Schmarcz: Chtějí nám politici po solárech znechutit i jádro? S Dukovany s námi vláda hraje betla

Martin Schmarcz

25. 05. 2020 • 08:00

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Máme postavit nový blok v Dukovanech? Stoprocentně, a už včera bylo skoro pozdě. Ale ne za každou cenu. Přesněji řečeno ne za cenu, kterou neznáme, ani netušíme, a kolem níž vláda mlží. Solární tunel úplně stačil, nepotřebujeme další hanebný útok na peněženky občanů ve jménu čisté energie.

Daňoví poplatníci vysolí solárním baronům kolem bilionu korun. Aniž by za to získali odpovídající protihodnotu. Protože tato zařízení vyrobí jen něco přes dvě terrawathodiny ročně a mají tak v součtu sedmkrát nižší výkon než rovněž bezemisní jaderná elektrárna Temelín. Ta přitom stála sto miliard.

Při započtení inflace by se dnes nový Temelín postavil za cca 150 miliard, ale kvůli předpisům EU, v níž má většinové slovo protijaderná lobby, bychom za něj zaplatili kolem 300 miliard. I tak by stál třikrát méně a vyráběl sedmkrát více po dvojnásobnou dobu než soláry. Jistota čtyřicetinásobku! No, řekněte, kdo vám udělá takovou cenu? Jedině ekoteroristé. Poučili jsme se? Sotva. Tedy někdo ano. Pro změnu jaderní lobbisté si u vlády vyjednávají něco podobného: jistotu tučných zisků, na které se jim všichni složíme. A daří se…

Ministerstvo průmyslu a obchodu připravilo tzv. bezemisní zákon, na jehož základě by stát měl podpořit čistou energii. Problém je, že se tak děje ve zrychleném řízení, s omezeným počtem připomínkových míst a ve sněmovně se má norma projednat ve stavu legislativní nouze. Není navíc jasné, jak přesně se bude konstruovat cena, za kterou vláda elektřinu vykoupí a následně sama prodá a zjevně mají až příliš velké rozhodovací kompetence zůstat ministerstvu, místo aby je určil přímo zákon.

Pokud všechno klapne, tak ČEZ bude v pohodě. Může nový blok v Dukovanech stavět jak dlouho chce a za jakoukoli cenu, protože stát mu bude garantovat, že v každém případě vydělá. Detaily plánu ministerstva průmyslu tonou v mlhách. Co se zdá být jisté, je to, že zaplatí provozovateli „oprávněné“ náklady plus „přiměřený“ zisk. Metoda, jak to vláda udělá, nakonec není až tak podstatná, tak jako tak půjde o typický příklad „privatizace zisků a socializace ztrát“.

Popravdě řečeno, energetický sektor (protože trhem to snad ani nazvat nelze) je v EU tak mnohonásobně pokroucen unijními i národními, především německými, regulacemi, že postavit jakýkoli nový velký zdroj čistě na zisk už skoro nejde. Včetně uhelných elektráren, které jsou provozně nejlevnější. Nějaké angažmá státu je logické, zvláště když jde o investici v řádu stovek miliard korun. Nicméně i tak by vláda měla postupovat způsobem, který je transparentní a co nejšetrnější k peněženkám daňových poplatníků.

Možná vůbec nejlepší by bylo říci lidem pravdu: Kvůli energetické bezpečnosti a snižování emisí oxidu uhličitého nutně teď hned potřebujeme postavit jeden jaderný blok o výkonu zhruba 1000 MW (polovina Temelína). A protože netušíme, jak se za této bláznivé situace bude vyvíjet to, čemu se neprávem říká trh s elektřinou, a jaké za třicet let budou unijní předpisy, tak to prostě postavíme za peníze z daní. Do české sítě pak budeme dodávat energii bez zisku.

Aspoň bychom věděli, na čem jsme. A lidé by mohli i vydělat, pokud by tržní cena elektřiny byla vyšší než ta z nových Dukovan. Energie není televize či auto. Stát je povinen zajistit lidem dostatek elektřiny s výhledem na padesát let. Životnost nové jaderné elektrárny se počítá na 60 let. Za patnáct let by měla skončit životnost starých dukovanských bloků, uvažuje se o jejím prodloužení o 10 let. Nejdříve v roce 2035 by také mohl stát nový reaktor, když se s přípravou začne hned. Jaké máme jiné možnosti než tuto?

I kdyby do roku 2035 elektřina ze slunce zlevnila natolik, že by byla konkurenceschopná bez dotací, pořád je tu problém s ohromnými výkyvy výroby. Nějaké páteřní zdroje se stabilními dodávkami mít musíme. Uhlí chceme kvůli klimatu zrušit. Můžeme zvolit plyn, což ale znamená snížení emisí CO2 o 60 %, ne na nulu. Jediná další dobrá alternativa jsou modulární jaderné elektrárny. Ale ty, když vše půjde dobře, budou k masové výstavbě připraveny až po předpokládané dostavbě Dukovan.

