Schmarcz: „Díky za všechny ty ryby.“ Rozvod Británie a EU bolí a bolet bude

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Jednání Evropy s Británií o budoucích obchodních vztazích zamrzly. Nemůže za to koronavirus jako spíše fakt, že brexit nastavil emocionální blok, s nímž racionální argumenty nemohou hnout. A EU by se o to snad ani neměla pokoušet. O ekonomiku nejde, důvody k odchodu ostrovního království byly ryze politické a zahrnují i nechuť ke společnému trhu. Rozbitý vztah nelze jen tak slepit. 

Evropská unie se tvrdohlavě snaží, aby Johnsonova vláda mimo jiné přistoupila na právo evropských rybářů dál lovit v britských vodách výměnou za privilegovaný přístup na vnitřní trh unie. To nemůže vyjít. Kromě odmítání platit do rozpočtu EU a respektovat rozsudky Evropského soudního dvora stálo hlasování „leave“ na odporu k polským instalatérům, českým sestřičkám, ale také k francouzským a španělským rybářům. Konzervativní kabinet musí tuto negativní emoci brát v potaz, jinak riskuje, že naštve voliče.

Boris Johnson, který sám byl výraznou tváří brexitové kampaně, stále opakuje, že nestojí ani o norský, ani o švýcarský model, ani o celní unii a chce mít s EU pouhou dohodu o volném obchodu po vzoru Kanady. Můžeme kroutit hlavou, proč pro Brity není přijatelné, co je přijatelné pro tradičně hrdé a suverénní Švýcary, a raději prodělají, než by měli s unií obdobnou dohodu, která by jim de facto zachovala účast na vnitřním trhu. Ale nic naplat. Rozvod je rozvod a rozumové argumenty nejsou v takové situaci vždy relevantní.

DLM: Descendant lives matter! Na životech našich potomků záleží

sinfin.digital