Schmarcz: Dělat byznys s Čínou? Ano. Hrbit se před ní? Rozhodně ne

HalfPageAd-1

Martin Schmarcz

24. 02. 2020 • 13:29

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Pamatujete na „dalajlamismus“? Byl to docela šok, když tehdejší liberály oblíbený premiér Petr Nečas zahrál na tvrdou klausovskou notu a takto pejorativně odsoudil lidskoprávní obránce Tibetu. Nyní se k tomuto svému projevu na zasedání Svazu průmyslu a dopravy vrátil v rozhovoru pro Deník N. Označil ho za „chladnokrevný tah“, který měl dostat do středu debaty ekonomické vztahy obou zemí. Podle mě byl spíš zbytečně servilní.

 

Mobile-rectangle-3

Petr Nečas se brání tím, že vztahy s Čínou byly poškozené poté, co předchozí úřednický premiér Jan Fischer přijal dalajlámu v Kramářově vile. V rozhovoru mimo jiné říká: „Přirovnal bych je k letadlu, které se střemhlav řítí k zemi… byl jsem v situaci pilota, který musel prudce zatáhnout za knipl a zabránit nárazu“. Neboli se stylizuje do role rytíře na bílém koni, který zabránil katastrofě při střetu s navztekaným čínským drakem. Ne, že by ho porazil, ale uchlácholil ho a odvrátil prý hrozbu exemplárního „totálního zmražení vzájemných ekonomických vztahů“.

Není nic špatného na tom vytvářet podmínky pro obchod s Čínou. Jakkoli si myslím, že se význam této východní mocnosti pro náš export silně nadhodnocuje, jde o silnou ekonomiku a velký trh, který je zbytečné opouštět. Ostatně, všechny země EU se tu snaží obchodovat. Je však rozdíl mezi pragmatickým byznysem a politickou devótností. My často bohužel překmitáváme mezi dvěma krajními polohami: snahou čínské komunisty za každou cenu vytočit a plazením se k pekingskému trůnu po břiše.

Setkat se s dalajlámou na neutrální půdě je výrazem určité odvahy a zásadovosti v otázkách lidských práv. Samozřejmě tím režim naštvete, ale fatálně tím nenabouráte obchodní vztahy. Přijmout ho v oficiálním sídle premiéra už je trochu na pováženou. Před Fischerem tak učinil Mirek Topolánek, což teď Nečas označuje za chybu. Prezident Václav Havel se sešel s dalajlámou mimo Hrad, přesto si vysloužil drtivou kritiku od tehdejšího předsedy vlády Václava Klause.

Dokážu pochopit, že část politiků může schůzku s dalajlámou považovat za zbytečnou provokaci a mají potřebu to „vyžehlit“. Ale premiér má řadu jiných možností, jak vyjádřit zájem na byznysu a deklarovat, že plníme bilaterární dohodu a respektujeme politiku jedné Číny, než potupným autodafé, jak ho Nečas předvedl v září 2012. Stejně zbytečně ponížený byl v roce 2016 „Dopis čtyř“, jímž nejvyšší ústavní činitelé (Zeman, Štěch, Hamáček, Sobotka) reagovali na přijetí dalajlámy na ministerstvu kultury Danielem Hermanem. Zejména jeho zveřejnění Hradem způsobilo ostudu…

Petr Nečas podle mě zatáhl za ten knipl až příliš silně. Zabránil sice nárazu do země nosem, ale svezl se k ní po ocasu. Němci, kteří jako jediní z EU mají s Čínou téměř vyrovnanou obchodní bilanci a jsou exportně velmi úspěšní, se k žádným manifestačním gestům podřízenosti neuchylují. Prostě jen dělají byznys. Jistě, je to nesrovnatelně větší a významnější země. Nicméně Česká republika díky tomu, že je součástí EU, nemusí hrát roli trapného trpaslíka a ve vztahu k Číně se může opřít o společnou politiku sedmadvacítky. Ta je pragmatická až dost.

Naučme se důstojnosti. Platí to i pro podivný nepodepsaný dopis z posledních týdnů, v němž čínská ambasáda vyhrožovala odvetou kvůli chystané cestě tehdejšího předsedy Senátu Jaroslava Kubery na Tchaj-wan. Sebevědomá země by odpověděla ve smyslu, že dohodu plníme, politiku jedné Číny uznáváme, ale na Tchaj-wanu máme významné ekonomické zájmy a obchodní vztahy s Pekingem zdaleka neplní naše očekávání. Je dobře, že si ministr zahraničí Tomáš Petříček kvůli dopisu předvolal velvyslance na kobereček k vysvětlení.

Rovněž se naučme uměřenosti. Jestliže z jedné strany jsme svědky servility k čínskému komunistickému režimu, na druhé straně se u nás pořádají hony na čarodějnice a každý, kdo má v této zemi obchodní zájmy, je nálepkován jako „agent Pekingu“. A kdo s ním spolupracuje, je též zaprodanec. V síti inkvizitorů uvízl mimo jiných i rektor Univerzity Karlovy. Roztáčí se spirála extremismu: pročínská servilita rozdmýchává protičínskou hysterii, ta posílí nutkání k devótnímu usmiřování, jež zase vybudí silnější sinofobii a tak pořád dokola…

Sebevědomý národ se pozná podle toho, že druhé neuráží, ani jim nepodlézá. Byznys s Čínou ano, hrbit se před ní nikoli. Když to nadále v obém budeme dělat opačně, přijdeme jak o peníze, tak o čest.

SDÍLET

Billboard-bottom-1