Schmarcz: Energie znamená svobodu. V roce 2020 nás čeká evropský boj o jádro | info.cz

Články odjinud

Schmarcz: Energie znamená svobodu. V roce 2020 nás čeká evropský boj o jádro

Schmarcz: Energie znamená svobodu. V roce 2020 nás čeká evropský boj o jádro
 

 

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Bez energie není svobody. Dnes sice nikdo nemá moc zadrátovat naše hranice a fyzicky nám zabránit v pohybu, jsou tu ale jiné pokusy, třeba snaha omezit nám přístup ke stabilnímu množství laciné elektřiny. V Evropě je nepřeslechnutelný hlas, který stále razantněji odmítá uhlí i jádro, což může vést jedině k energetické bídě. V roce 2020 nás proto čeká boj o záchranu jádra a svobody.

V roce 1978 napsal ruský akademik a disident Andrej Sacharov slavnou esej „Jaderná energetika a svoboda Západu“. Varoval v ní před protiatomovými aktivisty často financovanými Moskvou. Cílem bolševiků bylo zvýšit závislost západní Evropy na ruské ropě a plynu. Sacharov naopak v rozvoji jaderné energetiky viděl obranu svobodného světa. Protože ten, kdo vám může odepřít elektřinu, kdo drží prst na životně důležitých dodávkách energie, ten vás může snadno zotročit. V sovětské doktríně ropa a plyn nahradily tanky a děla.

Dlouhé stíny sovětské propagandy

Evropský parlament pravidelně uděluje cenu Andreje Sacharova za svobodu myšlení. Zároveň se v něm zjevně projevují představy těch, kdo se snaží na kontinentu „vymýtit jádro“. Je to absurdní situace: Europoslanci složí Sacharovovi poctu a pak jdou a svým hlasováním popřou to, co Západu důtklivě radil k zachování svobody.

V Evropě právě probíhá proces schvalování tzv. taxonomie. Což je vytvoření seznamu investic, které jsou dle mínění Unie udržitelné z hlediska ochrany životního prostředí. Pro Česko je v tomto ohledu zásadní, zda jaderná energetika bude plně uznána jako čistý zdroj podobně jako slunce, vítr, či voda. Je to něco jako doložka nejvyšších výhod. Takové elektrárny totiž dosáhnou na výhodnější financování, zatímco ty „špinavé“ čekají dražší úvěry a další sankce, které je učiní méně rentabilními.

Jaderné bloky při svém provozu neprodukují žádný kysličník uhličitý, přesto by na tom nakonec mohly být hůře než plynové elektrárny, které emise vypouštějí. Evropští zelení (kteří jsou ovšem nejen v této frakci europarlamentu, ale i mezi lidovci, socialisty a liberály) mají na jádro prostě pifku. A přestože se mnozí z nich se jinak bijí v prsa, jak bojují proti ruským trollům, v tomto případě papouškují čtyřicet let starou moskevskou protijadernou propagandu.

Co si Česko předjednalo?

Na jaře se má o taxonomii definitivně rozhodnout. Na posledním jednání Evropské rady usiloval premiér Andrej Babiš o jasný příslib, že pro Českou republiku (potažmo další státy v podobné situaci) bude jádro uznáno jako čistý zdroj. Skončilo to spíše mlhavým konstatováním, že některé země jadernou energetiku využívají. Je třeba, aby se skutečně povedlo dostat tento princip do zmíněného závazného dokumentu. Evropský parlament totiž poslal taxonomii k dalšímu jednání s tím, že jádro stále zůstává mezi „špinavými“ zdroji. 

Taxonomii nyní rozpracuje tým expertů, přičemž zeleným v EP se povedlo vystrnadit z komise národní experty (prý by se tím věc politizovala) a místo nich prosadit klimatické lobbisty. S pravděpodobností blížící se jistotě dopadne jádro opět špatně. Jediným, kdo může vše zvrátit, bude Evropská rada. Pak se ukáže, jakou cenu má onen opatrný příslib daný českému premiérovi.

Do karet nám nehraje ani to, že naši největší spojenci – Francie a Finsko – jsou spíše vlažní, ale odpůrci, mezi něž patří i naši sousedé Německo a Rakousko, jsou jako vzteklí sršni. Finové mají jednu elektrárnu rozestavěnou, té už se taxonomie nedotkne a další zjevně nechystají. Francouzi, velmoc v jaderné energetice, mají v zásadě postaveno a nejspíš doufají, že než budou případně muset stavět další elektrárnu, věc se nějak vyřeší. Zato Berlín a Vídeň se tváří, že každému, kdo si troufne podpořit jádro, vyhlásí válku.

Kdo se učí u Putina?