Jeden nový blok prostě vychází jako rozumné překlenovací řešení (než bude možno stavět jaderky o vyšším výkonu, které zajistí nejen levnou, bezpečnou a plynule dodávanou elektřinu, ale i výrobu tepla). Jde o to, za jakých podmínek se bude stavět a následně prodávat. Systém, který se tu klube, je snad ten nejhorší možný. Netušíme, jaké záruky bude vláda chtít po ČEZ, aby dodržel maximální cenu 160 miliard. Ale zatím to spíše vypadá, že případné protahování a prodlužování stavby půjde na vrub občanům. Aby nás toto snížení emisí nevyšlo dráž než přechod na plyn, byť ten není zcela čistý.

Ať už cenu doplatí lidé v sazbách za rezervovaný příkon, nebo nějakým způsobem přes daně, mělo by být přesně jasné, kolik to bude a proč. Ne, že se nastaví nějaký komplikovaný systém, v němž ČEZ nebude ručit za nic a poplatník za vše. Tomu se lze vyhnout tím, že stanovíme transparentní a společensky obhajitelný mechanismus podpory. A ten rozhodně nemůže vycházet z nákladů investora. Přesně tento způsob jsme zvolili u solárů, kdy se na počátku vyšlo z cen panelů, a jak jsme dopadli?

Je samozřejmě obtížné říci si, za kolik nám stojí jedna kilowatthodina vyrobená bez emisí. Naštěstí máme k dispozici informaci z německých aukcí, kde se u nových solárních elektráren vysoutěžila průměrná cena podpory 1,1 Kč/kWh (desetkrát méně než platíme solárním baronům my). Když pomineme, že obnovitelné zdroje je třeba zálohovat a ve skutečnosti tedy vyjdou na dvojnásobek, tak by podpora ve výši jedné koruny na kilowatthodinu měla novým Dukovanům stačit. Stálo by to osm miliard za rok.

Slunce a vítr ale jsou podporovány i jinak, než „jen“ dotacemi, a to oněmi evropskými zelenými předpisy. Protože jsou označeny jako „udržitelné“ zdroje, získávají tyto elektrárny úvěry s úročením 2%. Jádro, ačkoli je také bezemisní, je pro EU špinavé a investor si na nový blok musí půjčit za 11 %. Jak u Václava Moravce upozornil vládní zmocněnec pro jadernou energetiku Jaroslav Míl, při ceně 160 miliard tak za třicet let splácení odteče k zahraničním bankám na úrocích 240 miliard, což zvýší cenu elektřiny na dvojnásobek…

Spíše než cálovat bankéřům a vykupovat elektřinu za uměle vyšroubovanou cenu by vláda udělala lépe, kdyby dala ČEZ záruku na úvěr, aby úrok činil rovněž 2 %. Je absurdní takto pomáhat privátní společnosti Smartwings, ale ne dodávkám elektřiny pro všechny občany, což je veřejný zájem. Nebo by kabinet opravdu mohl stavět sám a využít novely zákona o ČNB, jež by koupila „jaderné“ dluhopisy s úrokem třeba 1 %. Tím by se cena elektřiny snížila ze skoro tří korun za kWh na korunu a nebylo by ji nutné dotovat.

Můžeme tedy dotovat jádro jednou korunou za kilowatthodinu, jako Němci dotují slunce. A při zvyšování ceny elektřiny na burze podporu snižovat klidně až na nulu. Nebo zajistit novému bloku v Dukovanech stejně výhodné financování, jaké mají solární a větrné elektrárny. Obojí by bylo čisté, jasné, předvídatelné, nediskriminační, s cenou maximálně 8 miliard ročně a minimálně nula. Nic z toho u systému „řekněte, za kolik jste to nakonec postavili, a já vám řeknu, kolik vyděláte,“ rozhodně neplatí.

V EU žádný normální trh s elektřinou není a hned tak nebude. Uhlíková neutralita naopak zcela jistě bude. Lze lidem vysvětlit, proč potřebujeme nový blok i proč je třeba ho nějak podpořit. Ale nebudí důvěru, když se zákon, který má přerozdělit stovky miliard během desetiletí, tlačí narychlo v krizovém režimu. Výpočet té podpory navíc není moc jasný a pak se těžko věří i slibu, že spotřebitel může na systému při růstu tržních cen vydělat.

Kabinet tlačí na pilu a zcela zbytečně riskuje vysokou podporu veřejnosti pro jádro, jak upozornila i předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová. Spěch s bezemisním zákonem a mlžení kolem toho, co nás to vše bude stát nahrávají protijaderným lobbistům, kteří dokola omílají mantru elektřina ze štěpné reakce je drahá. Není a nemusí být. Vláda není v argumentační nouzi. Ale musí s námi přestat hrát betla a vyložit karty na stůl.

SDÍLET