Schmarcz: Black Lives Matter a protizápadní sebemrskačství jako riziko pro českou politiku | info.cz

Články odjinud

Schmarcz: Black Lives Matter a protizápadní sebemrskačství jako riziko pro českou politiku

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Už týdny sledujeme rozbouřené USA a mnozí z nás si říkají, co se to děje? Chtějí tam někteří rozmetat zažité pořádky? Nebo rovnou zbourat vlastní zemi? Možná ano, ale aspoň jde vesměs o střet dvou hlavních proudů. Tohle tisíce kilometrů vzdálené dění ovšem nese určité poselství i pro Česko, kde vládnou relikty reálného socialismu. Aby je „druhé“ Česko, o němž jsem psal třeba zde, porazilo, musí být jednotné, ne rozštěpené na konzervativce a liberály.

Celý Západ je konfrontovaný s hnutím radikální levice, jež využívá témata, jako jsou klimatická změna či problém rasismu, ve snaze revolučně svrhnout kapitalistický systém. U nás tyto hlasy zatím nejsou zdaleka tak silné, ale máme jiný problém, který země „svobodného světa“ většinou neznají: postbolševickou nostalgii. Prezidentská volba poměrně přesně rozdělila národ na ty, kteří by – obrazně řečeno – klidně znovu „zvonili klíči“, a ty, kteří buď nezvonili ani tenkrát, nebo říkají, že už by nezvonili dnes.

Zdá se, že obě tyto skupiny jsou zhruba stejně silné. Nesmíme ale zapomínat, že velká část voličů se buď narodila po roce 1989, nebo se tenkrát nacházela v předškolním věku a ještě z toho neměla rozum. O jejich hlasy se nyní hraje. To oni rozhodnou, jestli i po roce 2021 přetrvá zemanovsko-babišovský režim. A právě oni jsou nejvíce náchylní podlehnout radikální ideologii hnutí, jako jsou Extinction Rebellion či Black Lives Matter.

Počmáraná socha W. Churchilla působí jako zjevení ze zlého snu. Autorky svůj čin doprovodily „vysvětlujícím“ textem plným protizápadní zášti. Pro nás, kteří si vážíme svobody a demokracie, již vítěz nad Hitlerem symbolizuje, to je úder z nečekané strany. Ještě jsme neskousli, že na vzestupu jsou lidé, jimž se stýská po železné oponě, a mezi mladými se rodí revoluční skupina odsuzující muže, který proti ní bojoval a jako první ji pojmenoval a označil za zlo. Byť jde zatím o slabý odvar toho, co vidíme na západ od nás.

V západních zemích, které nezažily bolševismus, ho supluje progresivistická levice, která se podobně jako on spoléhá na „mládí světa“. Nejsem fatalista a panikář a věřím, že Západ tuto krizi nakonec překoná, jako překonal mnohé jiné. Právě díky hodnotám, o nichž ultralevice zcela neprávem tvrdí, že mu chybějí: otevřenosti, toleranci a úctě k lidské důstojnosti. Nicméně vidím jisté riziko pro momentální politický vývoj v Česku. My totiž komunismus nejen zažili, ale je stále v nás. A teď abychom kromě této staré levice bojovali ještě s novou…

Už nějakou dobu jsme svědky podivného paradoxu: na zemanovské straně barikády se houfuje zvláštní směsice lidí, které nespojuje nic jiného než odpor k Západu. Z hlediska ekonomického zabírají celé spektrum od leva doprava, od paternalistů k liberálům. A hodnotově sahají od konzervativců, či spíš od lidí, co si na konzervatismus hrají, až k zarytým antiklerikálům a bolševikům. Tato poslepovaná obdoba Strany národní jednoty z období Druhé republiky v podstatě momentálně drží všechnu moc, ať už formálně, či neformálně.

Pokud si nechceme střihnout další období v tomto režimu, nesmí už mít trojice ANO, SPD a KSČM po příštích volbách většinu, jakkoli je to dnes většina tzv. záložní. Možná je to nesnadný cíl, a možná rovnou nedosažitelný, pokud po vzoru USA v prozápadním táboře proběhne rozhořčená bitva o postoje k vybraným společenským otázkám, která tuto část společnosti rozštěpí. Pokud jde o Ameriku, lze se přít, jestli tsunami politické korektnosti pomůže Trumpovi zpět do sedla, nebo potvrdí Bidenovu převahu. U nás však není sporu o tom, že by platilo: když se dva (demokrati) perou, třetí se směje.