Za této situace, která ohrožuje naši energetickou bezpečnost, bychom měli táhnout za jeden provaz. Premiér by se neměl snažit připsat si všechny zásluhy sám a měl by požádat opozici o demonstrativní podporu. A ta by mu ji měla v národním zájmu poskytnout. No, nejspíš by se nepřidali Piráti, možná ani někteří liberálové z TOP 09 a STAN, ale jinak by to mohla být ukázka české jednoty při hájení zásadního národního zájmu.

Více hlasů by tím samozřejmě Česko v Evropské radě nezískalo. Ale bylo by dobré, aby měl premiér maximální mandát. Klidně včetně varování, že pokud nám Evropská unie zabrání stavět jaderné bloky za férových podmínek, tedy za stejných za jakých se platí soláry a větrníky, nemůžeme si dovolit odstavit naše uhelné elektrárny. 

Zařazení jádra mezi čisté zdroje je přitom minimální požadavek. Stále tu totiž zůstanou prohibiční evropské předpisy pro stavbu, provoz a likvidaci jaderných elektráren. Evropská unie dávno byrokratickými opatřeními jádro prodražuje. Přičemž se odvolává na rizika při provozu a likvidaci odpadu. Proti tomu se samozřejmě těžko argumentuje. Nicméně české jaderné elektrárny patří k těm nejbezpečnějším na světě a přitom byly postaveny předtím, než se zelení aktivisté vydali na „pochod institucemi“ a pod záminkou ochrany občanů se jali jádro likvidovat. Postupují podle stejného hanebného receptu jako Putinovi trollové: straší, manipulují, něco zamlčí, něco zveličí…

Budeme potřebovat násobně více

Je přitom důležité říci, že Česká republika nepožaduje na stavbu velkých jaderných bloků evropské dotace. Jde nám o férový přístup k čisté jaderné energii. Dotace bychom ovšem mohli dostat na výzkum malých modulárních reaktorů. Jde o nový zdroj (u nás vyvíjený v Řeži), který řeší výhrady vůči jádru. Mají minimálně desetkrát, ale klidně až stokrát nižší výkon, proto si vystačí s malými počátečními investicemi a rovněž je snazší vypořádat se s bezpečností a s odpadem.

Andreje Sacharova by asi nepotěšilo, jak macešsky se Evropská unie chová k jaderné energii. V každém případě, Česko si jeho varování pamatuje a řídí se jím. Definitivní přijetí taxonomie udržitelných investic bude pro nás v roce 2020 nejdůležitější událostí v Evropské unii. Dokonce důležitější, než schválení rozpočtového rámce EU na roky 2021-2027. Můžeme si dovolit přijít o část dotací z evropských fondů. Ale nemůžeme přijít o možnost zajistit dostatek stabilních dodávek přiměřeně levné energie.

Přes úspory elektřiny v řádu desítek procent se její spotřeba bude výrazně zvyšovat. Jednak v důsledku zavádění nových technologií jako je internet věcí a průmysl 4.0. Jednak proto, že musíme nahradit fosilní zdroje (ropu, plyn a uhlí), které spalujeme v dopravě, průmyslu a v domácnostech, aniž bychom z nich vyráběli elektřinu.

Energetická svoboda, nebo cesta do otroctví?

Platí přímá úměra, že čím vyšší spotřeba energie, tím bohatší a vyspělejší země. Blahobytné Norsko, které je našimi zelenými dáváno za vzor ekologického chování, spotřebovává téměř čtyřikrát více elektřiny na hlavu, než my. Pojem „energetická chudoba“ zahrnuje země, popřípadě skupiny lidí s omezeným přístupem k elektřině. To jistě není budoucnost, po které toužíme.

Listina základních práv a svobod dává každému občanovi právo na zdravé životní prostředí. Nebylo by možná od věci přidat k němu i právo na energii. To je rovněž naprosto nezbytná součást kvality života. Energetická chudoba zabíjí úplně stejně jako znečištěná příroda. Kdo si bude moci dovolit dost pro své základní potřeby, bude skutečně svobodný. Ostatní jen v případě, že se vrátí k primitivnímu způsobu života – což má zůstat věcí volby, nikoli nutnosti.

Slovo taxonomie zní jako exotický termín a zatím u nás evropské jednání o udržitelných investicích nebudí mnoho pozornosti. Jenomže špatné řešení v této oblasti nás potenciálně ohrožuje ještě více, než migrační kvóty. V roce 2020 se zkrátka musíme poprat o právo na slušný život naších dětí. A pokud ty to myslejí se svým bojem proti emisím kysličníku uhličitého vážně a zároveň si váží svobody, mohly by rodičům pomoci. Jde o jejich budoucnost.

 
 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud