná být zle a státník vidí, že by jeho zdraví vládní úmysly ohrozilo, svolá konzilium profesorů a to vydá zprávu, že státník odstoupí tehdy a tehdy nebo že ještě nemusí. Je chyba, aby státník sám své zdraví obhajoval, notabene záhadnými výroky, že mu odešla cukrovka. Zdraví a nemoc státníka nejsou zcela soukromá věc, zejména pokud má vztah ke schopnosti vládnout. To právě zjišťují ti profesoři. Do nemocí, jež se vládnutí netýkají, nemá nikdo nos strkat, ani konzilium, je to neslušné, pokud slušnost ještě něco platí.

Protože i státníci jsou lidi, nastávají situace mezi demokracií a Orientem. Demokratický státník se uchyluje k úskokům a kličkám, často dětinským, jak své nemoci zatajit, aby u toho ještě chvilku mohl být. Roli zde hraje faustovské zvolání: „Postůj, chvilko, jsi tak krásná…“ Někdy má to tajení i smysl. Churchillovy infarkty za války. Jindy to tajení smysl nemá. Mitterrandova rakovina v míru, třebas.

Pan brněnský politik Bartík informuje o Zemanově zdraví formou drbu. Jeho záměr je průhledný: nevolte Zemana, nemá na to zdraví. Je to nechutné a žádné výklady veřejného zájmu o zdraví prezidenta to neomluví, i kdyby před námi bylo sto krizí a voleb. Kdo nechce Zemana volit, důvodů má dost i bez nemocí. Zeman na oplátku informuje o svém zdraví sám, jako by byl nejen inženýr, ale i doktor, a žoviálním podáním nám chce namluvit, že nevidíme, co vidíme.

V demokracii, o jaké sním, by si měl pan Bartík z Brna nechat kdovíjaké drby pro sebe, i kdyby třeba byly stokrát pravda. On není kompetentní doktor. A pan prezident by měl žoviální mudrování o vlastním zdraví nahradit seriózní lékařskou zprávou konzilia. Ale nežiju v demokracii, o které sním.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744