Schmarcz: Krajské volby budou generálkou na sněmovnu. Co nám mohou napovědět?

HalfPageAd-1

Martin Schmarcz

11. 01. 2020 • 08:00

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Krajské volby jsou nejvýznamnější očekávanou politickou událostí roku 2020. Obvykle se o nich mluví jako o „volbách druhého řádu“. Ale vždy je o co hrát. ANO hraje o to, aby se stalo první premiérskou stranou, která v regionálním hlasování zvítězí. ČSSD hraje o život. Strany pravého středu o naději opět (nebo vůbec někdy) vládnout. Piráti o to, aby jim to zarazili. A občané? Aby byli skutečnými občany. 

Mobile-rectangle-3

V boji o hejtmanství dosud nikdy nezvítězila strana, která měla premiéra. Historicky nejlepšího výsledku dosáhl Mirek Topolánek v roce 2008. Paradoxně jeho 23,57 % bylo bráno jako katastrofální porážka, která mu málem srazila vaz. Co by za to dnes strany daly? Nejblíže se dostal Andrej Babiš s 21,05 % v roce 2016, což při rozdrobení hlasů stačilo dokonce na výhru. To ale nebyl premiérem a ANO zastávalo v kabinetu pozici juniorního partnera. Příští rok půjde do krajských voleb jako dominantní vládní strana.

Regionální volby nelze automaticky porovnávat s těmi sněmovními. Nejen kvůli nižší účasti, ale i proto, že v krajích hrají roli místní politické subjekty, které v celostátním měřítku nepůsobí, případně různorodé koalice, což vše rozmělňuje podporu parlamentních partají. Přesto celkový součet hlasů má jistou vypovídací hodnotu, jež svědčí o síle hlavních stran a jejich celoplošném zakořenění.

ANO, nebo ne?

Hlavní vládní strany dosud v krajských volbách doplácely na dva faktory. Jednak je v mezidobí u méně důležitých voleb občané trestali za jejich chyby, jednak v regionálním klání velké partaje často hůře mobilizovaly svůj elektorát. Ani jedno tentokrát nemusí pro ANO platit. Jeho příznivci nevidí na Andreji Babišovi ani smítko, a pokud někomu něco vyčítají, tak kabinetům, které zde fungovaly před deseti a více lety. A může se mu také klidně podařit dostat k urnám více vlastních sympatizantů než jiným.

Jak se říká: Co tě nezabije, to tě posílí. Standardní politik na místě Babiše by byl už tak stokrát mrtvý. Jenomže on není. Což mimo jiné znamená, že všechny ty kauzy a aféry mu naopak mohou posloužit v další kampani. Stačí posílit jeho obraz oběti spiknutí, říkat, že je třeba dokončit práci a záleží na každém hlase a podprahově hrát u příznivců na pocit viny, že když zůstanou doma, pomohou opozici. A na billboardy dát Babiše s chytlavým heslem, které bude úderně vyjadřovat myšlenku „Andrej za nás, my za Andreje“.

ANO už si ověřilo, že jeho voliči reagují výlučně na Andreje Babiše. Tentokrát je to ovšem skutečně buď, a nebo. Dokonce víc než ve sněmovních volbách v roce 2017 bude pro předsedu ANO platit heslo „vítězství nebo smrt“. Lze proto čekat, že kampaň na něj bude sázet v ještě větší míře než v roce 2016, kdy jeho tvář doplňovala billboardy s krajskými lídry. To může dostat k urnám i ty, kteří sice chodí volit ANO do sněmovny, ale nevidí důvod, proč hlasovat v kraji. Ten jim dá právě ohrožení Andreje Babiše a snaha ho podpořit.

Pravice, nebo ne?

Krajské volby měly být testem, zda se středopravé strany dokáží integrovat. Řekněme rovnou, že zatím to nedopadá dobře. Dokonce ani dvě nejmenší a nejohroženější strany, STAN a TOP 09 se nedokáží dohodnout na společných kandidátkách. Jistě, mohlo by se říci, že celostátní volby jsou něco jiného – což ony také tvrdí. Jenomže, tady jde o princip. Pokud někdo neustoupí nyní a dá přednost svým partikulárním stranickým a regionálním zájmům, nevěstí to nic moc optimistického ani pro boj o sněmovnu.

Jednání s TOP 09 krachují na tom, že místní organizace STAN se cítí být příliš silné a o rovnoprávnou spolupráci nemají zájem. Případně se dokonce bojí, že spojení s „Kalouskovskou“ partají je poškodí o voličů, kteří nemají rádi staré strany. Starostové prostě víc než na obecný zájem hledí na svou značku, nechtějí se „umazat“ a jednají s partnerem z pozice síly. Jejich právo. Snad to ale dodatečně dojde všem těm liberálům, co krach projektu KDU-ČSL a STAN vyčítali výlučně údajně málo velkorysým lidovcům.

Uvidíme, jak dopadnou další možná krajská spojenectví. Pro budoucnost by největší význam měla spolupráce ODS a KDU-ČSL. Obě jsou tradiční strany s jasnými idejemi a přes současné potíže s pevnými kořeny v regionech. Mohla by tak začít cesta k obnově hodnotové politiky. Ne, že by jednání mezi nimi bylo snazší než u STAN a TOP 09. Naopak, občanští demokraté jsou zvyklí kandidovat sami, bez koalic. Ale snad mají tyto dvě strany více rozumu a určitě lépe fungující demokratické mechanismy a strukturu.

Kdo umře a kdo ne?

Pro ČSSD jsou krajské volby otázkou přežití. Ukáží dvě důležité věci. Za prvé, jaká je její celostátní podpora, zda se drží bezpečně nad pěti procenty, či nikoli. Za druhé, zda se může opřít o sílu regionálních organizací. Sociální demokraty ještě více než jiné strany vždy trápily a oslabovaly vnitrostranické rozbroje. A na regionální úrovni se mohou silně projevit. Viz. spor na jihu Čech kolem bývalého hejtmana a místopředsedy Jiřího Zimoly a jeho nového hnutí. Pokud má mít ČSSD ve volbách vůbec šanci, pak pouze v jednom kuse.

Poněkud jiné starosti mají Piráti. Povedlo se jim získat celoplošnou podporu. Ale ještě rok před úspěšnými sněmovními volbami v regionech zcela propadli. Nyní jim tedy jde o to potvrdit růst popularity a ukotvení v krajích. Zároveň se budou jistě snažit poměřovat se středopravými stranami a bojovat s nimi o post lídra opozice. Nevýhodou pro ně může být, že hnutí Milion chvilek a integrace demokratické opozice jdou tak nějak mimo ně. Kdo bude chtít v krajích hlasovat na protest proti vládě, nemá tedy důvod volit právě je.

O hodně však nakonec půjde vlastně všem. Občanská společnost se zdála být před dvěma roky zcela mrtvá. Nyní se tak nějak resuscituje. Příští rok budou mít ti, jimž skutečně záleží na svobodě, první možnost ukázat, že nejsou submisivní vůči moci, jsou ochotni bránit instituce demokratického právního státu a odmítají vládní monopol a diktaturu většiny. Krajské volby se mohou stát referendem, nakolik to třicet let po listopadu myslíme s aktivním občanstvím vážně.

Co se dozvíme a co ne?

Krajské volby budou jak pro vládnoucí ANO, tak pro pravicovou opozici důležité tím, že ukáží, jak umějí mobilizovat sympatizanty. Ke sněmovním volbám chodí kolem 60 % voličů, k regionálním jen 35 %. A vzhledem k roztříštění hlasů mezi větší množství subjektů jsou zisky velkých stran ještě slabší. Kupříkladu ANO získalo v roce 2016 jen zhruba třetinu hlasů, co o rok později ve volbách do sněmovny. Bude tedy dost zásadní, čí příznivci z řad těch, kteří do krajů obvykle nevolí, tentokrát přijdou. A nebo zase ne…

Pro demokracii bude samozřejmě dobře, pokud se zvýší volební účast, ať už uspěje kterýkoli tábor. Nejlépe oba. Půjde o důležitou informaci i ke sněmovním volbám v roce 2021. Krajskou kampaň bude provázet souboj mezi ANO a středopravými stranami, potažmo mezi „novými“ a „starými“ pořádky o charakter státu. Což by mohlo voliče vybudit. Přesto bychom měli brát výsledek regionálních voleb s určitou rezervou. Protože nám rozhodně neřeknou vše.

Za prvé nelze realisticky počítat s tím, že by se účast v krajských volbách skutečně přiblížila na dohled těm sněmovním, takže zde stále zbude velký prostor nejistoty. Za druhé, i když se ukáží jisté trendy, pořád zůstane všem rok času k provedení změn. Za třetí nevíme, jak přesně bude gradovat vývoj kolem osoby Andreje Babiše a jaké kroky do voleb v roce 2021 učiní on sám. Přes všechna „ale“ se nicméně boj o regiony určitě stane generálkou na bitvu o sněmovnu, která prověří síly, kondici a vůli po vítězství všech stran.

SDÍLET

Billboard-bottom-1