Věřme, že nás nečekají žádné velké nepokoje jako například v Londýně. My zatím zažili jednu poklidnou demonstraci a jednu posprejovanou sochu. To ale neznamená, že Black Lives Matter nemůže způsobit značné politické škody. Migranti u nas také skoro žádní nebyli, lithium nám nikdo neukradl a sudetští Němci po nás nechtějí vůbec nic. A jak tato témata zafungovala v prezidentských a sněmovních volbách…

Současná vlna protizápadního sebemrskačství přináší další bolestivou dělící linii, kterou naše země opravdu nepotřebuje. Budeme mít hodně starostí, jak zasypat příkopy mezi zemanovským a nezemanovským Českem. K tomu musíme vyřešit náš postoj ke klimatické změně, která štěpí společnost generačně a tím způsobuje rozkol i uvnitř opozice. A Black Lives Matter působí stejně: rozkládá demokraty zevnitř, zatímco „Strana národní jednoty“ se vidinou vnějšího nepřítele stmelí a získá další důvod k existenci.

Extrémy se přitahují a potřebují. Radikálně levicoví aktivisté, pro něž je současná protestní vlna jen další zastávkou na cestě k naplnění jejich antisystémových cílů, útočí na vše, co dělá Západ západem: Právo vlastnit majetek, právo na spravedlivý proces, svobodné volby, právo na ochranu osobnosti, svobodu projevu… A čeští národovci, kteří jsou sami protizápadní, byť jiným způsobem, na ně s gustem ukazují prstem a říkají: „vidíte, tohle je Západ, a je nenormální a zkažený.“ Radikální levice dnes slouží „Straně národní jednoty“ jako slaměný panák, kterým lze krásně děsit voliče. Není ani třeba příliš fantazie a je vám jasné, že současná vlna protestů a také vandalismu nažene k protějšímu politickému táboru řadu lidí, kteří nejsou žádní extremisté, jen prostě budou mít strach.

Z minulosti víme, jak takové strašení na lidi funguje. A i když se to všechno zatím odehrává v jiné zemi, může to mít stejný efekt, jako svého času obrázky migrantů z Řecka a Itálie. Aby se takovému vývoji zabránilo, musí se tuzemský opoziční tábor v názoru na dění v USA a západní Evropě elementárně sjednotit, aniž by byl obhájcem extrémů. Záležet přitom bude hlavně na postoji Pirátů, právě oni mohou mít v řadách opozičních demokratů největší vliv na mladé a potenciální sympatizanty Black Lives Matter. Skupina voličů, které minul listopad 1989, je opravdu dost velká k tomu, aby se příští rok stala jazýčkem na vahách.

Každá generace potřebuje nějakou revoluci. Pokud zůstane u té klimatické, bude to mezi rodiči a dětmi skřípat, ale lze najít konsensus založený na tom, že životní prostředí je prioritou pro všechny. Hnutí Black Lives Matter a paralelně s ním vzkvétající Woke Culture tzv. bdělých však ve mně a v mých vrstevnících zatím vyvolává hlavně vzpomínky na bolševické kádrování, cenzuru a donucování, a tedy působí prudký odpor.

Mezi Piráty a tradičními stranami nepanuje velké porozumění. Nicméně snad každý umí dopočítávat do 101 a je jisté, že bez účasti ODS a Pirátů žádná většina proti ANO, SPD a KSČM nevznikne. Nyní Piráti mají šanci ukázat, že jsou standardní demokratickou stranou. Když se jasně distancují od „neomarxistů“, ztratí v nich „Strana národní jednoty“ boxovací pytel, do nějž ráda buší, když si chce vyřídit účty se Západem.

Jsme v poněkud podobné situaci, jako Němci za Výmarské republiky. Nestačili jsme se ještě stát plně Západem, zažíváme vlnu nostalgie, hrozí nám střet internacionalistů s nacionalisty, přičemž toxičtí pro civilizaci jsou ti i ti a demokraté jsou rozdrobeni. Mnozí jinak mírumilovní a řádu dbalí občané se přidávali k Hitlerovi ze strachu z komunistů a obav o své bezpečí. Nenechme strašáka radikální levice vyrůst do takových rozměrů.

 
 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud