KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Už týdny sledujeme rozbouřené USA a mnozí z nás si říkají, co se to děje? Chtějí tam někteří rozmetat zažité pořádky? Nebo rovnou zbourat vlastní zemi? Možná ano, ale aspoň jde vesměs o střet dvou hlavních proudů. Tohle tisíce kilometrů vzdálené dění ovšem nese určité poselství i pro Česko, kde vládnou relikty reálného socialismu. Aby je „druhé“ Česko, o němž jsem psal třeba zde, porazilo, musí být jednotné, ne rozštěpené na konzervativce a liberály.
Celý Západ je konfrontovaný s hnutím radikální levice, jež využívá témata, jako jsou klimatická změna či problém rasismu, ve snaze revolučně svrhnout kapitalistický systém. U nás tyto hlasy zatím nejsou zdaleka tak silné, ale máme jiný problém, který země „svobodného světa“ většinou neznají: postbolševickou nostalgii. Prezidentská volba poměrně přesně rozdělila národ na ty, kteří by – obrazně řečeno – klidně znovu „zvonili klíči“, a ty, kteří buď nezvonili ani tenkrát, nebo říkají, že už by nezvonili dnes.
Zdá se, že obě tyto skupiny jsou zhruba stejně silné. Nesmíme ale zapomínat, že velká část voličů se buď narodila po roce 1989, nebo se tenkrát nacházela v předškolním věku a ještě z toho neměla rozum. O jejich hlasy se nyní hraje. To oni rozhodnou, jestli i po roce 2021 přetrvá zemanovsko-babišovský režim. A právě oni jsou nejvíce náchylní podlehnout radikální ideologii hnutí, jako jsou Extinction Rebellion či Black Lives Matter.
