KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | „Člověka nepředěláš, jenom se ti vybarví.“ Slova Karla Čapka platí pro každou krizi. Nejen fatální, jakou byl nástup nacismu, ale i relativně malou, za jakou musíme považovat pandemii koronaviru. Co nám ukázal o naší společnosti? O demokracii? O ekonomice? O právním státu? O kritickém myšlení? O morálce lidí? Nic, co bychom nevěděli už dřív. Ale teď nám jaksi „spadly roušky“ a vše je vidět jasněji.
Celkově jsme docela obstáli. Kombinace špičkového zdravotnictví, opatrného obyvatelstva a relativní izolovanosti ve srovnání se „starými“ zeměmi EU zafungovaly. Ale nedejme se ošálit tím, že máme málo nakažených a mrtvých. Jsou i jiná hlediska než zdravotní, a tam jsme si už tak dobře nevedli. Může se nám to vymstít při další krizi. Ať už epidemické, ekonomické či politické.
Tomáš Garrigue Masaryk geniálně jednoduše popsal, co je pro přežití každé společnosti zásadní: „Státy se udržují těmi idejemi, ze kterých se zrodily.“ Západní civilizace stojí na několika základních hodnotách: na parlamentní demokracii, volném trhu, právním řádu, vědecké metodě, židovsko-křesťanské morálce. Krize je vlastně takový experiment, který ukázal, jak jsme v nich pevní. Vezměme to popořadě.
Demokracie? No, nic moc
Hned první důležitá hodnota – demokracie – dostala pořádně na frak. Dalo by se dokonce říct, že na to, jak málo u nás řádil koronavirus, tak „tyranovirus“ se šířil jako skutečná epidemie. Kabinet a obecně státní správa jako by necítily potřebu komunikovat s lidmi a získávat pro své kroky jejich podporu.
