KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Moc se ptáte, moc mluvíte, nechci vás tu. Takto rázně zatočil plukovník Prymula s kadedet Münichem. Šťouralem, který pořád chce vidět nějaká data a analýzy a ptá se, kdy už bude efektivní testovací strategie a slibovaná chytrá karanténa. Jako ekonom navrhuje Ústřednímu krizovému štábu, jak nastartovat ekonomiku, a bez znalostí o chování viru musí střílet naslepo. Místo informací byl ale vykázán za dveře.
Plukovník a epidemiolog Roman Prymula jistě velmi dobře ví, že čím lépe poznáte nepřítele, tím lépe se vám s ním bojuje. Proč tedy ani po šesti týdnech není hotová chytrá karanténa? Proč se pořád málo testuje a proč ani výhled do budoucna není kdovíjak ambiciózní? Podle jaké strategie se provádí testování, když místo reprezentativního výběru na něj lidé stojí v dlouhých frontách? A hlavně, proč nejsou k sehnání podrobná data a fundované analýzy? Není jeho tým schopen tyto úkoly zvládat, nebo informace tají?
Traduje se historka z generálního štábu, kdy se mladý důstojník podivoval, proč se nákupy vojenského materiálu a ošacení plánují podle dlouhodobých předpovědí počasí, když přece tyto vůbec nevycházejí. Na to mu zkušený plukovník opáčil, že to je sice pravda, nicméně dlouhodobé předpovědi jsou potřebné z důvodu plánování. Obávám se, že s uvolňováním koronavirových opatření je to podobné. Předpovědi budoucího chování viru jsou sice nespolehlivé, ale důležité kvůli plánování.
Někdo by mohl namítnout, že doteď jsme toho o viru také mnoho nevěděli a přesto jsme to zvládli. Jenomže to je nebezpečný omyl. Protože jsme měli tak málo informací, zvolila vláda tu nejjednodušší cestu: zavřela lidi doma, přikázala neustále nosit roušky, utáhla šrouby ekonomice. Restrikce a izolace na epidemie fungují vždy a navíc český národ je na rozdíl od Italů či Španělů uvyklý poslouchat vrchnost. Na to, abyste přibouchli viru dveře, o něm zase mnoho znát nepotřebujete. Problém nastane, až když je musíte opět otevřít.
