„Samovláda“ ministra zdravotnictví nebude. ČSSD se vzepřela Babišovi a chce jít ústavní cestou

Martin Schmarcz

04. 05. 2020 • 15:00

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Zmocňovací zákon, jímž by mohl ministr zdravotnictví omezovat občanské svobody, asi nebude. Sociální demokraté na vládě nepodpořili nápad premiéra Babiše. Místo zvýšení pravomoci ministra skrze zákon o ochraně veřejného zdraví se zřejmě půjde cestou ústavní novely, jak na twitteru avizoval vicepremiér Hamáček. K tomu už nestačí většina poslanců, ale pro musejí být tři pětiny ve sněmovně i v Senátu. K tématu zveřejňujeme aktualizovanou verzi komentáře Martina Schmarcze, která reaguje na odpolední vývoj.

 

Bylo velmi podezřelé, že když se projednávalo prodloužení stavu nouze do 25. května, jak žádala vláda, a jak to bylo logické, protože k tomu dni si naplánovala ukončení restrikcí ústavních práv občanů, premiér se v tom moc neangažoval. Místo aby vyjednal s komunisty podporu pro vládní termín, zmizel ze Sněmovny a zajel si do Lán za prezidentem. Odtud v době, kdy poslanci ještě jednali, oznámil, že již nebude chtít dál protáhnout stav nouze a místo toho přijde s novelou zákona o ochraně veřejného zdraví.

V čem byl háček? V tom, že kdyby změna prošla, mohl by ministr zdravotnictví Vojtěch omezovat základní občanské svobody libovolně dlouho a nepotřeboval by k tomu svolení sněmovny, jako v případě postupu dle krizového zákona. Upozornili jsme na tuto hrozbu mezi prvními už 28. dubna, jakmile poslanci odhlasovali komunistický návrh, který zkrátil stav nouze do 17. května. Právě oním týdenním rozdílem argumentoval Andrej Babiš, když zdůvodňoval, proč potřebuje novelu zdravotního zákona.

Nutno říci, že se premiér po celou dobu krize maximálně snažil, aby zamlžil pravý význam nouzového stavu. Dělal z něj strašáka. S ním a výhradně s ním si měli lidé spojit omezení svých práv. A samozřejmě s ministrem vnitra, který je ve stavu nouze důležitější osobou než sám předseda vlády. Ten proto vůbec nechtěl ustavit krizový štáb a pak ho odmítal Hamáčkovi svěřit. Když už to udělat musel, tak při každé příležitosti naznačoval, že stav nouze nepotřebujeme a i k poslední žádosti o prodloužení ho musel donutit soud.

Andrej Babiš úspěšně uvedl lidi v omyl, a ti se začali radovat, že když skončí nouzový stav, budou opět volní. Pravý opak je však pravdou. Premiérovým záměrem bylo zbavit se konkurence ministra vnitra a pro něj otravné povinnosti vysvětlovat poslancům a veřejnosti, proč chce dál udržovat restriktivní nařízení. A to chce. Ale už bez Hamáčka a bez Sněmovny, skrze dekrety ministra zdravotnictví Vojtěcha.

Nejdivnější na celé věci bylo, že na blížící se bouři upozornili komunisté. Ti na tiskové konferenci na začátku jednání o prodloužení nouzového stavu vyzvali vládu, aby přišla s novelou zákona o veřejném zdraví, jež jí umožní omezovat občanské svobody i po jeho skončení. Ke KSČM se přidala SPD. A v šest večer oznámil novelu Andrej Babiš jako hotovou věc, přičemž pořád bylo dost času vyjednat s komunisty podporu pro vládní termín. Ten později neprošel o jediný hlas, když ho nepodpořili tři z osmi přítomných komunistů.

Komunistická výzva se dostala i do doprovodného usnesení Sněmovny. Vláda má předložit návrh na omezování lidských práv prostřednictvím ministerstva zdravotnictví do úterý. Zmocňovací zákon měla na stole dnes. Kdyby šlo vše hladce, poslanci ho zítra schválili ve zrychleném čtení, tedy pouhý týden po oné podivné šarádě se zkrácením stavu nouze o osm dní a společné objednávce KSČM a SPD, jíž premiér obratem vyhověl. Jenže na to nedojde.

Babiš těžce nesl, že mu soud zrušil omezení lidských práv, jež nařídil Vojtěch dle starého zdravotního zákona. Jenže tu lekci vyhodnotil úplně špatně. Vzkaz soudce Štěpána Výborného zněl jasně: když berete lidem občanské svobody, musíte to dělat ústavním způsobem, tedy dle krizového zákona, ne skrze nařízení ministra zdravotnictví. Babiš si to přeložil opačně: co nejde silou, musí jít ještě větší silou, takže Vojtěchovi dáme prostě větší pravomoci.

Premiér tak šel přímo hlavou proti judikátu, který mu nařídil, aby postupoval dle platného a funkčního ústavního krizového zákona (ostatně i ta zrušená omezení vyhlásil kabinet znovu podle něj a je to v pořádku). Omezení lidských práv za nouzového stavu vyhlašuje celá vláda, a po třiceti dnech musí žádat Sněmovnu, aby mohla v tomto režimu vůbec pokračovat. Babiš chtěl tyto výjimečné pravomoci svěřit jedinému ministrovi a parlament vyřadit z možnosti mu do toho mluvit.

Ústavní právníci se shodují, že jsou pouze dvě možnosti. Buď je nutné omezovat základní práva a pak je třeba prodloužit stav nouze, nebo to nutné není a pak je vláda zkrátka omezovat nemá. Premiér se ale chová naprosto neuvěřitelně. Na jedné straně už dlouho říká, že stav nouze nepotřebuje, ale v drastických zásazích do občanských svobod chtěl pokračovat, a to na základě nikoli ústavního, ale běžného zákona a přes nařízení ministra zdravotnictví, což soud už jednou a odmítl a zcela jasně zdůvodnil.

Zmocňovací zákon by dal Babišovu ministrovi do rukou neskutečné pravomoci. Bude moci sám omezovat vlastnická práva a právo podnikat, nebo zakázat lidem, aby se shromažďovali. Přitom liberální zákon o shromažďovacím právu je jedním ze základních výdobytků sametové revoluce. Demonstrace u nás nepovoluje úřední autorita, stačí je oznámit. Na tuto svobodu si nedovolila za třicet let sáhnout žádná vláda. Nyní se měla zrušit přes zákon o veřejném zdraví? Je to ještě demokratická realita, nebo už dystopická sci-fi?

Sociální demokraté se ale zjevně nechtěli stát spoluviníky „zdravotnické diktatury“. Vetovali novelu zákona o ochraně veřejného zdraví a místo toho ministerstvo vnitra připraví novelu ústavního zákona o bezpečnosti České republiky. Tu nelze protlačit parlamentem ve stavu legislativní nouze během pár dní a musí pro ni zvednout ruku nejen tři pětiny poslanců, ale i senátorů, které sněmovna v tomto případě nemůže přehlasovat.

Obludný zmocňovací zákon tedy padá pod stůl. Premiér musel couvnout před odporem koaličního partnera. To je dobře. Ministr zdravotnictví nedostane bianco šek k omezování občanských svobod bez jakékoli parlamentní kontroly a na libovolně dlouhou dobu. Navíc schvalovat tak zásadní normu v době krize a během týdne ve stavu legislativní nouze je samo o sobě podezřelé. Poté, co se teď ČSSD vzepřela, se Česko naštěstí může vrátit na cestu ústavnosti.

SDÍLET