KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Pamatujete na „dalajlamismus“? Byl to docela šok, když tehdejší liberály oblíbený premiér Petr Nečas zahrál na tvrdou klausovskou notu a takto pejorativně odsoudil lidskoprávní obránce Tibetu. Nyní se k tomuto svému projevu na zasedání Svazu průmyslu a dopravy vrátil v rozhovoru pro Deník N. Označil ho za „chladnokrevný tah“, který měl dostat do středu debaty ekonomické vztahy obou zemí. Podle mě byl spíš zbytečně servilní.
Petr Nečas se brání tím, že vztahy s Čínou byly poškozené poté, co předchozí úřednický premiér Jan Fischer přijal dalajlámu v Kramářově vile. V rozhovoru mimo jiné říká: „Přirovnal bych je k letadlu, které se střemhlav řítí k zemi… byl jsem v situaci pilota, který musel prudce zatáhnout za knipl a zabránit nárazu“. Neboli se stylizuje do role rytíře na bílém koni, který zabránil katastrofě při střetu s navztekaným čínským drakem. Ne, že by ho porazil, ale uchlácholil ho a odvrátil prý hrozbu exemplárního „totálního zmražení vzájemných ekonomických vztahů“.
Není nic špatného na tom vytvářet podmínky pro obchod s Čínou. Jakkoli si myslím, že se význam této východní mocnosti pro náš export silně nadhodnocuje, jde o silnou ekonomiku a velký trh, který je zbytečné opouštět. Ostatně, všechny země EU se tu snaží obchodovat. Je však rozdíl mezi pragmatickým byznysem a politickou devótností. My často bohužel překmitáváme mezi dvěma krajními polohami: snahou čínské komunisty za každou cenu vytočit a plazením se k pekingskému trůnu po břiše.
