Schmarcz: Babiš je problém pro ČSSD, ne pro pravici. Kdo nakrmí hladového voliče? | info.cz

Články odjinud

Schmarcz: Babiš je problém pro ČSSD, ne pro pravici. Kdo nakrmí hladového voliče?

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Hnutí ANO chtělo být pro všechny, je ale stále jasnější, že k sobě poutá převážně levicové voliče. Jinými slovy, napravo zůstává „volné místo“. A i když se možnost integrace stran pravého středu zdá být jen teoretická, pořád mají velkou šanci oslovit voliče, kteří pro Babiše hlasovat nebudou už proto, že nezastupuje jejich zájmy. Řešení rovnice pravicového úspěchu zatím neznáme. Ale víme, že existuje.

 

Andrej Babiš a jeho tým v podstatě dokonale vyplnili prostor, který poprvé ovládl Miloš Zeman. To je velký problém pro ČSSD. Ne pro pravici, pro tu je to výzva. Podobná té z doby před patnácti lety. Tehdy se ODS oklepala ze ztráty někdejší dominance a nadechla se k novému útoku. Doba byla zralá k tomu, aby se demokratické kyvadlo zhouplo zpět z levé úvrati a pravice byla připravena: měla sebevědomí, lídra a přitažlivý program. 

Jaká je situace dnes? Už sedm let dostává podnikavý aktivní pravicový volič milující svobodu pořádně „za uši“. Růst byrokracie, daní, příkazy a zákazy, rozpočtové schodky… Nic z toho zjevně nevyvede z míry levicové voliče, jak o tom ostatně svědčí stabilně vysoká podpora ANO.

Jak se říká, každý chvilku tahá pilku. Pravicoví voliči cítí, že už je ten čas. Chtějí změnu a jsou ochotni pro ni volit. Chybí jim jediné: vítěz, k němuž by se mohli přidat. Budoucí pravicový premiér má k dispozici nejen odstrašující příklad dnešní levicové vlády, která názorně předvádí vše, co nesocialistický elektorát nesnáší, ale i rostoucí odpor vůči osobám současných vládců. Usedne někdo takový do Strakovy akademie už v roce 2021, nebo až 2025? To je otázka na toho, kdo po této moci sáhne…

Úspěšný lídr klasicky potřebuje tři věci. Za prvé přitažlivý program. Kvůli tomu ho sice ještě nezvolí, ale je to základ. Za druhé z něj musí vyzařovat vůle vládnout, vést zemi a schopnost řešit složité problémy. Konečně za třetí se s ním voliči musejí identifikovat, musejí cítit, že je „jejich“, stojí na jejich straně a hájí právě jejich zájmy.

To třetí má ve velké míře Andrej Babiš. Oddělit ho od těch, pro které je jasným vůdcem a obráncem jejich zájmů, je takřka nemožné. Nemá to smysl, ale není to ani potřeba. Protože na druhé straně je zde velmi mnoho voličů, kteří se s ním zcela zásadně identifikovat odmítají a jejich odpor je tak silný, že by možná volili i tu pověstnou Klausovu tenisovou raketu, kdyby dnešního premiéra odpálila vysokým lobem někam hodně daleko. Je možné, že by skutečně na pravici neexistoval nikdo, kdo má alespoň charisma té rakety?

Toto zde nyní nevyřešíme. Stejně jako bod dva, tedy kompetenci k vládnutí. I tady Andrej Babiš zafungoval. Jeho billboard z roku 2013: „Jsme schopný národ, jen nás řídí nemehla“ se přesně trefil do nálady znechucení, chaosu a touhy po „profesionální“ vládě. Tento leitmotiv od té doby permanentně rozvíjí, a to nikoli jen díky pověstnému marketingu. Prostě je jako produkt uvěřitelný a plní některé sliby, které voličům dal. Na druhé straně je tu množství těch, na které ten billboard dnes působí zcela ironicky. A právě ti jsou rezervoár pravice.

Karty jsou tedy rozdány přehledně. Je zde silný vůdce štěpící společnost na své příznivce a odpůrce. Takový se těžko poráží. Ale na druhé straně nabízí schopnému protivníkovu na stříbrném podnose potenciální sympatizanty. Začněme programem, kterým je takový lídr může oslovit. Čekají na to. Až na malou část někdejších pravicových voličů, kteří považují staré strany za zkorumpované a volí ANO i přes jeho levicovou praktickou politiku. Ti jsou nyní efektivně ztraceni, ale i ty je třeba začít lákat napřed na program.

Na počátku pravicového programu jsou vždy nízké a přehledné daně. A samozřejmě omezení byrokracie a lepší podmínky pro podnikání. Zejména jde o živnostníky a menší firmy. Pak je zde zásadní konzervativní hodnota – rodina. Myšleno rodina jako fungující socioekonomická jednotka, nikoli objekt sociálního inženýrství. Je třeba nabídnout reformy penzijního, sociálního, zdravotního a daňového systému šité na míru pracující rodině a podporující řádnou výchovu dětí.

Na tomto tradičním základu (který levicová vláda nikdy nesplní), lze dále stavět a přidat odpovědi na moderní problémy. Zejména konzervativní řešení dopadů klimatických změn, sucha, ochrany krajiny a půdy, zajištění čisté a dostupné energie. Především pro mladé jde o zásadní otázky a současná vláda pro ně není věrohodná. K tomu by měli slyšet na kvalitní vzdělání, možnosti budoucího uplatnění, svobodu. Až úplně na konci je soustavné, dnes tolik oblíbené upozorňování na chyby kabinetu – napřed je třeba mít pozitivní nabídku.

Všechny zmíněné body v programech pravicových stran existují. Stačí je posbírat a sestavit do jednoduchých bodů, které cílovým skupinám jasně sdělí, co konkrétně budou z volby pravice mít. A pak to nějak prodat. Samozřejmě nezapomenout vše spojit s vlastní identitou: „uděláme tyto věci nejen proto, že jsou dobré, ale protože my jsme takoví a nikdo jiný to neudělá“. Ideologie je důležitá, bez ní se každý program stává pouhou snůškou technokratických opatření, která zvládne provést každý.

Tak kdy ten program bude na stole? Když říkám na stole, tak nemyslím na rýsovacích prknech a v brožurách v partajních sekretariátech. Ani pouze ve formě výstupů politiků v médiích, popřípadě na billboardech. Myslím tím, kdy ten pravicový oběd budou mít voliči na talíři, budou cítit jeho vůni a těšit se na něj. Volič je náročný host a když mu chcete něco prodat, musíte mu to strčit doslova pod nos. Já na to čekám. A se mnou tak dva miliony dalších…

 
 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud