Schmarcz: Nenávist na akademické půdě. Hon na údajné plagiátory je jen špičkou ledovce

Martin Schmarcz

19. 05. 2020 • 13:25

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Karlova univerzita zvažuje, že se bude soudit za poškození svého jména. Prý ji urazila Vysoká škola ekonomická (VŠE), když neuznala její verdikt o plagiátorství a označila ho za „likvidaci člověka“. Šlo by jistě o absurdní žalobu. Horší je, že česká akademická půda všeobecně není vždy prostorem tolerance a svobody bádání. Postavit se většinovému názoru může znamenat i konec kariéry. 

Z širšího úhlu pohledu způsob profesní likvidace renomovaného historika bohužel zapadá do českých poměrů. Někteří akademici se bojí veřejně mluvit o poměrech na školách, případně vyjadřovat názory, které kontrastují s čímsi, co bychom mohli nazvat „institucionálním konsensem”, tedy obecně sdílenou sumou postojů, vědeckých přístupů a stereotypů. Mohlo by se jim to totiž ošklivě vrátit třeba ve chvíli, kdy budou kolegové rozhodovat o jejich profesuře. Popřípadě o nějakém etickém problému…

Nechci do hloubky rozebírat rozhodnutí etické komise Národohospodářské fakulty VŠE. Jen z její zprávy vybírám, že ti, kteří na Filosofické fakultě UK odsoudili profesora Kováře (který stále učí na VŠE) jako plagiátora, měli mimo jiné vyzmizíkovat jeho řádně uvedené odkazy na citace, aby ho mohli snáze očernit. Už to by mělo stačit, aby si naše nejstarší univerzita dobře rozmyslela, zda v této věci hájit svou čest u soudu. Ptejme se však obecně: kde se bere na českých vysokých školách nenávist, strach a cenzura?

Co mě šokovalo po zveřejnění ročního šetření etické komise NF VŠE, nebylo jen volání filozofů po soudu. Ale i způsob informování a reakce na tuto obsáhlou, 88stránkovou zprávu. Jako by nešlo ani tak o to, že profesor Kovář byl jinou školou zproštěn nařčení z plagiátorství (což lze přirovnat k tomu, když se liší výroky dvou soudů), jako o to, kdo soudil u filozofů a kdo u ekonomů. Od této hloupé personifikace se pak odvíjejí implikace, které mají s meritem věci pramálo společného.

Ve veřejné debatě však převládla interpretace, která vytáhla do popředí dva konkrétní členy obou etických komisí, profesorku Olgu Lomovou z FF UK a docenta Miroslava Ševčíka z NF VŠE. První se ostře opřela do profesora Kováře, o němž řekla, že by ho jako studenta vyloučila ze školy. Druhý ji za to stejně ostře přirovnal ke člence prověrkové komise ze 70. let.

Tato argumentace ad hominem ničemu neprospívá. Tím spíše, že sinoložku Lomovou mnozí řadí do „liberálního“ a bývalého děkana NF VŠE Ševčíka do „konzervativního“ tábora. Ty uvozovky jsou na místě, protože s názvy obou ideologií se u nás šermuje nebývalým způsobem a označuje se jimi vše možné, jen ne (až na vzácné výjimky) nositelé klasických liberálních či konzervativních myšlenek. Spíše než o věcné pojmenování jde o účelové škatulkování, jež vytváří „casus belli“ – důvod k válce.

Přestože toto nálepkování je zmatečné a přestože Olga Lomová a Miroslav Ševčík nerozhodovali v etických komisích svých fakult sami, někteří měli hned jasno: Celé roční šetření na Národohospodářské fakultě VŠE prý bylo jen záludným útokem „konzervativců“ na „liberály“.

Každý má jistě právo na světonázor a univerzity nejsou povinovány mezi nimi „vyvažovat“. To by však ale zároveň nemělo znamenat, že ten, kdo je v menšině, bude ze školy vyštván. V anglosaském světě je bohužel běžné, že liberální většina je netolerantní ke konzervativcům. Za něj si, tentokrát bez uvozovek, dovolím označit profesora Kováře, specialistu na anglické dějiny. A myslím, že by radši viděl, kdybychom k nám z ostrovů importovali starého ducha individuální svobody z Magny charty než moderní progresivismus.

Celé tohle štvaní a kopání příkopů mezi liberalismem a konzervatismem je ale nesmyslné. Sám si například rád přečtu a inspiruji se názory Timothy Snydera, kterého považuji za velmi vyhraněného levicového liberála, aniž bych ho za jeho názory jakkoliv urážel.   

Nechápu také tvrdé denuciační odsudky z úst profesorky Lomové. Přirovnat uznávaného profesora a kolegu k nezbednému studentíkovi? Pro mě nepřijatelné a bezdůvodně ponižující vyjádření. Ale asi jsem ze staré školy a dnes se mluví jinak. Budiž. Sotva se ovšem mohou filosofové rozčilovat, když jejich vyjadřování někdo označí za likvidační. Sám jazyk je usvědčuje.

Jak však bylo řečeno v úvodu, podivná „plagiátorská“ kauza je jen vrcholkem ledovce. Pokud na akademické půdě obecně nefunguje svobodná diskuze a nositelé menšinového mínění či ti, co se jim nelíbí poměry, raději mlčí, a když ne, tak pak často litují, nejde o soukromou věc vysokých škol. Protože tyto instituce neslouží „jen“ ke vzdělávání. Mají také ve společnosti šířit hodnoty, jakými jsou svoboda, kritické myšlení, tolerance, spravedlnost i jistá důstojnost a uměřenost v chování.

Střet mezi liberálními a konzervativními idejemi je motorem západní civilizace. Nesmí se stát záminkou k nenávisti. Ani jakýkoli jiný střet. Ne, že bychom v minulosti nezažili ostré hádky akademiků. Z oblasti historie je asi nejznámější letitý spor profesorů Masaryka a Pekaře o smysl českých dějin. Ale byla to disputace gentlemanů, kteří se sice přeli, ale jeden druhého uznávali. Což potvrzují slova prvního československého prezidenta pronesená k úmrtí jeho soka: „Profesore Pekaři, vzpomínám často na vás a naše styky. Byl jste hodný člověk.“

Musíme bojovat proti nenávisti, konformitě a předsudkům. Když nebude panovat slušná, otevřená a nepředpojatá debata ani na univerzitách, jak ji můžeme očekávat v politice? Na Filosofické fakultě UK se rozhodli hnát svou alma mater na barikády. Čeho tím chtějí dosáhnout, to asi vědí jen oni sami. Nic dobrého z toho nevzejde.

SDÍLET