Schmarcz: Neptej se, co dělají v Maďarsku a Polsku. Ptej se, co uděláš ty pro Česko | info.cz

Články odjinud

Schmarcz: Neptej se, co dělají v Maďarsku a Polsku. Ptej se, co uděláš ty pro Česko

Schmarcz: Neptej se, co dělají v Maďarsku a Polsku. Ptej se, co uděláš ty pro Česko
 

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Musím se přidat k těm, kdo kritizují slogan nadcházející demonstrace Milionu chvilek pro demokracii „Nechceme jít cestou Maďarska a Polska“. Ne, že bych chtěl onou cestou kráčet. To ani náhodou. Ale nelíbí se mi, když jsou naši sousedé dáváni za odstrašující příklad a ukazuje se tu na ně jako na důvod, proč jít demonstrovat (za cokoli) u nás. Jako bychom my sami byli dokonalí…

Vyvyšovat se nad druhé je oblíbený český zvyk. Tak dlouho jsme se vysmívali úrovni Polska, až nás předběhlo v ekonomické reformě a poté i stavbě dálnic a moderních železnic. Kvůli euru jsme Slovákům věštili krach a propad životní úrovně, ale stal se pravý opak. Visegradskou skupinu poprvé zavrhl Václav Klaus, který ji považoval za „pravdoláskařskou“ schválnost Václava Havla namířenou proti němu. Mnozí ji zavrhují dodnes, ale už jsou to naopak lidé z „havlovského“ tábora, kteří v ní vidí nacionalistický spolek.

Mění se tedy důvody a kritici, zůstává ona česká nadřazenost, s níž se pasujeme do role soudců ostatních. Sám nemám nic proti tomu, že Evropská komise vede s Maďarskem a Polskem řízení kvůli porušování unijních hodnot za to, jak jejich vlády nakládají s nezávislostí soudců a médií. Eurokomisaři prostě dělají svou práci a plní povinnost dohlížet nad naplňováním unijního práva. (Měli by ovšem obdobně naložit i se Španělskem, kde brutální tresty katalánským představitelům sice udělily soudy, ale politický tlak byl zjevný.)

My jsme sousedé, ne žalobci. Není prostě slušné ukazovat prstem na země, s nimiž sdílíme místo v Evropě, historii a v mnohém i osud. Také by se mi nelíbila demonstrace s heslem „Nechceme islamizaci jako v Německu“. Sami Němci vědí, co jim desítky let multikulturalismu přinesly a vzaly. My se starejme v první řadě o sebe a o naše chyby. Němci, Maďaři a Poláci mají své vlastní demokraticky zvolené parlamenty a vlády. A špinavé prádlo se vždy pere doma.

Kritice poměrů u sousedů rozumím, ale něco jiného je věcné pojmenování problémů a něco jiného diskreditační nálepka ve formě úderného sloganu. „Nechceme jít cestou Maďarska a Polska“ – to není žalování na poměry, to je rovnou verdikt. Říká se tím sousedům (z nichž si velká část Fidesz a Právo a spravedlnost dobrovolně zvolila) „hanba vám, jací jste, a my se od vás distancujeme.“ Může se zdát, že mezi oprávněnou kritikou a oním sloganem je jen zanedbatelný rozdíl, ale není to tak.

V demokratické diskusi je ještě něco daleko důležitějšího, než názory a jejich relevance. Oním „něčím“ je uměřenost. Zveličování a absolutizování (byť pravdivých skutečností) je matkou extremismu a nenávisti. V tomto případě to platí úplně stejně, jako o propagandistickém zneužívání problémů spojených s migrací. Jde o obdobně paušalizující odsouzení Maďarů a Poláků, k jakému jiní sahají v případě muslimů. Jistě, ten slogan míří na tamní vlády, ale pořád musíme mít na paměti, že byly zvoleny ve volbách, jež nikdo nezpochybnil. Že se to nelíbí někomu v Praze a opírá o to vlastní agendu, která se ve své podstatě Polska ani Maďarska netýká, na tom nic nemění.

Je tu ještě jeden důvod, proč si hledět svého a nenasazovat na sousedy. Hledání vnějšího nepřítele je vlastní autoritativním režimům, s nimiž by se jistě nechtěl srovnávat nikdo z demonstrantů. Napadá mě parafráze výroku amerického prezidenta Johna F. Kennedyho: „Neptej se, co dělají v Maďarsku a Polsku. Ptej se, co uděláš ty pro Česko.“ Já bych začal tím, že budeme k sobě navzájem kritičtí, ale nikoli nenávistní, že budeme hájit vlastní názor, ale také respektovat názor bližního. Zatím nám to moc nejde.

 
 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud